Výzkum STEM, který si objednalo ministerstvo vnitra pro zmapování xenofobního potenciálu v české veřejnosti, přinesl otřesná zjištění. Celých 45 % z nás by nejraději odsunulo Romy zcela mimo republiku a dalších 22 % by je nejraději vidělo jen jako příležitostné návštěvníky ČR. Ještě hůře dopadli anarchisté, skinheadi a narkomani a jen o něco lépe muslimové.

Polovina Čechů navíc podobně nepřátelsky vytěsňující postoj (tedy součet „odsunu“ a „příležitostných návštěv“) zaujímá i k prostitutkám, bezdomovcům (okolo 50 %), zahraničním dělníkům, Vietnamcům, Ukrajincům a černochům (nad 40%).

Výsledky tedy jasně poukazují nejen na xenofobii, ale na latentní nevraživost k prakticky jakékoli viditelné jinakosti. Mediální prezentace se však – bůhvíproč – prakticky výhradně stočila a zúžila na romskou otázku a hrozivě znějící fenomén tzv. nepřizpůsobivosti.

Ještě pochmurnější než samotné výsledky je způsob, jakým na smutný obrázek o majoritní společnosti zareagoval hlavní zadavatel výzkumu – ministr John. Za vše mluví dva výroky, které stojí za to doslova citovat. První se objevil na Aktuálně.cz: "Milá romská komunito: takto vás vidí většina země a pojďme se spolu zamyslet, co s tím!" Jeho vyznění potvrzuje věta, kterou již na vlastní uši mohly slyšet tisíce diváků čtvrtečních Událostí ČT: „Je na romské komunitě, aby také se svými dětmi promluvila a řekla si: milé děti, eskalujete problém!“

Z obou výroků běhá mráz po zádech. Jejich optimistické čtení je, že ministr vnitra je „pouze“ natolik nekompetentní a „v dobrých úmyslech“ nebetyčně naivní, že vůbec nedomýšlí dopad, dosah, význam a váhu svých slov (zejm. riziko vytržení slov z kontextu, což se patrně stalo). Pesimistická interpretace by naznačovala, že výzkum posloužil jako předehra k nastolení nové politické agendy, která ale v podání politické strany, z níž ministr pochází, vlastně není až tak nová. Úplně nejhorší je, že se může jednat o kombinaci obojího.

Snad jen pro ty sice velmi dobře přizpůsobivé, leč velmi nechápavé, následuje telegrafický rozbor, proč jsou Johnovy bezmála výhrůžné apely vlastně tak nebezpečné. Zaprvé, ministr vahou svých slov stvrzuje předsudek a přitakává stereotypu. Schovává se přitom, jako správný demokrat, za „většinu země“. Kdo by se znepokojoval takovými detaily, že většina bílých Američanů kdysi podporovala otroctví, většina Švýcarů dlouho odmítala volební právo žen? (Záměrně volím příklady z tzv. „vyspělých demokracií“ a ne třebas otřelý, banální a skoro již vyčpělý příklad většiny Němců svého času podporujících Hitlera.) John má ve věci sympaticky jasno. Většina se zkrátka nemýlí. Click and go.

Zadruhé, tzv. „romskou komunitu“ nejen že hází do jednoho pytle (neb se na ni paušálně obrací), ale činí tak dokonce velmi silným způsobem – doslova ji personifikuje. Oslovení je navíc ironicky povýšené („milá komunito…“ dobře koresponduje s učitelsky káravým „…milé děti…“). Zdánlivě vstřícná výzva ke „společnému zamyšlení“ se - zarámována burcujícím odvoláním se na mínění většiny - mění jen ve falešnou karikaturu sebe sama. Ba co hůř, nabývá ultimativní povahu, což opět dokládá varovný vzkaz romským dětem („eskalujete problém“).

A to je, konečně zatřetí, vůbec ta největší absurdita. V rámci oné slabší „strany“ (přistoupíme-li na hrozivou perspektivu jakýchsi dvou proto sobě stojících skupin) John nakládá problém na bedra těch vůbec nejslabších – romských dětí. Tedy právě té „podskupiny“, kde jedině lze snad v budoucnu, s trpělivostí (a podmíněno horečnou prací různých organizací) doufat v protnutí onoho začarovaného kruhu negativních zkušeností, dlouhodobě zanedbávaného vzdělání, sociálního vyloučení, (oboustranného) strachu, nedůvěry a předsudků.

Milý pane ministře, takto Vás vidí drtivá menšina země, konkrétně jeden velmi nepřizpůsobivý gádžo: eskalujete problém! Zamyslete se (klidně sám), co s tím.

Jiří Koubek
Autor je politolog