Na internetu je k dohledání údajný citát nositele Nobelovy ceny, dánského fyzika (a myslitele) Nielse Bohra. Zní přibližně takto:

„Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda.“

Podle jiných zdrojů se jedná o rozšířenou verzi tradičního zenového kóanu. To ale není rozhodující. Důležité je, jakého významu nyní tento výrok nabývá.

V společenském uspořádání, které sdílíme a nazýváme je demokratickým, nebo také tržně – liberálním, klademe důraz zejména na poslední uvedenou vlastnost. Bez nezadatelných práv, rovnosti a občanských svobod není možná demokracie v společenském rozhodování. Neexistuje svoboda vlastnit a nakládat se svým majetkem podle uvážení. Není tedy ani svobodného trhu a prosperity.

Mysleme vodorovnou osu, na které nula značí zavedený stav práv a svobod. Pak každý pohyb doprava (tedy podle zavedené matematické symboliky v kladném směru) znamená jejich rozšíření. Naopak nalevo od nuly – záporně – leží oblast restrikcí, omezení, kontroly „shůry“. Společnost a veřejný komunikační prostor jsou nastaveny tak, že jako žádoucí se posuzuje posun ve směru navyšování práv a svobod. Zatímco ke každému omezení, povinnosti, dohledu panuje neobyčejná ostražitost.

Takový je tedy pohled prvního druhu: svoboda, rovnost, právo jsou kladné, žádoucí. Zatímco jejich protiklad – omezení, kontrola, nerovnost – jsou přirozeně negativní, nepřijatelné a lživé. Taková je vrstva triviálního rozlišení těchto hodnot ve smyslu úvodního citátu. Což je vidění, které, podle mého názoru, bohužel převládá.

Hlouběji však leží jiná úroveň posuzování. Stačí, když nalevo od myšlené nuly umístíme nikoli restrikci a nesvobodu, nýbrž odpovědnost. Je zřejmé, že svoboda a rovnost jsou žádoucí. Stejně tak je žádoucí uplatnění odpovědnosti. A s ní spojená připravenost hájit svá slova a skutky a nést za ně následky. Oboje pravda a přesto v protikladu: odpovědnost nutně vede v důsledcích k omezením v jednání i výrocích. Jak v individuálním životě, tak u konání, jež má střežit veřejný zájem.

Tato debata není tak akademická, jak by se na první pohled zdálo. Naopak se týká problémů, které se ukazují být až nečekaně aktuální. Počínaje svobodou pohybu osob, zdaleka nekonče rozporem v ekonomické výhodnosti globálního outsourcingu služeb i zboží, v protikladu k volání po soběstačnosti ve strategických produktech (avšak víme, co bude zítra strategickým produktem?).

Hrozba pandemie exotických chorob. Odlesňování v důsledku kůrovcové kalamity. Trýznivý nedostatek srážkových vod, s tím spojená potřeba vynucení změny v lesnickém a zemědělském hospodaření. Globální klimatická změna. Křehká majetková i produktová struktura české ekonomiky.

Témata, která ukazují, že vzájemné postavení svobody a odpovědnosti není samozřejmé. Každá hrozba je zároveň příležitostí: v tomto případě příležitostí obnovit debatu o novém nalézání významu obou protikladů. Bez stigmatizace historickými floskulemi a bez apriorního vylučování z veřejného komunikačního prostoru.

Bez této debaty si o své priority řeknou události samy.

Aleš Bajgar