S prvním dnem roku 2016 vznikne na území dosavadních vojenských újezdů pět nových obcí, další osady z dosavadních újezdů budou přičleněny k již existujícím obcím ležícím vně hranic újezdů. To vše na základě zákona č. 15/2015, kterým se ruší vojenský újezd Brdy a redukuje se plocha čtyř zbývajících újezdů (Hradiště na Karlovarsku, Boletice na Českokrumlovsku, Libavá na Olomoucku a Březina na Vyškovsku). Problém je, že se změnou hranic vojenských újezdů se na území nově vzniklých i již existujících obcí dostane několik kulturních památek a památkově hodnotných staveb, které jsou ale většinou v dezolátním stavu.

Ministerstvo obrany v posledních měsících investovalo dosti velké částky do oprav silnic, vodovodů či kanalizací v územích, jež budou z vojenských újezdů vyčleněna, do oprav tamních památek ale neinvestovalo nic. A ani se k tomu nechystá. Otázkou je, jak si obce s tímto danajským darem poradí.

Nejkřiklavějším příkladem je jedinečný poutní areál ve Svatoboru na Karlovarsku od předního architekta českého baroka Františka Maximiliána Kaňky z let 1729 – 1732. Jedna z vůbec nejcennějších památek Karlovarského kraje sestává z kostela Nanebevzetí Panny Marie, fary, kostnice a kaple Olivetské hory. Všechny budovy jsou v silně havarijním stavu, pouze kostel byl v roce 2012 provizorně zastřešen.



Kostel ve Svatoboru před zastřešením a po něm. Byly také zazděny vchody.

Obnova celého areálu bude stát desítky milionů korun. Má je zaplatit vznikající obec Doupovské Hradiště (vznikne k 1. 1. 2016 z dosavadních menších sídel v újezdu Hradiště), která s podobnými opravami nemůže mít žádnou zkušenost a určitě na ni nebude mít prostředky?


Impozantní loď svatoborského kostela.

Z vojenských újezdů ale budou vypuštěny i další mimořádně cenné památky – například románsko-gotický kostel sv. Mikuláše v Boleticích na Českokrumlovsku z poloviny 12. století, který je považován za vůbec nejstarší kostel v celých jižních Čechách. Kostel má v pořádku střechu, potřebuje opravit fasádu, restaurovat interiér a opravit okolní hřbitov s márnicí.



Kostel sv. Mikuláše na vršku nad Boleticemi.

Nebo poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě na Olomoucku – stavba z let 1681 - 1690, jejímž autorem je císařský stavitel z Vídně Giovanni Pietro Tencalla (mj. autor přestavby zámku v Kroměříži, dnes památky UNESCO). Kostel má opraven vnější plášť, je potřeba restaurovat interiér a obnovit ambit s kaplemi kolem kostela.

Do pořádku bude třeba dát nejen tyto mimořádné památky celostátního významu, ale i památky "standardní". Z území VÚ Brdy bude vypuštěna zřícenina hradu Valdek, z VÚ Hradiště kaple v Bukovině či Korunní-Kyselce, z VÚ Libavá kostely ve Městě Libavá nebo v Kozlově. Kuriózní je případ barokního kostela ve Slavkově na Olomoucku - tomu vojáci v 60. letech strhli báň věže, omítli jej břízolitem, do oken místo vitráží vezdili luxfery - a začali budovu používat jako "kulturní dům". Zpotvořený kostel připadne obci Kozlov, jež vznikne až k 1. 1. 2016. Kde vezme prostředky na rehabilitaci vzhledu kostela do původního stavu?


Kostel-kulturák ve Slavkově.


Kostel sv. Kříže ve Městě Libavá.

Samozřejmě se nabízí, aby se organizace a financování oprav těchto památek ujalo Ministerstvo obrany, neboť za jejich současný stav nese přímou odpovědnost. Rozpočty ministerstva pro roky 2015 i 2016 byly oproti minulým letům výrazně navýšeny, neměl by tedy být takový problém nalézt v nich miliony, které budou na opravu těchto památek potřeba. Nicméně ministerstvo obrany se k tomu nijak nechystá. Předá tedy tyto poničené památky obcím - ať už stávajícím nebo těm, jež teprve vzniknou - se vzkazem "My jsme zničili, vy se starejte"?

Zamyšlení si zasluhují i ty památky, jež ani po zmenšení újezdů k 1. 1. nebudou z vojenských prostorů vypuštěny. Přežívá jich tam velmi málo, tím spíš by bylo vhodné, aby ministerstvo zorganizovalo opravu i těchto památek. Naplnilo by tak svůj závazek z Bílé knihy obrany, kde se v článku 8.29 konstatuje: „Ministerstvo obrany si uvědomuje svoji odpovědnost vůči kulturnímu dědictví a církevním objektům ve svém vlastnictví. Tyto památky spolufinancuje, stará se o jejich údržbu a provozuje je s ohledem na jejich kulturní hodnotu. Umožňuje řízené využívání těchto objektů.“ Závazek je to sice hezký, v praxi ale ministerstvo do jejich údržby neinvestuje nic a nechá je dál rozpadat - ve Vojenském újezdu Hradiště jde například o pohřební kapli Zedwitzů v Doupově, kostel v Lochotíně či dvojici kaplí v Tocově, ve Vojenském újezdu Libavá třeba o kostely v Jestřabí a Olověné, v Boleticích například o kapli sv. Michala ve Starém Špičáku a řadu malých kapliček.


Pohřební kaple Zedwitzů v Doupově.


Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně ve Vojenském újezdu Hradiště.


Kaple sv. Michala ve Starém Špičáku ve Vojenském újezdu Boletice.


Ruina kostela v Olověné ve Vojenském újezdu Libavá.

Po zřízení vojenských újezdů na počátku 50. let 20. století došlo ke zničení většiny památkově hodnotných staveb na těchto územích. Kostely, zámky a kaple se staly terči při cvičeních dělostřelectva a letectva komunistické armády a po několika letech zcela zanikly. Tuto dobu přežil jen zlomek původního počtu památkově hodnotných staveb, a to pouze v lokalitách, kde nijak nebránily vojenskému výcviku. Do jejich údržby nebylo většinou nijak investováno, větší stavby byly nevhodně využívány například jako skladiště, drobné památky byly zcela ponechány svému osudu.

Po roce 1989 se situace o málo zlepšila - Ministerstvo obrany České republiky investovalo do částečných oprav několika staveb (kostely v Boleticích, Staré Vodě, Městě Libavá či Polné na Šumavě), většina oprav ale ani po 20 letech nebyla dotažena do konce a nepokračuje se v nich. V roce 2012 ještě dostala novou střechu kaple v Bukovině a alespoň provizorně byl zastřešen i kostel ve Svatoboru (obojí ve VÚ Hradiště). Do ostatních přeživších památek nebylo investováno nic, některé byly dokonce v porevolučním období zbořeny (kaple v Holeticích či kaplička v Horním Valově, obě ve VÚ Hradiště).

Poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě na Libavé: Dobová pohlednice, stěny pokryté vzkazy vojáků sovětské armády, poničený chrám na snímku z února 1990, dnešní stav obnovy.






Michal Valenčík, www.znicenekostely.cz

Foto: Michal Valenčík (8x), Jan Lipold (4x), Archiv Jindřicha Machaly, Jan Langer, ČTK.