Zdá se mi, že to je nový fenomén, ale pravděpodobně se pletu. Nejspíš nás takové jevy zasáhly už dříve, samozřejmě nejen v české kotlince, ale na celém světě. Mám na mysli bourání objektů, které jsou mezi námi jako připomínky starých časů. Nyní se to bourání pěkně rozmohlo.

Nechci mluvit o bourání starých, umělecky i historicky nevýznamných budov, dnes už patrně i nefunkčních. Na jejich místech vyrostou nové, zajímavé stavby, vyhovující dnešním požadavkům na estetický vzhled i funkčnost.

Proti takovému bourání ani slovo. Jde mi o bourání objektů pro praktický život nepoužitelných. Konkrétně o bourání soch!

Můžete namítnout, proč tolik povyku kvůli nějaké soše. Socha sem, socha tam, na našich každodenních radostech a starostech nic nezmění. A máte pravdu. V koloběhu našeho uspěchaného života je taková socha bezvýznamná. Stojí si opuštěná na nějakém soklu, ať sněží, prší nebo nás sužuje vedro. Nic z toho se jí netýká. Jsme jí lhostejní. V ničem nám ten kus kamene nebo kovu nepomůže. A přece!

Ta socha tam nebyla postavena pro náš život tady a teď. Je zhmotněním minulosti. Připomínka něčeho, co bylo, co společnost kdysi ovlivňovalo, čeho si naši předkové vážili. Že by byli tak hloupí a vážili by si ještě větších hlupáků, dokonce snad i zločinců?

Když jeden anglický gentleman kdysi ozdobil své město stavbami z peněz, které nasypal do městské pokladny a také jinak své město dobře reprezentoval, občané mu z vděčnosti postavili sochu. Tak se to dělalo, nebylo na tom nic zvláštního. Dokonce mívali ti vážení občané čestné hroby. V době, kdy Angličané vzhlíželi ke svému štědrému dárci, se ještě obchodovalo s otroky. Převáželi se v nelidských podmínkách z Afriky do Ameriky. A ouha! Náš oblíbený gentleman právě na tomto nemorálním obchodu s lidmi vydělával. A nikomu to zřejmě nevadilo. Tehdy nevadily ani jiné věci. Práce od nevidím do nevidím, práce dětí, neexistence nějakého zdravotního pojištění, řádného důchodu a jakýchkoliv sociálních podpor. Pro většinu lidí to bylo normální.

Když pak chytrý, dobře vychovaný a statečný generál Lee bojoval v americké občanské válce za svůj Jih a trvání otrokářství, dostalo se mu od obyvatelstva mnoho poct a samozřejmě i soch. Je dobré odstranit je, protože tento hrdina bojoval za špatnou věc? Není lepší zachovat tyto historické artefakty na místě jako doklad doby? Jejího smýšlení, i když se ukázalo mylné?

Alexandr Veliký nepřestane být velký, přestože zabil ve vzteku svého přítele. Tamerlan, mistr zrady, třebaže nechal za jediný den zabít 100 000 nevinných, nepřestane být chválen za postavení nejkrásnější mešity v Samarkandu. Měli bychom ji kvůli jeho zločinům zbořit? V Samarkandu dodnes hrdě vyslovují jeho jméno. Zaslouží si Napoleon čestný hrob v Invalidovně?

Kdo posoudí míru dobrých a špatných skutků? To kvůli tomu zřídíme mravnostní komise? Budou posuzovat historii prizmatem dnešní morálky? A jak budou příští generace smýšlet o nás? Co když nás ze své pozice také odsoudí?

Minulost zasahuje do života každého z nás, ať si to uvědomujeme nebo ne. Zavrhneme dědečka, protože to byl proutník, podváděl babičku a měl tajně nemanželského syna? Ne a ne!

Nezříkejme se minulosti, pokusme se ji pochopit, vyložme si ji, oceňme její klady, nebo si z ní vezměme odstrašující příklad. Jen ji nebourejme! Copak chceme, aby jednou naši potomci odbourali nás a všechno, co jsme udělali?

O tempora, o mores! Jo, časy a mravy! Pokaždé jsou jiné. S tím nic nenaděláme.