Při nedávné návštěvě Kyrgyzstánu jsem si všimla velkého množství košťat prodávaného na místních trzích. Asi jsou vysazeni na řádný domácí úklid, pomyslela jsem si. Po několika dnech jsem zavítala do kempu. Pozorovala jsem jednu ženu, jak velmi pečlivě zametá široký chodník vedoucí k jídelně. Věnovala této aktivitě velké úsilí a snažila se odstranit každé smítko. Pracovala s velkým nasazením a s nulovým výsledkem. Kemp se totiž nacházel u velkého jezera, kde pravidelně a docela intenzívně foukal vítr. Před mnoha lety zde nejspíš byly vysázeny kytky a celé okolí bylo parkově udržováno. Svědčily o tom rozpadající se zbytky původní výsadby a sem tam pohozené hadice. Nyní zbývaly jen suché trsy trávy, a hrsti suchého listí, které vítr setrvale přemisťoval z místa na místo po celém kempu, včetně právě zameteného chodníku.

Marně jsem přemýšlela, proč dotyčná věnuje zametání takové úsilí. Výsledek by byl prakticky stejný, i kdyby koště do ruky vůbec nevzala. Nebyla sama. Později jsem zaznamenala další zametající děvčata. Tentokrát zřejmě účastnice prázdninového pobytu. V kempu tou dobou pobývalo asi 400 školních dětí včetně dospívající mládeže. „Asi to mají za trest,“ poznamenala kamarádka na můj nechápavý dotaz.

Nic mě tak nedokáže vyvést z míry jako nelogické počínání. Jaký smysl má zametat chodník, který vydrží v nedotčeném stavu v řádu několika málo minut. Pokud by to mysleli vážně, je třeba nejdřív upravit terén, zbavit se uschlých rostlin a nahradit je zdravými, odolnými pro zdejší podmínky a obnovit zavlažovací systém.

Nebylo to moje první setkání s místní realitou. Neupravené okolí domů, hromady hlíny, odpadky rozházené všude po okolí, mě opakovaně připomínaly předchozí pobyty na Ukrajině. Ukrajina i Kyrgyzstán jsou daleko chudší země než my, ale ta pasivita byla příznačná. Na dotazy lidé odpovídali, že je to chyba těch nahoře, protože ti to musí zařídit. Místní přijímali realitu, jaká byla, a sami neprojevovali žádnou iniciativu. Deprese ze zdejší pasivity na mě znovu dolehla při procházení kempem. Chatičky, z kterých postupně odpadávala prkna, umyvadlo, do kterého už neteče voda, rozbité lavičky, potrhaná síť na volejbal, hadice s rezavými spojkami a ulámanými kohoutky. Stačila by drobná oprava, aby se ledacos vylepšilo. Nikoho to nenapadlo, anebo se za to necítil neodpovědný. Chatičky byly pronajímané do té doby, dokud byl někdo ochotný trávit v nich dovolenou. Překvapivě jsem zaznamenala pohyb i v chatce, o které se na první pohled zdálo, že je opuštěná.

I když jsme na tom materiálně mnohem lépe než tyto východní enklávy, mentalita jejich pasivity je nám docela blízká. Je nám dobře v našich jistotách, a odmítáme cokoliv měnit. Aktivista je podezřelý živel vyhýbající se poctivé práci a placený z pochybných zdrojů. Nemám na mysli vztah k našemu okolí, co se týká vzhledu veřejných prostranství, v tom jsme udělali výrazný pokrok. Stále jsme však velmi pasívní ohledně angažovanosti ve věcech veřejných. Jako kdyby bylo možné protestovat a demonstrovat jen s pověřením vyšší autority. Naposledy právník Zdeněk Koudelka obvinil Milion chvilek z nedemokratických praktik, protože vládnout můžou jen ti, kdo vyhrají volby. Jeden z mnoha, kteří redukují občanská a politická práva na účast ve volbách. Jakýkoliv jiný aktivismus podle nich narušuje demokracii, byť je to zcela naopak. Všechny tyto aktivity jsou součástí demokratického právního státu, jsou projevem žité demokracie a vnímání odpovědnosti za společnost. Volební právo je jedno z demokratických práv, nikoliv jediné.

V poslední době se znepokojení nad aktivismem koncentruje do odporu proti Gretě Thunbergové. Mladá slečna neskutečným způsobem vytáčí řadu lidí. Je signifikantní, že nejčastější útoky nejdou ani tak proti jejím názorům, ale po osobní linii. Jak Greta vypadá, jak je to s její diagnózou, proč nechodí do školy, odkud bere peníze, z jaké rodiny pochází. Daleko víc vadí ona sama, než její názory. Strhla na sebe pozornost, i když nebyla nikým zvolena a ani jmenována nějakou oficiální autoritou. Nikým nevolený je mantra, která má popřít legitimitu vyjádření. Václav Klaus ji třeba s oblibou používal proti neziskovým organizacím. Jako kdyby nestačilo mít ústavně zaručenou svobodu sdružování. Právo spolku vyjadřovat se k věcem veřejným vychází přímo z ústavy, nikoliv z voleb nebo oficiálního jmenování.

Greta je také nikým nevolená, a tudíž musí být umlčena, stejně jako naši studenti stávkující za klima, jak se nejprve neurvale vyjádřil (a posléze korigoval) své vyjádření Jaroslav Hanák, prezident svazu průmyslu a dopravy). Hysterie kolem aktivistů vzniká z představy, že oni se teď chystají převzít moc a budou nám násilím vnucovat své představy. Chybějící zkušenost s vlastním aktivismem vede k panice při setkání s jinými aktivisty. Lidé u nás nemají neurvalý vztah k životnímu prostředí, naopak, Češi vynikají v třídění odpadu a určitě odpoví kladně na otázku, zda jim záleží na životním prostředí. Tím, že nedokáží být sami více aktivní, podléhají strachu při setkání s těmi, kdo se nebojí být aktivní. V jejich vyjádření slyším podtext: Jak to, že se všude mluví o Gretě a o mně ani pes neštěkne? Odpověď je jednoduchá: Zkus se také zapojit a rozšíří se ti pohled.


Marie Kolářová
právnička