Uzavření vzdušného prostoru není buzerace nebo přehnaná opatrnost
Nejznámější je případ letu číslo 009 společnosti British Airways z června 1982. Boeingu 747-236B (registrace G-BDXH), který nad Indický oceánem vlétl do mraku sopečného popela. Díky obrovskému štěstí a umění pilotů se podařilo letoun dostat v pořádku na zem a technici mohli zjistit, co se stalo. Kolik letadel se ze stejného důvodu zřítilo, aniž piloti nebo pozemní kontrola tušili proč – to už dnes nikdo nezjistí.
O co jde? Sopečný popel netvoří měkké částice, ale jedná se o přetavené krystalky hornin vymrštěné výbuchem do vzduchu a unášené větrem. S trochou nadsázky se to dá přirovnat k lopatě suchého jemného písku vyhozeného do vzduchu. Jen zastoupení různých prvků je pestřejší. Neomezuje se jen na křemičitany, ale obsahuje například hodně síry.
Pokud letoun letící vysokou rychlostí (řádově stovky km/h) do takového mraku vlétne, působí částice jako abrazivo a odírají povrch letounu. Opět pro představu - děje se přesně totéž jako při odstraňování starého nátěru pískováním, jen v tomto případě se pohybuje letoun a písek „stojí“. Ale na výsledku to nic nemění. Popel dokáže obrousit potah na holý kov a z transparentního skla pilotní kabiny udělat „mléčné sklo“.
Nebezpečnější je, že částice jsou nasávané motorem. Projdou kompresorem, který samozřejmě také trpí zvýšeným opotřebením a dostanou se do spalovací komory. Tam je teplota kolem 1100 stupňů Celsia. Sopečný popel se taví při teplotách 760 – 1000 stupňů Celsia. Vznikne mazlavá hmota podobná tavenině, ze které se fouká sklo a ta nejprve obalí lopatky turbíny, motor ztratí otáčky a tah.
Vlivem nedostaku kyslíku (přebytku paliva ve směsi) začnou z motoru šlehat plameny. V důsledku nedokonalého spalování klesne teplota hoření ve spalovací komoře, hmota začne více tuhnout a nakonec motor „zalepí“. Přesně to se stalo nešťastnému Boeingu nad Jakartou. Během necelé půlminuty mu vysadily všechny 4 motory.
Piloti British Airways měli štěstí, že byli ve výšce 11 000 metrů a Jumbo má bez motorů klouzavost 15 (z kilometru výšky uletí 15 km vzdálenosti). Během deseti minutového klesání se sklovitá hmota ochladila, popraskala a proud vzduchu ji „vymetl“ z motorů. Ve výšce kolem 4000 metrů se pilotům podařilo jeden motor nahodit a potom další. S vypětím sil, protože „vymleté“ motory měly menší tah a prakticky poslepu („mléčné sklo“ - piloti se dívali „neopískovanou“ štěrbinou, která zůstala pod stěračem) přistáli v Jakartě.
Zákeřnost celého případu byla v tom, že meteo radar, který byl na palubě Jumba a který dokázal detekovat vodní částice v atmosféře (mraky), sopečný popel neviděl, protože byl tvořený suchým prachem. Jen díky obrovskému štěstí a pilotnímu umění se při pozdějším rozboru zjistilo, co bylo příčinou vysazení motorů. Od té doby se vulkanická činnost sleduje a výsledkem jsou podobná omezení letecké dopravy.
Ing. Radek Panchartek,
autor je publicista, vystudoval leteckou akademii v Košicích
www.valka.cz
P.S. Na žádost autora jsem opravil chybné údaje v případě teploty ve spalovací komoře motoru. Hodnoty byly uvedeny ve stupních Fahrenheita, ale omylem jim byla přiřazena jednotka teploty stupeň Celsisa. Jednotky zůstaly, hodnoty na ně autor přepočítal.