Od rána sleduji přímý přenos z vyklízení posledního pražského squatu Milada. Squatu, v kterém nešlo "jen" o bydlení, ale dělá se tady celá řada kulturních a společenských setkání. Tento dům má mezi jinými jednu zvláštnost. On totiž neexistuje, prostě není zapsán v katastru nemovitostí. Ovšem pozemek má majitele. Je jím Ústav pro informace a vzdělávání. Instituce, která čerpá ze státního rozpočtu nemalé částky právě na vzdělávání mládeže. Na některé její projekty bylo poukazováno v souvislosti s možným zneužitím státních prostředků. Jak přesně dopadla kontrola tehdejšího rezortního ministra školství Lišky se mi dnes nepodařilo zjistit. Dle jeho asistentky právě řídí Sz, ale ona si myslí, že kontrola nic neodhalila. Ministr Kocáb, který je ve vládě za Lidská práva byl sdílnější. Zjistil si vstupní informace a vyrazil na místo. Tak uvidíme, co mu na to vše řekne policejní ředitel pražských policistů Štovíček a jeho kolega ve vládě ministr vnitra Pecina.
Co napsat k poslední moravské povodni? snad jen to co jsem již ráno napsal Člověku v tísni, Adře a Krizovému štábu Moravskoslezskému kraji. Třeba se tato informace bude hodit i někomu ze čtenářů tohoto blogu.
V případě, že uznáte za vhodné využít jakkoli náš statek, tak tak prosím můžete učinit. Sice jsme relativně daleko od mista nejhoršího, ale je možné k nám umístit děti nebo ty, kteří potrebují odpočinek a relaxaci. Jsme na jižním svahu, chovame kozy a osly. V postelích je možné ubytovat 8 lidí, na senu 30 a ve velkých stanech co mame k dispozici dalších 30. Více o nás najdete na www.kozy.cz
V poslední době se dozvídáme o násilí proti peruánským indiánům za jejich oprávněné požadavky. Armádní a policejní zásahy si vyžádaly již několik desítek mrtvých. To, že se původní obyvatele Peru starají o své právo předat přírodní dědictví dalším generacím na místo záměru vlády předat většinu nerostného bohatství nadnárodním firmám, by nám mělo být spíše inspirací nežli mlčení nad svévolí peruánského parlamentu a vlády.
Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s J. Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu,který k celé věci vedl, a s dopisem, v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru. Z této nahrávky vzniknul 38min. film, který si můžete pustit na www.koukninafilm.cz
Co se to děje? Okuklení policisté zatkli pár soukmenovců z řad lidí, co vyznávají rasismus a Adolfa Hitlera. V té době uzavírají zástupci politických stran, předseda senátu a bývalý prezident jakousi deklaraci proti extremismu. Jak k tomuto aktu sdělil předkladatel onoho dokumentu ministr Michal Kocáb proti pravicovému i levicovému extremizmu. Nic proti, jen by mu za zády nesměl stát předseda největší levicové strany KSČM, agent StB Vojtěch Filip. V tom je zakopán pes jak se zvláštně v Čechách říká. Zástupci tří dalších stran byli členové předchozí vlády, která zpackala návrh soudu na zákaz Dělnické strany a dodneška nepodala návrh na zrušení KSČM, jak jim navrhla senátní komise, která po více než roce předložila vládě dvě krabice podkladů dokazující, že čeští komunisti vystupují a konají v rozporu z Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Ta vláda, o které mluvím, návrh nepodala. Uvidíme,co udělá ta dnešní, v které zasedá bývalých komunistů pět.
Tak máme novou vládu s důvěrou poslanecké sněmovny. Úřednickou, překlenovací, neideologickou, lepší.. Houby, máme vládu v které je nejméně pět lidí, kteří za minulého režimu v 80 letech vstoupili do komunistické strany. Jak sami říkají ne z důvodu přesvědčení, ale kariéry. V době 20.výročí pádu komunistického režimu, kde minulost je stále neznámá a zásadně ovlivňuje současnost a to i přesto, že máme dokonce Ústav, který měl již dávno zveřejnit, co je obsahem StBackých a komunistických archivů, ale nezveřejnil. Dokonce tvrdí, že se to zveřejnit nesmí.
Jelikož se mě pár lidí ptalo koho budu volit, tak se tímto veřejně přiznávám, že v těchto volbách hodím do urny kandidátku č.22 "STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ - VAŠE ALTERNATIVA" a preferenčním hlasem podpořím Jaromíra Štětinu a Vladimíra Miluniče.
Není potřeba bát se volit malé strany a hnutí. Tím totiž mohu lépe dát najevo, co si myslím o těch velkých na místo toho, aby se mně celé politická scéna nelíbila a já kvůli tomu k volbám vůbec nešel.
Tedy jdu na to a držím palce malým proti velkým.
V Čechách je v souvislosti s volbami vžitý názor, že hlas pro malou stranu je vlastně hlas i pro ty, co volit nechceme, jelikož náš hlas propadne. Tento rozšířený názor je vcelku logický vzhledem k volebnímu zákonu, který jako nutnou podmínku pro získání volebního mandátu určuje 5% hranici hlasů voličů. Velká část občanů, která se rozhodne účastnit voleb, proto volí, jak sami říkají, menší zlo. Tento víkend proběhnou volby do Evropského parlamentu. Budeme vybírat z 33 stran 22 lidí, kteří nás budou zastupovat v 736hlavém Evropském parlamentu.
Z toho plyne, že tyto volby jsou sice důležité, ale v celku tolik neovlivní dění v ČR, tak jako volby parlamentní, které proběhnou v říjnu. Nemusíme se proto bát, že náš případný hlas určí na čtyři roky garnituru těch, na které se nebudeme bez rozčilování moci dívat ani v televizi. Berme tyto Evropské volby jako referendum o velkých stranách a o naší nespokojenosti s jejich prací. Nebojme se volit malé strany a tím přes noc udělat z velkých marginální skupinky. Nebojte se, že Váš hlas může případně propadnout ve prospěch těch, které by jste nikdy nevolili. Vaše volba bude jasný signál pro staré matadory politické scény a možná i impuls pro tu část odborné veřejnosti, aby vstoupila do politiky a abychom si tak v říjnu mohli do 200 členného parlamentu zvolit alespoň 1/3 poslanců, kterým nejde o vlastní prospěch, ale o věci veřejné.