Naší vládě opozice vyčítá, že konečně plníme závazky vůči NATO a že bereme vážně bezpečnost naší země. Od roku 2024 bude Česká republika do své obrany ročně investovat nejméně 2 % HDP. Ještě v září 2020 přitom tehdejší ministryně financí Schillerová po jednání vlády prohlásila, že Česká republika svůj závazek vůči NATO nesplní ani v roce 2024. Podle plánu vlády Andreje Babiše jsme do naší obrany měli v příštím roce investovat 101,7 mld. Kč (asi 1,6 % HDP). Vláda Petra Fialy schválila výdaje na obranu ve výši 159,8 mld. Kč. Rozdíl je to obrovský a umožní naší armádě konečně (!) lépe zajistit obranu České republiky.

Z pozice černého pasažéra, který se pouze spoléhá na pomoc partnerů a všechno sází na „bezpečnou“ pozici daleko od všeho nebezpečí, se v následujících letech postupně staneme spolehlivým partnerem pro společnou ochranu zájmů demokratických států Evropy.

A je to tak dobře. Zajištění vlastní bezpečnosti vždycky něco stojí. V lepším případě peníze putující do výbavy a připravenosti armády, která odrazuje agresory. V tom horším případě lidské životy. Já mám naprosto jasno v tom, jakou cestou se máme v Česku vydávat.

Jsou ale i tací, kteří to vidí jinak. Například Babišův ministr obrany Metnar v roce 2020 odcházel z jednání vlády „spokojen a s dobrým pocitem“. Armáda by si prý podle „odborníků“ s tak velkým rozpočtem stejně neuměla poradit. Všichni jsme sice věděli – a pan ministr obrany jistě nejlépe ze všech – že například naše letectvo potřebuje k plnění svých úkolů v oblasti obrany vzdušeného prostoru 24 nadzvukových bojových letadel, ale Babišova vláda prostě nepovažovala za důležité zajistit financování obrany České republiky. Měla holt jiné priority. Konkrétně nákup přízně voličů do dalších voleb.

Abych ale nebyl nespravedlivý, tak uznávám, že Babišova vláda prostě pouze pokračovala v trendu, který zde byl už od časů Špidlovy vlády. Armáda se u nás na 20 let stala fakticky čímsi nedůležitým, respektive svoji úlohu si udržovala pouze na úrovni politických prohlášení. Dvacet let jsme do obrany neinvestovali a stal se z toho standard. Ten teď razantně měníme.

Vláda Petra Fialy se rozhodla bez ohledu na aktuální politickou nepřízeň zajistit obranyschopnost naší země. V dalších letech armáda získá moderní zbraně, dělostřelectvo, skvělá bojová vozidla, špičkové tanky, nejlepší letadla na světě. Bude to stát spoustu peněz, ale konečně někdo našel odvahu je systémově zajistit.

Současný povyk nad tím, že za 24 bojových letadel F-35 zaplatíme v průběhu příštích 40 let 322 miliard, je úplně trapný. Celkový obranný rozpočet totiž bude v průběhu let 2024–2069 asi 8400 miliard, takže na vybudování bojového letectva ve skutečnosti nepůjdou ani 4 % obranného rozpočtu. Když to vyjádřím v poměru k HDP České republiky, tak za zajištění kvalitní vzdušné obrany České republiky zaplatíme méně než 0,1 % HDP! Tak malé číslo to ve skutečnosti je. Kritici to samozřejmě moc dobře ví. Veškeré výdaje na pořízení letadel budou součástí obranného rozpočtu. Žádné „mimorozpočtové“ peníze se utrácet nebudou.

Kdybychom své spojenecké závazky dodržovali průběžně, ani bychom nepoznali, že se děje něco mimořádného. Je naprosto normální, že pro naši bezpečnost chceme to nejlepší. Opak je pozvánka pro Rusy.

Tak trochu ironií osudu bylo, že ke schválení nákupu letadel F35 došlo v týdnu, kdy jsme si zároveň připomínali 85. výročí mnichovské konference a přijetí Mnichovské dohody, nejtragičtější události naší novodobé historie. Pojďme se na celou věc podívat onou optikou naší minulosti. Bohužel, bylo to právě letectvo, které bylo v těch osudových dnech konce září 1938 tou technicky hůře vybavenou částí než tehdejší německý agresor, jinak naprosto perfektně připravené a odhodlané československé armády, bránit republiku. Proto si myslím, že i nákup F35 je další z jasných kroků, že nikdo z nás již nikdy v budoucnu nechce tragédii roku 1938 v našich dějinách opakovat.