Střední třída pilíř společnosti? No nevím
Mezi střední třídu nepochybně patří např. manažeři. Mělo by se jednat o inteligentní jedince s dobrým organizačním talentem. Mnohdy to tak je, ale často se podle mě jedná jen o ne příliš schopné či spíše všehoschopné novodobé dráby, kteří se snaží ze svých nedostatečně placených podřízených bezohledně vymáčknout maximum. Pro vedení firmy udělají téměř cokoli a někdy ještě více než se po nich žádá, ve strachu, že na jejich místo by mohl nastoupit někdo ještě „efektivnější“. Do této škatulky můžeme svým způsobem zařadit třeba i některé personalisty, kteří se snaží lidem namluvit, jak „skvělé“ podmínky je v té či oné firmě čekají.
Ekonomové. Tak jistě, jsou různí ekonomové. Podle mé zkušenosti ale mezi ně mnohdy patří lidé v určitém ohledu odtržení od reality běžného života a žijící ve velkém dostatku. Lidé, kteří si libují a žijí v zajetí různých statistik a průměrů. Průměrná mzda je podle nich vysoká, zaměstnanost nízká a ekonomice se daří. Aneb když já sním celé kuře a vy žádné, tak oba jsme měli půlku. A tak co byste vy, co dřete od rána do večera za pár kaček a na přijatelnou životní úroveň to stále nestačí, podle nich chtěli? A ti co jsou např. v důchodu nebo i kvůli zdravotním problémům pracovat nemůžou, tak ti je někdy zajímají ještě méně. Často se jedná o zaměstnance bank a investičních firem, jejichž zájmy (nebo třeba zájmy velkých firem) a jejich hlavně výše postavených zaměstnanců logicky pak hájí, při čemž předstírají nezávislou odbornost. Jsou mezi nimi libertariáni či neoliberální až fanatici, asociálně hlásající, že „trh vše vyřeší“ a že „každý by se měl postarat sám o sebe“.
Právníci, hlavně advokáti. Celkově je to s nimi složitější. Ale zejména advokáti logicky hájí zájmy hlavně těch, co na to mají, bez ohledu na to, co všechno ten či onen hájený příslušník střední a vyšší třídy mohl provést třeba těm, co si dobrého právníka nemohou dovolit.
Na více úrovních státní sféry je možné mezi střední třídu počítat členy politických stran nebo jejich známé a klíčem k získání jejich místa jsou pak často nikoli jejich schopnosti, ale právě stranická knížka nebo známost. Podle toho může vypadat i kvalita jejich práce.
O politicích jsem psal minule. Co ještě říci? I když svým způsobem je to obdivuhodné povolání. Dokážete si třeba představit, že byste se někde na ulici cizímu člověku představili jako politici a přesvědčovali ho o svých ideálech (anebo „ideálech“)? Jak jsem psal, podle mě se politika změní jen tehdy, když do ní vstoupí více lidí.
Mnoho budoucích příslušníků vyšších tříd chce být úspěšných a vzdělaných, bez ohledu na to, co se pod tím skrývá. Bez ohledu na povrchnost vzdělání na např. některých soukromých vysokých školách, které si mohou dovolit hlavně jejich rodiny a kde k získání titulu často stačí zaplatit školné a tu a tam se tam objevit. Jsou humanitní obory, které studují někdy lidé s dobrou pamětí, ale již třeba bez schopnosti uvažovat v souvislostech, do hloubky nebo třeba s analytickým myšlením, které je i zde někdy potřebné. Typickým příkladem této středostavovské skupiny jsou podle mých zkušeností mnozí psychologové, lidé, kteří často bez potřebných kompetencí (krom vyjmenovaných např. často bez emocionální inteligence) arogantně předstírají, že Vám a světu rozumí.
Střední třída, která má „největší pocit odpovědnosti za budoucnost, za kvalitu života a má největší tendenci hlídat co dělá stát“, jak o tom píše politolog Karel B. Müller? Nevím, samozřejmě jak kteří. Osobně jsem měl asi na příslušníky střední třídy smůlu. Znám je často jako možná inteligentní, ale omezené jedince, kteří jen tvrdě hájí své ekonomické zájmy. Morální hodnoty a odpovědnost za kvalitu života ostatních většinou nemají, i když to někdy rádi předstírají. Co se děje „mimo jejich peněženku“, to je moc nezajímá. Přezíravý postoj k lidem, kteří pracují rukama, u nich nebyl při bližším poznání vůbec vzácný.
Mnozí příslušníci střední a vyšší třídy jakoby si často podle mě neuvědomovali, že někdo jim např. musí vyvést popelnice, upéct chléb, sestavit z jednotlivých komponentů nějaký výrobek, doručit balíček, uvařit v restauraci jídlo, vyměnit v nemocnici povlečení nebo je třeba v ranní špičce v Praze, kdy je se jim pravděpodobně vyplatí použít hromadnou dopravu, odvést do práce. Všechno služby, které poskytují lidé často špatně placení.
Všichni lidé neměli takové štěstí jako příslušníci vyšších tříd, nejsou zdraví anebo z jiného důvodu nedostali v životě úplně šanci na důstojný život a alespoň trochu přiměřené finanční zabezpečení. Každý nemůže a nechce být podnikatel nebo manažer, koho by pak také tito lidé řídili?
Ne, nejsem úplný rovnostář, lidé s lepším vzděláním a větší pracovní zodpovědností, což jsou většinou právě příslušníci vyšších tříd, by měli brát vyšší platy.
A nevidím to zas tak černě. Věřím nebo vím, že většinu střední třídy tvoří vzdělaní odborníci, bez kterých by se celá společnost neobešla. Lékaři, technici a jiní. Lidé co udržují v chodu vodovody, elektrárny a další zařízení. Odborníci co píší podnětné sociologické analýzy, programují weby atd. atd. Svým textem jsem se ale pokusil ukázat, že je to složitější, že střední třída nemusí být vždy a pro každého tak užitečná a že existují i argumenty např. pro určitou míru progresivního zdanění, které by mohlo posílit roli státu a pomohlo sociálně slabým na úkor vyšší, ale i v určité míře i vyšší střední (nikoli nižší střední) třídy.
Nevěřím totiž tomu, že např. všech těch téměř 900 000 lidí, co u nás jsou momentálně v exekuci, si půjčili, protože byli nezodpovědní. Část asi ano, ale mnoho z nich se snažilo žít poctivě a nestačilo to. Nedemokratickou ANO a zvláště SPD a KSČM volí lidé z různých důvodů, ale podle mě i proto, že od nich (podle mě mylně, zejména z dlouhodobého hlediska) očekávají zlepšení své sociální situace. Daňová progrese, která by prospěla těm nejchudším, by tak mohla přinést sociální smír a lepší kvalitu demokracie v naší zemi.
Pavel Krupička
pav.krupicka@post.cz