Čas od času se objeví jedinci, kteří mají to štěstí, že se narodili s velkou dávkou vynalézavosti, kreativity nebo talentem strhávat ostatní k politických nebo sociálním změnám společnosti. Ale většina z nás potřebuje pozitivní vzory, aby nás inspirovaly a šly nám příkladem v tom, co můžeme v životě dokázat.



Pozitivními vzory mohou být světoví lídři, sportovci, duchovní vůdci nebo humanitární pracovníci. Mohou jimi být rodiče nebo sourozenci.
Do Prahy jsem přijela se třemi diplomatickými vzory, kteří dohromady tvoří perfektní ho velvyslance či velvyslankyni. Jeden z nich skvěle politicky myslí a koná. Druhý je výjimečně laskavý. Třetím je energická ´lidová´osobnost. Všichni mě naučili něco, co mělo vliv na mé ambice a pohled na svět.
Potřebujeme pozitivní vzory, ke kterým můžeme vzhlížet. Je lepší, pokud s nimi máte něco společného (pohlaví, sociální nebo etnický původ), především když máte ambice v oboru, kde je vaše skupina málo reprezentovaná. Když jsem vyrůstala, inspirovaly mě příběhy žen, které něco změnily. Sufražetky, které bojovaly za volební právo, Elizabeth Fry, která bojovala za humánní podmínky pro vězně v Británii v 19. století, Violet Szabo, agentka britského Oddělení pro zvláštní operace ve 2.světové válce.

Vzpomínám si na poprask kolem jmenování první ženy, která měla číst zprávy na televizi BBC a později prvního nebílého hlasatele. V dnešní době slouží mnoho respektovaných populárních britských televizních redaktorů menšinového původu jako pozitivní vzory pro mladé lidi v celé společnosti. To samé platí o redaktorech s postižením, kteří byli velmi obsazovaní v televizním vysílání z Paralympijských her. Nejdůležitějším odkazem londýnských Her by mohla být změna v postoji k hendikepům.

Vzory nejsou důležité jen pro inspiraci mladých lidí, kteří se s nimi mohou identifikovat. Také hrají důležitou roli v boji s předsudky většinové společnosti a pomáhají nám lépe porozumět, jaký potenciál může v každém být nehledě na jeho původ. V příštím týdnu organizuje naše ambasáda diskuzi a recepci na počest pozitivních vzorů v romských komunitách v regionu. Těším se, že se mi tam dostane zajímavé inspirace.

Když jsem minule psala o britském policistovi romského původu, který pochází z Česka, bohužel byl reakcí příliv skeptických a ještě horších komentářů na české blogové platformě. Je rozhodně v zájmu všech, aby členové všech komunit dostali podporu a povzbuzení k naplnění svého potenciálu a přispěli pozitivně společnosti. Všichni potřebujeme pozitivní vzory. Nejen ti, kteří jsou málo reprezentovaní, ale i ti kteří se náhodou ocitnou ve většinové společnosti.


The Perfect Ambassador and Other Role Models

Occasionally individuals appear with a unique genius for invention, innate and unique creativity or commitment to social or political change that derives from birth and circumstance alone. But most of us need role models to inspire us and to set an example for what we might do in life.

They may be world leaders, athletes, spiritual leaders or humanitarian workers. They may be parents or siblings.
I came to Prague with three diplomatic role models in mind who, taken together, formed my Perfect Ambassador. One a brilliant political thinker and operator. One exceptionally kind. One an exuberant ‘people’ person. Each taught me something that appealed to my aspirations and outlook.

We need role models that we can relate to. It helps if you have something in common– gender, social or ethnic background – especially if you have ambitions in a field where you are from an underrepresented group. Growing up, I was inspired by stories of women who had made a difference. Suffragettes who campaigned for the right to vote, Elizabeth Fry who worked for humane conditions in Britain’s 19th century prisons, Violet Szabo, a British Special Operations Executive agent.

I remember publicity around the appointment of the first women to read the BBC television news and, later, the first non-white newsreaders. Nowadays many respected, popular British broadcasters from minority backgrounds are seen as role models by young people across society. The same is true of disabled broadcasters prominent in television coverage of the Paralympic Games. The most important legacy of the London Games could be a change in attitudes towards disability.

Role models are important not only to inspire young people who can identify with them. They also have an important role in challenging the preconceptions of majority society and helping us understand the potential that can lie within anyone, whatever their background. This week our Embassy is facilitating discussion and celebration of role models from the region’s Roma communities. I look forward to being inspired.

When I wrote last year about a British policeman of Czech Roma origin I sadly received a torrent of sceptical comment - and worse - on a local blogging platform. Surely it is in everyone’s interest that members of all communities are supported and encouraged to fulfil potential and contribute positively to society. We all need role models. Not just the underrepresented, but those of us that by chance find ourselves in the majority too.