Už je to tak. Kovidová doba je monotématická.


O viru a opatřeních proti němu se mluví od rána do
večera.
Co takhle všimnout si také něčeho jiného? Třeba toho, co se k nám nepozorovaně plíží, vypadá
neškodně a může být nebezpečné!
Mám na mysli různé rady, doporučení, oznámení, zkrátka taková moudra.
Prošpikovávají nás jako vlny všemožných vysílačů, mobilních telefonů, internetových spojení. A jako
ony jsou užitečné i škodlivé.
Zrovna nyní mě jedno takové moudro zasáhlo.
„Všechno, co je možné, je přirozené.“
Nu, na první pohled to může někomu připadat i logické. Znamená to, že cokoliv můžeme bez
problémů udělat, je přirozené, takže normální. Tedy naše lži, podvody, krádeže, ba i vraždy,
zotročování druhých, koncentráky, plynové komory…
To vše můžeme chápat jako naši přirozenost. Vždyť je to všechno tak snadno proveditelné!
A tou přirozeností bychom to měli vysvětlovat a omlouvat?
Odpor k těmto věcem, jejich odsouzení, je tedy něco nepřirozeného, jen kulturní nános, který
přirozenost homo sapiens přiškrtil?
Tak jednoznačné to ovšem není.
Copak nemá člověk ve své přirozenosti také něco, co mu v takové negativní činnosti brání?
A už jsme u Kanta a jeho mravního zákona, který má každý z nás v sobě.
Byl to jen výmysl a přání filosofa, nebo zkušenost?
Kde se bere pud matky chránící dítě, stejně platný u lidí jako zvířat? Odkud pramení soucit s trpícími a
lidská solidarita?
Domyslíme-li to, nejspíš musíme to podezřelé moudro upravit.
Všechno, co je možné, není vždycky přirozené. A hlavně ne správné. Člověk se stal člověkem právě
proto, že mnohé tzv.přirozenosti dokáže kriticky posoudit a odmítnout.
Zbývá se ještě zamyslet, co takové problematické moudro představuje. Co zamýšlejí ti, kteří je šíří?
Už předem je třeba být obezřetný. Z mnoha zdeformovaných mouder se vyklubaly zárodky velmi
problematických ideologií. Ve 20. století jsme jich poznali několik. Není třeba jít do detailů. Jen je
třeba význam každého moudra domyslet!