Není možné brát na lehkou váhu, když prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus veřejně prohlásí, že první kroky nové ministryně obrany Karolíny Peake jsou narušením elementární důvěry vlády. Prezident republiky veřejně upozornil na to, že o krocích ministryně obrany zřejmě vůbec nevěděl premiér Petr Nečas, který nakonec na Karolínu Peake musel v telefonátu z Bruselu zvyšovat za její „kobercový personální nálet“ na ministerstvu obrany hlas.

V této kauze jde tak o to, zda se premiér Petr Nečas i jako předseda Bezpečnostní rady státu dostatečně zajímal o personální politiku nové ministryně ve vrcholovém vedení resortu. Je totiž důležité, aby ministerstvo bezproblémově zvládalo komunikaci se Severoatlantickou aliancí a EU a součinnost s ministerstvem zahraničních věcí. Ale jde i o další záležitosti. Do minulého čtvrtka 1. náměstek ministra obrany Vlastimil Picek např. odpovídal za vyjednávání o pokračování pronájmu švédských stíhaček JAS-39 Gripen pro naši armádu, což je politicky a ekonomicky velmi citlivá záležitost. Karolíně Peake prostě museli být před tím než dosedla na ministerstvo obrany stanoveny jasné mantinely co musí brát v potaz.

Podle slov prezidenta Václava Klause ho premiér Nečas ujistil, že stabilita resortu, počínaje prvním náměstkem ministra bude zajištěna. Jak již víme bylo to jinak. Interpretace proč, tak může být následující: buď nebyla Karolína Peake premiérem jasně zaúkolovaná nebo byla a premiéra a potažmo prezidenta podvedla. Popravdě řečeno bylo by to ale něco co by se vymykalo z praxe vzniku a působení LIDEM v české politice? Takže premiér Nečas by se tomu neměl následně divit.

K mnoha, především ekonomickým a personálním, problémům se kterými se dnes česká bezpečnostní a obranná politika potýká tak přibyl i další a tím je faktická politická legitimita toho, kdo řídí resort obrany. Nelze podle mého názoru nijak uspokojivě vysvětlit skutečnost, že je to někdo, kdo stojí v čele „uměle“ vytvořené strany na jedno použití, která nedostala demokratický mandát od občanů. Takže pokud slyšíme novou ministryni obrany s takovou „legitimitou“ ,že chce prosazovat v praxi účinnější civilní kontrolu armády zní to přinejmenším hodně zvláštně.

Nejdůležitější ale je, zda mohou své ministryni důvěřovat vojáci. Myslím, že to nebude nic moc. Třeba i proto, že se šéfem jejích poradců stal pětadvacetiletý „ právní expert“, který do svého jmenování neměl s armádou a bezpečnostní a obrannou politikou, stejně jako ministryně, nic společného. Na druhou stranu je ale pravda, že vojáci jsou na podobné „experty“ z minula již zvyklí, takže by to mohli přežít ve zdraví…

Miloš Balabán
Autor je bezpečnostní analytik