Jsou věci, které jsou na rozdíl od nás, „na západě“ zcela běžné, vžité a nejsou považovány za něco mimořádného, nevhodného, netaktního, eventuálně považováno za odhalení nějakého tajemství, přístupu k datům, neoprávněného vstupu do soukromí a jiné neopodstatněné obavy, a už vůbec ne za autoritářské tendence, jak nám to prezentují někteří politici. Je tomu tak proto, že to tamní lidé považují za něco zcela běžné, normální, spravedlivé a demokratické.

Jestliže tyto reálie promítneme na naše podmínky, pak zmíním návrh ministra dopravy Víta Bárty který navrhuje, aby řidičům byly ukládány pokuty podle „jejich nadité peněženky“. Osobně s tím souhlasím, protože je dostatek poznatků a zkušeností které dokazují, že takový návrh (či opatření) je opodstatněný a nanejvýš potřebný. Mimo jiné také proto, jak říká ministr, že: „Návrh znemožní, aby především dobře situovaní a agresivní mladí řidiči neměli dojem, že je česká silnice Divokým západem!“ a dodal, že se také nechal inspirovat Finskem a Švýcarskem. To jsou státy, které nám mohou být, nejen v tomto případě, vzorem.

Mohu osobně a z vlastní zkušenosti potvrdit, že např. ve Finsku je překročení rychlosti de facto tabu. Několikrát jsem ve Finsku cestoval automobilem a při první návštěvě jsem, zvyklý na domácí poměry nechápal, proč řidiči jedou v přehledném úseku (kvalitní) silnice pouhou padesátkou nebo šedesátkou, proč nepředjíždí, když jim v tom nic nebrání. Později mi kolegové na ambasádě vysvětlili, že je to proto, že jednak je tam přikázaná maximální rychlost, že úseky jsou sledovány (monitorovány) radary se záznamovým zařízením a každé takové porušení přikázané maximální rychlosti je později policií vyhodnocováno a přestupci je potažmo uložena pokuta ve výši procent, o kolik překročil stanovenou maximální rychlost. Pro názornost uvedu, že pokud by řidič překročil stanovenou rychlost o 20 km, pak by mu byla vyměřena pokuta ve výši 20% jeho průměrného měsíčního příjmu. Čím vyšší překročení rychlosti, tím vyšší pokuta. K tomu je nutné dodat, že pokuta není přestupci udělována místní (finskou) policí, ale policie po vyhodnocení přestupku předává oznámení finančnímu úřadu (berňáku), který na základě postoupené dokumentace strhává (podle finančních či majetkových poměrů přestupce) příslušnou částku z jeho platu. Mnohdy se tak přestupce o svém přestupku dozví až z výplatní pásky či bankovního účtu.. Protože takový postup je doložen kamerovým záznamem, až na výjimky (zcela ojedinělé) nemá přestupce šanci na odvolání.Z výše uvedeného příkladu pak vyplývá až neskutečná ukázněnost a respektování dopravních předpisů finskými řidiči.

K tomu jen malé odbočení, také se týká dopravy: Odvoz domovního odpadu tzv. „KUKA“ vozy se ve Finsku provádí výhradně ve večerních hodinách, aby se „popeláři“ jednak dostali ke všem kontejnerům a sběrným nádobám a hlavně, aby nepřekáželi dennímu provozu, resp. obráceně, aby jim dopravní provoz nepřekážel v odvozu odpadků. A nakonec jen dodám, že cokoliv jim „náhodou“ odpadne z kontejneru při jeho vyprazdňování, obsluha uklidí, tedy smete smetáčkem či smetákem a vhodí zpět do vozu. Prostě neskutečné. To chtít po našich „popelářích“ tak jdou hned do stávky!

Ale zpět k pokutám. Ani mne nepřekvapuje, že někteří političtí představitelé se tomu brání, resp. nechtějí dovolit přístup policii k informacím finančních úřadů. Pan premiér se dokonce nechal slyšet, že policii není nic potom, jaké jsou příjmové nebo majetkové poměry občanů, tedy přestupců dopravních předpisů a vyhlášek a vůbec, že to zavání autoritářstvím. Má sice pravdu, ale není vůbec zapotřebí, aby se policie „babrala“ v informacích a datech finančních úřadů, neboť jak jsem výše uvedl (příklad z Finska či níže ze Švýcarska), policie by takový přestupek předala finančnímu úřadu (podle místa bydliště) a ten jako takový by pokutu, po vyhodnocení finančních a movitých skutečností přestupce, formou srážky z platu provedl, případně učinil takové opatření v rámci jeho pravomocí, aby byla pokuta-srážka z platu přestupci provedena zaměstnavatelem, nebo jiným orgánem.Tedy bez toho, že policie by vstupovala do informací a dat finančního úřadu.

Také to není, jak tvrdí jiný politik, populistický návrh, který prý těží z lidské závisti, to je velmi ubohé přirovnání, ba ani to neznamená, že výše pokuty vyměřená podle ceny vozidla by navíc znamenalo porušení rovnosti před zákonem. A už úplně zcestné je prohlášení pana L., že: „Někdo třeba bydlí velice nuzně, ale prioritou je pro něj koupit si luxusní auto!“. Podle něj tedy někdo bude chodit s holým zadkem, hledat obživu v kontejnerech a přespávat pod mostem, jen aby si ušetřil na milionové BMW nebo AUDI, neboť to je pro něj smysl života! Takhle mohou perlit skutečně jen ti, co mají obavy, že by i oni mohli být takto citelně postiženi, případně brání ty, kteří jsou „úspěšní“, mají vysoké platy a velké majetky, aby nebyli takto prozrazeni a trestání za svou „úspěšnost“. Jako by jejich „úspěšnost“ měla mít jakési právo respektu před zákonem, jako by ti „úspěšní“ mohli všechno, co ostatní nemohou, jenom proto, že nejsou „úspěšní“ a tedy bohatí.

Jenže za jejich „úspěšností“ (drahá, silná a rychlá auta) číhá nebezpečí, ne-li smrt, protože jejich sebevědomí (myšleno při řízení motorového vozidla podněcuje adrenalin, ale rovněž oslabuje pocit odpovědnosti a ohleduplnosti vůči ostatním motoristům a spoluobčanům obecně. Spoléhají na moc peněz, které v takovém případě hrají svoji roli. Protože mnohdy přijdou ke svým penězům jako „slepý k houslím“, z porušování zákona a předpisů si dělají „srandu“, která je sice stojí nějaký ten „litr“, ale jak víme „chudáka to nepostihne“ a při nejbližší příležitosti si klidně „dá vopáčko“. Na ně si totiž policajti nepřijdou. V takovém případě je potom návrh ministra dopravy víc než opodstatněný.

Nedávný případ ze Švýcarska, kdy byl zadržen švédský řidič, který překročil maximální rychlost o více jak sto kilometrů za hodinu a byla mu vyměřena pokuta v řádech několika milionů korun jen dokazuje, že i takový postup je jinde legální a demokratický. Tamní policie, resp. úředníci berního úřadu si totiž zjistili příjmové a majetkové poměry přestupce a dle toho mu byla pokuta vyměřena. Zmiňuji to proto, že jak jsem v úvodu uvedl, co je jinde běžné, u nás je některými politiky chápáno jako porušování rovnosti před zákonem, populismus a jiné abstraktní důvody, jen aby se nedopustili nějakého gesta, které jde proti nim a jejich soukmenovcům, partnerům, přátelům a známým, protože by zřejmě se zlou u nich pochodili. Což také dokumentuje, jak je na tom demokracie v České kotlině.

Shrnu: domnívám se, že pan ministr Bárta uvažuje správně a racionálně, i když poněkud nedomyšleně.Konec konců on jen může podat návrh a je na jeho poradcích a legislativě, aby byl zpracován do zákonné podoby, kterou pak může nebo nemusí sněmovna jako zákon schválit. Je to jen jeho prvoplánovaná úvaha, jak tento problém řešit a cenné je na tom to, že se jej dosud nikdo takovým způsobem neodvážil ani vyslovit. A co víc, jako sám nikoliv málo majetný je schopen s takovým návrhem předstoupit (a jak víme, není ani co do respektování dopravních předpisů žádný andílek), notabene tím dát najevo nebojácně se postavit proti trendům zbohatlíků (mezi které sám patří). Protože bohatý člověk by měl být nejen bohatý, ale také rozumný, inteligentní, ohleduplný a odpovědný. Měl by být, žel v mnoha případech (a nejen řidičů) je opak pravdou.

Je tedy na čase, aby v návrhu ministra dopravy nebyly spatřovány ani autoritářské tendence, ani závist ba ani msta za úspěšnost (mnohdy značně pochybnou), ale striktní a jednoznačné odsouzení jednání takových jedinců, pro které jsou české zákony a předpisy jen cár papíru, protože oni je mohou svými penězi, postavením a mocí snadno eliminovat. Což není pro naši společnost ani žádoucí, ani prospěšné a tím méně demokratické.

A úplně závěrem: NEMYSLÍŠ – ZAPLATÍŠ! Tím je vlastně řečeno vše!

Jiří Baťa