Stará moudrost praví, že co je nahoře, je i dole a co je dole, to je i nahoře. Tak jsou nám sesílána shora od majestátu nová a nová opatření, aby dopadala na nás smrtelníky dole na zemi. Ale co tento majestát, jak ten ta opatření vlastně snáší? Abychom se přesvědčili na vlastní oči, museli jsme virtuálně vystoupat po vysokých schodech na vrchol pyramidy a dojít až na virtuální Úřad vlády.

A tak jsme se dozvěděli, že virtuální personál na Úřadě vlády se také řídí starými lidovými moudrostmi, např. tou, která říká, že co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jiným. Virtuální personál klade svému virtuálnímu vládnímu kabinetu na počátku dne zásadní virtuální otázku: Co jste učinili dnešního dne, aby se lid (ten, od něhož pochází Vaše veškerá moc) měl lépe a lépe uvalená opatření snášel?

Tak na svoji odpověď, že byly uzavřeny závodní kantýny, se dozvěděl vládní kabinet od šéfky vládní kuchyně, že to tedy ne, to si tedy ode dneška budou na Úřadě vlády muset vařit sami, protože zdejší kuchyně se taky uzavírá, protože je to také závodní stravování. Anebo ať si donesou páni ministři a paní ministryně z domu svačiny.

Tak na svoji odpověď, že byly uzavřeny školy a mateřské školy, se dozvěděl vládní kabinet od šéfky sekretariátu, že to tedy ne, to si tedy budou na Úřadě vlády muset ty dokumenty psát, sešívat a odnášet do Sněmovny sami, protože všichni asistenti a asistentky mají děti a budou muset zůstat doma s nimi. Ať se páni ministři a paní ministryně třeba prohnou.

Tak na svoji odpověď, že byly uzavřeny drobné provozovny a obchody, se dozvěděl vládní kabinet od pana vrátného, že to tedy ne, to se zamkne celá budova, ať si úřadují a schůzují třeba na nábřeží, protože jeho žena má obchůdek a co ona si teď bez tržeb počne. To, aby páni ministři i paní ministryně pochopili naplno, co to je mít zavřeno.

Protože do té doby bude naše vláda vymýšlet a uvádět do praxe další a další opatření a nám bude stále hůř, přestože nám byl slibován (kým asi?) jakýsi ten BUDELÍP, dokud sama vláda svá opatření na vlastní kůži naplno nepocítí. Nikdo totiž nemá stát na zákonem a nikomu nemá patřit zóna komfortu, která se vznáší nad světem prostých smrtelníků.

Pokud by tomu tak bylo, pak by jistě ta opatření sama vláda nechtěla stále prohlubovat až do nekonečna a nesmyslna.

Ing. Pavel Večeřa