Za necelý měsíc to bude již rok, co v Česku žijeme v omezené podobě. Zpočátku se nám dařilo pandemii potlačit skrz drastická opatření a strach lidí z neznámého. Ale čím více lidé onemocnění covid-19 poznávali, tím méně se ho báli.

Postupně to vedlo až k tomu, že nemalá část obyvatel začala opatření zpochybňovat, protože jim přeci „nějaká chřipečka“ nijak neublíží. Ale skutečnost, že ne všichni mají vůči onemocnění stejnou odolnost, je nezajímá. Zmizela jakákoliv empatie. A přesně v tento moment mají přijít vrcholní politici a jít národu příkladem. Ukázat občanům, že všichni jsme v tom společně a jedině při spolupráci je možné pandemii zastavit.

Ale k tomu nedošlo. Místo vzorového chování lidí, ve kterých máme vidět jakousi autoritu, jsme svědky naprostého papalášství. Počínaje dubnovou schůzkou v Lánech, přes tajemnou návštěvu restaurace exministrem Prymulou, až po Teplický večírek. Chybovat je lidské, ale důležité je za dané pochybení převzít odpovědnost, k čemuž ale téměř nedocházelo. Místo uznání své vlastní chyby, které by mohlo alespoň částečně zachovat důvěru v politiky, jsme často slýchali nevkusné výmluvy ve stylu, že hroznové víno lze podstrkovat pod rouškou, že prase bylo třeba usmrtit nebo nejnovější výrok paní ministryně Schillerové, která tvrdí, že jela nepřipoutaná pouze na parkovišti, ačkoliv ze záznamů je jasně poznat, že se nejedná o pravdivé tvrzení.

Svoji chybu nejsou ochotni uznat slovy, ale o finanční podobě přiznání se dá uvažovat. Zpravidla se jedná o odeslání různé částky na dobročinné účely, nicméně daný obnos peněz je většinou velice směšný. Pro průměrného člověka je pokuta 5 000 Kč efektivní a plní svůj charakter předcházení nežádoucího jednání. Ale pro osobu, která má plat v řádech statisíců, je tato pokuta naprosto směšná a nijak dotyčného neodradí od dalšího porušení, čehož si občané všímají. Na tuto situaci se nabízí jasná řešení – v ideálním případě by měla přijít slovní omluva, ale to je pro spoustu lidí moc obtížné. Proto je tu možnost druhá, a to pokuta adekvátní platu té osoby, která nařízení poruší. V naprosto ukázkovém případě by mělo přijít obojí a při závažnějším porušení rezignace na svůj post a odstoupení od celkového působení ve veřejné sféře. Místo toho jsme ale svědky arogance, lží a vytváření trafik.

V době, kdy se spousta lidí nachází na finančním či psychickém dně, není prostor pro toto jednání ze strany těch, kteří by měli jít vzorem. Pokud se však stane, má nést patřičné následky, jinak to vede k tomu, že značná část občanů má pocit, že pokud nařízení porušuje politik, může i on. A s touto filozofií se z pandemie nedostaneme nikdy. Řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek, ale pokud máme hned několik slabých článků v řetězu, který vede tento stát, nelze očekávat, že zbytek republiky bude lepší. Neznamená to ale, že se o to nemůžeme alespoň pokusit.

Vít Kubů
Autor je studentem Právnické fakulty UK