Voličské trápení
Ale zaplaťpánbůh, žiju v čase, v místě a na pozici, kdy mé rozhodnutí neovlivňuje životy jiných, v 99 procentech jde o běžné věci, které se dají hravě napravit. Z toho jste poznali, že nejsem neurochirurg ani politik ;-)
Co ale jsem naprosto jistě, je volič, který svého práva volit využívá. Jsem volič, který před volbami pročítá programy, sleduje kandidátky a za plentou kroužkuje jako zdatný ornitolog. Něco vám ale, mí spolubojovníci voliči, řeknu – je to děsná dřina. Zvlášť v poslední době. A to mám díky internetu informace úplně u nosu – jenže, podle čeho se má chudák průměrný občan /tady už můžou nadprůměrní občané přestat číst- nic světoborného se nedozví ;-)/ rozhodnout?
Tady vám k diskuzi nabízím pár úplně laických, průměrných pohledů:
1. Každý činný politik /ve funkci, která opravdu stojí za řeč/ nakonec jednou dojde do fáze, kdy na něm nezůstane nit suchá – od opozice se vždy dozvíme, že je to to nejhorší, co nás potkalo, chce nás zničit, budeme se mít hůře, zbankrotujeme, nebude práce, nebudou podnikatelé, neporoste HDP, poroste nezaměstnanost, nebude na důchody, rodiny s dětmi pomřou hlady…
2. Všichni z předvolebních plakátů tvrdí, že jen oni ví, jak to udělat, aby se VŠICHNI měli dobře, jak mít zároveň nízké daně, vysoké příjmy, slušný důchod, bezplatné zdravotnictví, čistý vzduch, neúplatné zastupitele, jistou práci /kdyby ještě tady někteří nadprůměrní četli – ano, je to mírně nadsazeno/ nebo naopak nás přesvědčují, že se musíme obětovat pro své děti a děti našich dětí, protože dost bylo blahobytu /moje maminka vždy říká – to jsem asi stála v blbé frontě/a vracejí se do svých velkých domů limuzínami a po pár letech v politice při troše skromnosti nemusí dlouhá léta pracovat vůbec…poslední část věty platí pro obě skupiny
3. Z většiny billboardů na mě hledí po léta stejné tváře, které mi tvrdí, že tentokrát se to musí udělat jinak, stejně jako kdysi nebo jinak než tamti. A teď se průměrný občane ptám, jestli v běžném průměrném životě jsme schopni poznat, kdo je zrovna na radnici u moci – jestli levice, nebo pravice? Někdy se mi zdá, že komunální politika není tom, jestli vpravo nebo vlevo, ale schopnosti a neschopnosti. A asi nejvíc o schopnosti spolupracovat a dohodnout se – s koalicí, opozicí, státem, EU…o tom mi ale neříká nikdo nic…
4. Tento rok se ale už podruhé musíme rozhodnout, jestli dáme šanci úplně novým tvářím. Jsem nadšená z iniciativy Vyměňte politiky, měnila bych, až by se ode mě kouřilo, ALE…
V obvodě, kde žiju mám hned několik možností – to je výhoda velkého města – osobně znám ale jen jednoho z kandidátů – o těch ostatních si můžu jen něco přečíst – neviděla jsem je při práci ani při tanci /náš personalista mi jednou řekl, že podle pohybů se dá hodně vyčíst/ - tady závidím malým obcím, že si prostě zvolí Frantu a ví, co od něj mohou čekat…/zjednodušeno!!!/
Mohla bych se svými voličskými vzdechy pokračovat ještě chvíli, ale tuším, že by to mohla být už nuda nesnesitelná, tak už jenom pár pidipostřehů:
V mém městě mi jistá strana slibuje, že pokud bude zvolena, zavede bezplatné MHD a bydlení bude za hubičku…proč mi to dělají – takhle mě viklat…
Semilskou výzvu http://www.vymentepolitiky.cz/semilska-vyzva podepsalo 27 kandidátů z mého města – není mezi nimi ani jeden z ČSSD ani ODS /současná koalice/ - je mezi nimi ten jeden z kandidátů, kterého znám osobně, a k jehož charakteru mám velmi vážné výhrady…u výzvy píšou, že mi může pomoci se rozhodnout – nepomůže ;-)
Jak je možné, že někteří čerstvě /bohužel znovu/ zvolení poslanci kandidují do senátu – co mi tím chtějí říct? Že na poslančení kašlou? Nebo jsou opravdu tak schopní? To se mi třeba u dotyčného moc nezdá
A podle čeho se budete rozhodovat vy?
Dejte nějaký tip ;-)
Zdraví a děkuje příležitostný čtenář Anuszka/Sára Brunerová