Média hodnotí volbu prezidenta z mnoha hledisek. Proti sobě stáli vrcholný představitel české vědy a post obhajoval člověk, který se pohybuje v politice 28 let a nese velkou odpovědnost za současný stav naší společnosti. Vyhrálo přání pocitu bezpečí? Byla by volba známého vědce skokem do neznáma? Odpověděla prezidentská kampaň na zásadní problémy naší společnosti?

Naše země žije z průmyslu, který vytváří 32 % HDP. Skladba majitelů průmyslové výroby je definována jednoznačně odlivem zisků ze země a je silně závislá na automobilovém průmyslu. Celé spektrum výrobců, nejen automobilky, má silný nedostatek lidí, ale v prostředí animózní nenávisti k cizincům, kterou prezidentská kampaň vygenerovala, nelze očekávat příchod mírumilovných lidí ze zahraničí. Výroba se tedy bude brzy přesouvat tam, kde je levné pracovní síly dostatek.

Někdo může považovat heslo Průmysl 4.0 za módní. Podobný despekt sklidila před 20 lety komputerizace našeho prostředí. Dnes jsou na PC mnohé služby a ve výrobě vítězí softwarové CAD/CAM systémy. Bez řídicích systémů nelze ovládat dnešní stroje. Nové technologie hledáme v z Evropy a software v USA, sami vývoj jen dobíháme. Manažeři a politici proto zrušili např. vývoj rychlovlaku, neb neměli potřebné technologie. Kritika návrhů moderní architektury, na jejíž objekty se v Barceloně nebo Valencii jezdí dívat miliony lidí, je až vulgární. Stavebnictví stagnuje i v pozemních komunikacích.

Část nedostatku pracovních sil bude nahrazena roboty, jež by neměli lidi připravovat o práci, ale spíše ji vytvářet požadavky na nové obory a tedy zaměstnanost. Naše prostředí však není kreativní, je byrokratické. Nové výroby vznikají složitě a postrádají rizikový kapitál. Styl výchovy odborníků je strnulý. I Němci dnes vidí, že se zaměřili na inženýrskou mechaniku, ale manažer velké firmy nesloží ani robotka fotbalistu, což je hračka pro studenta střední školy. Jinými slovy, požadavky na vysoce kvalifikované odborníky se mění. Ale přijetí sytému „chytré výroby“, jak ji nazývají Rakušané, je jedinou zárukou úspěšného vývoje. Politicky lze samozřejmě podpořit prodej našich výrobků do zemí třetího světa, což je uváděno jako přednost současné hlavy státu, ale žádná sleva není zadarmo. Zboží dnes cestuje z Asie na západ, nikoliv opačně.

Politici dodnes nevyřešili přenos výzkumu a vývoje do výroby jaký mají sousední vyspělé země. Zde jde spíše o boj solitérních ostrůvků opravdového rozvoje průmyslu s byrokracií. Vztah prezidenta k vysokým školám je znám, školství je v krizi, na níž se podepsaly všechny polistopadové vlády. AV ČR byla cíleně omezována, ač například výzkumem léků na sebe věda upozornila svět a obhájila se i finančně. Bývalý předseda AV prof. Rudolf Zahradník tento stav komentoval slovy: „Tyto vlády se zanedbáním školství a vědy postaraly národu o problémy, jejichž konce nelze ani dohlédnout.“ Dodejme, že marná byla upozornění i na rozpad učňovského školství.

Jaká je tedy budoucnost českého průmyslu a stavebnictví za těchto okolností? Nechceme, aby byla v montovnách, ale v průmyslu založeném na české iniciativě, založené na vysokých standardech vzdělání. Veřejnost tato fakta bohužel nevnímá, k chybám minulých let se současný prezident vůbec nehlásí. Tématem voleb byla migrace, korupce a kouření v hospodách.

Energetika je devastována parlamentem navrženou a odhlasovanou cenou elektřiny z fotovoltaiky. Podpora tohoto podvodu bude ještě stát stovky miliard. Moderní energetické systémy nejsou předmětem diskuse. Lobbuje se za jadernou energetiku se silně politickým podtextem. Ale ani toto téma nebylo v prezidentské kampani zmíněno.

Naše zemědělství je výhradně závislé na vodních srážkách. Tolik popírané klimatické změny jsou skutečností, stejně jako lesy zdevastované letitým znečištěním ovzduší z energetiky postavené na hnědém uhlí, a jen bláhový člověk se může domnívat, že zemědělské půdy se toto znečištění netýká.

Na výrobu 1 kg hovězího masa je zapotřebí 13 000 litrů vody, na 1 kg pšenice 1300 litrů vody. Virtuální spotřeba vody, tedy souhrnná spotřeba vody, osobní, průmyslu a zemědělství dosahuje 5000 litrů na osobu a den. Podzemní vody, tedy zdroj pro obyvatelstvo jsou kontaminovány herbicidy. Přehrady vysychají.

V roce 1928 představila česká věda na velkolepé výstavě úspěchů Československé republiky v Brně plán hospodaření s vodou. Jejím spoluautorem byl prof. Vladimír Úlehla, světově respektovaný rostlinný fyziolog přednášející technologii závlah na universitách v Arizoně a Kalifornii. Informace k vodnímu hospodářství budoucnosti si vyžádal od prof. Úlehly osobně prezident Tomáš G. Masaryk. Heslo „napojme prameny“ bylo bráno vážně. Zemědělství ve vyspělých zemích je založeno na závlahách řízených programy šetřící vodu.

Pro tuto zemi však neexistuje rozhodný a perspektivní plán zajištění vody pro průmysl, zemědělství a obyvatelstvo. Namísto toho je prosazován prezidentem kanál Dunaj - Odra - Labe za stamiliardy korun, jehož skutečný efekt je neodhadnutelný. Ovšem jakou rozvahu o krajině a vodě lze očekávat v zemi, kde se tvrdí, že národní parky nejsou studijní plochy funkcí zachované přírody a místem pro poučení lidu, ale nástroj generování zisku.

Voda se stane, a to i bez klimatických změn, jen díky růstu spotřeby potravin pro rostoucí populaci, zcela limitním faktorem dalšího vývoje nejenom u nás, ale především v těch nejsušších oblastech planety. Země Sahelu jsou nuceny nakupovat miliony tun pšenice, aby přežily. Kdybychom navázali na úroveň uvažování první republiky, mohli jsme být vývozcem systému závlah.

Islámský stát byl poražen, islám je v opovržení, zbrojařské firmy prodaly na Střední východ staré střelivo a děla, ale ani toto vítězství vodu lidem nezajistí. A její dostatek rozhodne, jestli chcete-li „muslimové“ zůstanou v pouštích, nebo se masově pohnou na sever. Byl to protikandidát prezidenta Zemana, kdo o tomto nebezpečí hovořil a nabízel české vědecké kapacity namísto zbraní a řečnické agresivity. Nebyl vyslyšen. Otázkou je, jaké bezpečí pro budoucnost si voliči M. Zemana vlastně vybrali.

Jan Baltus