Ne každý si může zřídit blog na stránkách Aktuálně.cz. Redakce si vytipovává zajímavé popř. známé osobnosti, o nichž se domnívá, že by jejich názory mohly čtenáře zajímat (a nemusí to být vždy zájem souhlasný), a těm pak sama blog nabízí. Nicméně na její redakční mejl blogy@aktualne.cz přichází řada zajímavých textů i od čtenářů a diskutujících. Některé vybrané dostanou prostor v tomto blogu.

Libor Stejskal, editor blogů Aktuálně.cz


Autorem prvního je Petr Hemmr (47 let). Před listopadem 1989 působil jako vyšetřovatel se zaměřením na násilí (vraždy, loupeže, znásilnění, ublížení na zdraví, mimořádné události - např. Stavby se zraněním). V roce 1988 si dokončil vzdělání na právnické fakultě, v roce 1991 pak začal pracovat u soukromé firmy.




Vzhledem k mnoha vášním a nepřesným výrokům politiků, veřejnosti v případě stíhání pana Čunka a dalších věcí, které byly veřejně diskutované, vzhledem k právnímu povědomí veřejnosti jsem se rozhodl zkráceně popsat:

Průběh trestního stíhání v České republice

Trestní řád a trestní zákon, stejně jako ostatní zákony v ČR, původem vychází z římského práva, zvyků a obyčejů, jako prameny práva jsou uváděny i bájná vyprávění starců. Tolik k jednoduché historii českého práva, stejně jako evropského, vyjma anglosaských zemí, kde se právo ubíralo jiným směrem. Vznikem práva a jeho aplikací se zabývá věda, která se jmenuje „dějiny státu a práva“ a „teorie státu a práva“.

Trestní řízení se v ČR řídí trestním řádem, který řeší průběh trestního řízení, kdo je orgánem činným v trestním řízení, odpovědnost orgánů v trestním řízení, stejně jako přípravné řízení, t. j. vyšetřování (odpovědní jsou orgány policie a státní zástupce), řízení před soudem, druhy trestů a výkon trestu.

Trestní zákon se dělí na dvě části, obecnou a speciální. Obecná část m.j. řeší co je trestným činem, co jsou různé újmy na majetku a na zdraví, výši škody a její vliv na výši trestu (§ 89 tr. zákona) a další podrobnosti kolem trestných činů. Speciální část trestního zákona řeší jednotlivé trestné činy, popisuje skutkovou podstatu každého jednotlivého trestného činu v základní části příslušného paragrafu a v dalších odstavcích, určuje minimální a maximální výši trestu.

Trestní stíhání se řídí shora uvedenými zákony, nelze nic obejít a je třeba vše do poslední čárky nebo tečky dodržet. K oběma zákonům jsou vydávány judikáty, které vysvětlují smysl zákona, judikáty jsou závazné a vydává je Nejvyšší státní zastupitelství nebo Nejvyšší soud ČR, popřípadě oba Vrchní soudy, jak v Praze, tak v Olomouci. Závazné jsou též nálezy Ústavního soudu ČR. Žádný z judikátů ani z nálezů nesmí zákonům odporovat, musí je jen vysvětlovat.

Trestní stíhání začíná vždy přípravným řízením na základě oznámení o podezření ze spáchání trestného činu nebo vlastním šetřením policie. Není-li oznamovatel nebo výsledky šetření policie, nemůže dojít k přípravnému řízení. (opět zde máme zásady práva, v tomto případě ono zlidovělé „kde není žalobce, není soudce“)

Přípravné řízení započne policejní orgán (vyšetřovatel) ve smyslu trestním. řádu šetřením před zahájením trestního stíhání ve smyslu § 158 trestního řádu. V této fázi se shromažďují důkazy, které by opravňovaly zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě a pro konkrétní trestný čin. Pokud je důkazní situace slabá, věc se odloží ve smyslu § 159 trestního řádu. Pokud tomu tak je, usnesením vyšetřovatel zahájí trestní stíhání ve smyslu § 160/1 trestního řádu a vůči konkrétní osobě, pro konkrétní trestný čin vznese obvinění. Od té chvíle se v trestním řízení obviněná osoba nazývá „obviněný“. Státní zástupce v této fázi obyčejně dohlíží na trestního řízení, vyšetřovateli je nadřazen, nikoliv nadřízen, to znamená, že rozhoduje o stížnosti oprávněných stran a může měnit zákonná opatření vyšetřovatele v souladu se zákonem.

Důkazní situace v této chvíli ale leží na odpovědnosti vyšetřovatele, který shromažduje věcné důkazy, výpovědi, znalecké posudky a další. Jinými slovy provádí důkazy tak, aby bylo možné podat obžalobu k soudu.

Pokud není důkazní situace taková, aby byla podána obžaloba na konkrétní osobu (například obvinění stojí jen na výpovědi proti výpovědi a nepodařilo se najít další důkazy), podá policejní orgán státnímu zástupci návrh na zastavení trestního stíhání a státní zástupce tak učiní, tím je věc skončena a po nabytí právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání ve smyslu § 172 trestního řádu nelze již nikdy osobu stíhat pro tento konkrétní trestný čin. Každá trestný čin musí splňovat následující charakteristiku, která je závazná, aby skutek byl trestným činem:
- objekt (zákonem chráněný zájem)
- objektivní stránka (čin ve smyslu popsaném zákonem)
- subjekt (osoba pachatele, konkrétní člověk)
- subjektivní stránka (jednání pachatele – úmysl, nedbalost)

Pokud chybí byť jediná z těchto čtyř věcí, skutek není trestným činem, tedy ve skutku, například, kde je vyžadován pouze úmysl a není zde nalezen, nelze nikoho stíhat. Dále se zastaví podle zásad českého práva skutek tehdy, jsou-li pochybnosti, tedy in dubio pro reo, volně přeloženo „v pochybnostech ve prospěch obviněného, a to vždy.

Pokud je důkazní situace taková, že je v přípravném řízení zřejmé a opodstatněné, že konkrétní osoba skutek spáchala, policejní orgán seznámí obviněného s výsledky vyšetřování a státnímu zástupci podá návrh na podání obžaloby spolu s vyšetřovacím spisem, věcnými důkazy a dalším.Státní zástupce spis nastuduje a přezkoumá, pokud se shodne s policejním orgánem v jeho závěrech, podá k příslušnému soudu I. stupně obžalobu. V této chvíli se z obviněného stává obžalovaný a je už pouze na soudu, jakým směrem se další řízení povede. Policejní orgán je již mimo hru, státní zástupce je zde pouze žalujícím, který zastupuje stát a hájí svou obžalobu před soudem, v obžalobě navrhuje trest.

Pro soud není, jednoduše řečeno, nic z přípravného řízení závazného, je oprávněn ve své kompetenci nezávislosti hodnotit důkazy po svém a provádět jakékoliv jiné důkazy. Trestní soud sestává v I. stupni ze senátu složeného ze tří soudců, odvolací soud má zpravidla senát složený z pěti soudců. Řízení před soudem vede předseda senátu, jehož pokyny jsou závazné pro každého. O vině se vede jednání v senátu po provedených důkazech. O vině se mezi soudci hlasuje, poté, kdy hlasování vyzní v neprospěch obviněného, určí předseda senátu výši a způsob trestu ve smyslu trestního zákona.

Rozsudek se veřejně vyhlásí a poté je z obžalovaného odsouzený. Stejně se jedná u odvolacího soudu, po nabytí právní moci rozsudku je odsouzený povinen podrobit se trestu.

Tolik k jednoduchému popsání trestního řízení.