Otevřený dopis radě USTR (Ústavu pro studium totalitních režimů)

Obracím se na Vás jako na zástupce občanů, kteří mají dohlížet na naplňování zákona o USTR a ABS a dbát na naplňování poslání Ústavu.
Až 18 let po listopadových událostech se uvolnila velká část materiálů z činnosti represivních složek komunistického totalitního režimu. Dle zřizovacího zákona o Ústavu státní instituce i tajné služby předají Archivu evidenční a registrační pomůcky, archivní fondy, včetně agenturních, operativních, vyšetřovacích a kádrových svazků nebo spisů, archivní sbírky i jednotlivé archiválie a dokumenty vzniklé činností bezpečnostních složek a Komunistické strany Československa a organizací Národní fronty působících v těchto složkách v období od 4. dubna 1945 do 15. února 1990, které jsou v jejich držení. Ministerstvo vnitra předá rovněž archiválie vzniklé po 1. lednu 1990 týkající se činností souvisejících se správou archiválií bezpečnostních složek. Dále ze zákona vyplývá, že jedna z hlavních povinností je to, že uvedené archiválie musí být zaevidovány v evidenci Národního archivního dědictví, a to nejpozději do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona.
Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek říká:
Poznání historických pramenů a dalších svědectví o uvedených režimech a událostech k nim vedoucích umožňuje lépe pochopit důsledky systematického ničení tradičních hodnot evropské civilizace, vědomého porušování lidských práv a svobod, morálního a hospodářského úpadku provázeného justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazení fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužívání výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům a bezohledného ničení přírody. Vzdělání občanů o těchto tématech přispívá k upevňování demokratických tradic a rozvoje občanské společnosti, současně napomáhá naplňování ideálů spravedlnosti, popsání zločinů a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů.
Parlament České republiky při vědomí
- zachování paměti o ohromném množství obětí, ztrát a škod, které utrpěl český národ a další národy na území České republiky v dobách totalitních diktatur,
- vlastenecké tradice společenského odporu proti okupaci a projevům totalitarismu, které byly projevem občanů v boji za svobodu a demokracii, při obraně lidských práv a lidské důstojnosti,
- povinnosti stíhat zločiny proti míru, lidskosti a válečné zločiny,
- povinnosti státu učinit zadost všem, kteří byli poškozeni státem, jenž porušoval lidská práva, mezinárodní právo i vlastní zákony a
- povinnosti státu v maximální míře zpřístupnit utajovanou činnost bezpečnostních složek totalitních a autoritativních režimů
Jako výraz svého přesvědčení, že žádné protiprávní konání totalitního či autoritativního režimu proti občanům nemůže být chráněné tajemstvím ani nesmí být zapomenuto, se usnesl na tomto zákoně o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. Tolik ke smyslu a poslání zákona.

Na základě shora uvedeného musím konstatovat, že dosavadní fungování Ústavu a Archivu poslání zákona nenaplňuje.
Svoje tvrzení opírám především o vlastní zkušenost badatele, který se o problematiku represivního a mocenského aparátu v naší zemi dlouhodobě zabývá. Nejen z důvodu mého angažmá v občanských iniciativách vystupujících proti tehdejšímu komunistickému režimu a tudíž i osobní zkušenost s komunistickým represivním aparátem.
Na základě mylné informace, kterou zaslal na základě úředního vyžádání Úřadu pro ochranu osobních údajů tehdejší ředitel ABS Bukovszký, vede proti mé osobě tato instituce správní řízení, kde mně hrozí pokuta až 10 mil korun. Šlo o zveřejnění databáze EZO (Evidence zájmových osob), která byla vytvořena StB v 80-tých letech minulého století. Jde o nejobsáhlejší archivní pomůcku v dnešní době, která ukazuje velkou část spoluobčanů, o které Stb měla z jakýchkoliv důvodů zájem s odkazem na archivní či svazkové číslo, sloužící k jednoduchému vyhledání dotyčného materiálu či informace o jeho osudu. Tato databáze byla dle zákona zaregistrována pod číslem 235 jako archiválie, která je součástí Národního archivního dědictví. Tento fakt, který musel dotyčný tehdejší ředitel Bukovszký vědět, úřadu nesdělil, ba naopak, tvrdil, že databáze EZO není archiválií. Kontaktoval jsem proto nového zvoleného ředitele ÚSTR Hermana s žádostí o nápravu v této věci, která sama o sobě ukazuje na neprofesionální práci Archivu a zpochybňuje řádné naplňování fungování svěřené instituce. Pan Herman mi k celé věci přes urgence napsal nic neříkající dopis a učinil kroky, které zpochybňují nejen jeho v tak důležité funkci, ale i Vaší volbu ředitele a snahu o uklidnění napjatá situace kolem obou institucí. Ředitel Herman rozeslal na řadu institucí dopis, v kterém se snaží, jak sám píše, napravit dobré jméno pana Bukovszkého. Takový dopis napsal např. České archivní společnosti. Hermanův dopis hovoří, že výtky na adresu Bukovszkého byly v minulosti jen mediální a měly Bukovszkého poškodit. Ovšem např. na základě odborného posouzení stavu v ABS od Dr. Bílka z května 2010 za ředitelování zmiňovaného Bukovsz kého, které bylo jedním ze základních podkladů k jeho odvolání, je možné se domnívat, že rozměr chování ředitele Hermana není jen v rovině etické, ale i trestně právní.

Věřím, že Vám jde o dobré jméno institucí, na které máte svým působením v radě dohlížet.

Proto Vás žádám:
• abyste zařadili na své další jednání Rady bod programu, který se bude otázky zmiňované aktivity ředitele Hermana týkat
• abyste vyslechli odborná stanoviska a jasné argumenty ohledně digitalizace, zveřejňování, poskytování a propagace svěřených archivních materiálů
• abyste jednání rady USTR otevřeli laické a odborné veřejnosti
• a v neposlední řadě abyste se seznámili s podklady správního řízení, které je proti mé osobě vedeno za zveřejnění archivní pomůcky, kterou měla dávno poskytnout veřejnosti některá z obou institucí, nad jejichž chodem máte dohlížet a učinili nápravu.