K takovémuto závěru jsem dospěl, i přestože jsem se s ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti legislativu chtěl sejít již od jeho jmenování do ministerské funkce. Názor jsem změnil na základě neskutečna ve změně principiální zahraniční politiky vůči komunistickému čínskému režimu.Předseda vlády Sobotka a ministr zahraničních věcí Zaorálek jasně předvedli, jak vypadá v reálu podlomeni charakteru a sehnuti zad za mrzký peníz zakázek s režimem,jenž vězní vlastí občany za jiný názor, upírá národnostním menšinám právo na sebeurčení a v neskutečných životních podmínkách zaměstnává i děti.
Setkat jsem se s ministrem Dienstbierem chtěl v souvislosti s problematikou sociálního bydlení a vyloučených lokalit. Hodlal jsem ho informovat o tom, jak na konkrétní případy reaguje nejen statní správa a samospráva, ale i občanská sdružení a iniciativy, kteří deklarují zájem v této oblasti.
Ovšem na základě toho, že se Jiří Dienstbier ml. nebyl ochoten zastat lidských práv v Číně a Tibetu, že se nevyhranil vůči populistické a bezpáteřní změně zahraniční politiky v oblasti lidských práv našeho státu,a že si v této souvislosti nevzpomněl na tisíce mrtvých a zmasakrovaných studentů z roku 1989 z náměstí nebeského klidu v Pekingu, mně jasně vede k tomu, že když jsou ministrovi lidská práva v zahraničí cizí budou mu zjevně i v Čechách.