Nemyslel sem si,že se najde nějaké téma,které mne tak zaujme,abych napsal blog – a jestě ho sem poslal – no jak se říká „nikdy neříkej nikdy“!

Před jedenacti měsíci vzrušil bez nadsázky téměř celý svět bezprecedentní případ incestu a týrání – noviny otiskly zprávu,že v jednom malém poklidném rakouském městečku byl pod jedním domem odhalen rozsáhlý sklep, ve kterém jeho majitel „choval“ po 24 let svou dceru a zplodil s ní sedm potomků – synů i dcer (a zároveň vnuků a vnuček).

Bezprecedentní byl tento případ hlavně rozsahem a nepředstavitelně dlouhou dobou,kterou museli tito novodobí otroci strávit ve svém podzemním vězení,jinak by tu už jistý precedent byl – jak ukázal případ Nataschi Kampuschové a jejího věznitele Priklopila, který ji držel u sebe ve sklepě devět let. Články kupodivu doprovázela fotografie pachatele,jakéhosi Josefa Fritzla, zamožného,ženatého rakouského 77letého důchodce, známého v okolí jako veselý, bodrý a žoviální člověk.

Na fotografii vidíme starého muže, se strništem na bradě, s jasnýma očima, orámovanýma orlím obočím a vráskami, které jakoby dodávaly tomuto obličeji výraz jakési animální poživačnosti a zároveň tajemné krutosti. Pod nosem má důchodce Fritzl šedivý knír a pod ním ústa s úzkými rty – a ta ústa se usmívají.

Není to žádný veselý úsměv, ani úsměv toho druhu „udělejte sýýýr“, je to spíš jen takové pousmání,ironické zdvižení jednoho koutku, úsměv,který říká: ať je to jak chce, já vím něco, co vy ne!

Tato fotografie se stala svým způsobem ikonou – stala se archetypálním obrazem lidské zrůdy, chladného, krutého netvora bez srdce,démona navlečeného do lidské kůže. Zdobila titulní stránky novin po celém světě – bulvárních magazínů a seriozních deníků. Lidé si fotografii prohlíželi, komentovali, navzájem posílali. Na internetových diskuzních fórech padala slova jako monstrum, ohavný dědek, nechutné prase. Diskutující se předháneli ve vymýšlení různých krutých trestů,
které si podle jejich uvážení „zrůda Fritzl“ zaslouží.

Jak vycházely postupně na světlo další a další podrobnosti tohoto případu, fascinace veřejnosti byla větší a větší, kromě Fritzlovi fotografie se objevila videa z jeho rodinného archivu, na kterých si užívá dovolených v exotických destinacích, zatímco jeho „tajná rodina“ byla namačkána na několika metrech čtverečních v přítmí, chladu a vlhkosti, možná o hladu.

Objevovaly se informace o tom,že Fritzl ve vězení trpí depresemi, jak nechápe, proč ho veřejnost má za zrůdu, vždyť přece mohl svou druhou rodinu „...kdykoliv zabít,a le neudělal jsem to!“ Pak jsme se mohli dozvědět,že pan Fritzl uvažuje o tom,že nabídne svůj „příběh“ umělcům,spisovatelům,filmařům – samozřejmě za odpovídající obolus, třeba milion euro.

Mediální šílenství kolem pokračovalo skoro celý rok, i když pravd , na posledních pár měsíců poněkud utichlo,ale jen proto, aby se opět mohlo v plné parádě rozhořet poté, co bylo minulý týden zahájeno soudní přelíčení.To sice probíhalo s vyloučením veřejnosti, ale zájem médií z celého světa byl obrovský. Jakýsi tyrolský zapadákov jménem St.Polten se stal na týden nejznámějším zapadákovem na planetě. Desítky filmařských štábů z celého světa – Austrálie, Indie, Japonska, Ruska, Kanady a bůhví odkud jestě zaplnily všechna parkoviště v městečku, na ulicích bylo pomalu víc reportérů než domorodců.

Samotná soudní budova byla v permanentním obležení nejen žurnalistů, ale i obyčejných lidí,takzvaných „katastrofických turistů“ nejen z Rakouska ale i ze zahraničí. Někteří z nich byli vpušteni i přímo do soudní síně, kde mohli natáčet a fotografovat nějakou chvíli před tím, než byl soud zahájen. Někteří mohli dokonce položit pár otázek i samotnému „panu Fritzlovi“.Ten byl,podle svého obhájce, ve špatném psychickém stavu, řekl mu prý doslova: „bojím se,pane Millere!“.

Soudní proces trval týden, a vždy když justiční stráž přiváděla obžalovaného,blesky fotoaparátů jen cvakaly.Z e začátku procesu si Fritzl zakrýval tvář před fotografy modrým šanonem a i když mu nebylo vidět do obličeje natož do očí, byl to stejně fascinující pohled – ukázalo se že, ta zrůda, ten démon, skutečně existuje a že je to opravdový, skutečný člověk z masa a kostí, obyčejný člověk jako vy nebo já. Na tiskové konferenci řekl mluvčí soudu na otázku, jaký je pan Fritzl mimo soudní síň, že je to „úplně obyčejný človek, kdyby tu stál mezi námi, nikdo by si ho nevšiml.“. Pak se jednoho dne asi v půlce soudního jednání objevila fotka pana Fritzla, na které je zachycena jeho tvář bez onoho šanonu, kterou se podařilo pořídit nějakému šikovnému fotografovi. Kolik za ní inkasoval, se mohu jen domýšlet.

Píši tento blog v den vynesení rozsudku, ve čtvrtek 19. 3. 2009 a píší ho proto, že dnes se objevily u článků o rozsudku fotografie Fritzla zachycující jeho obličej a dokonce jedna (dole), na které je mu vidět přímo do tváře. Jsou pod nimi popisky: Fritzl odhalil tvář, Fritzl odlozil šanon... I když se na ní dívá kamsi stranou (jakoby šibalsky, nezdá se vám?) mě zaujala hlavně jeho ústa – ústa,a hlavně úsměv na nich. Je to úplně stejný úsměv jako na fotce, co obletěla svět po jeho zatčení. Jak to, že se doživotně odsouzený,za zločiny, které nemají obdoby, člověk,který má údajně sebevražedné sklony a který se bojí, takhle usmívá?Není to proto,že vlastně dosáhl svého? Teď ho zná celý svět, miliony lidí! Novináři se doslova perou o to, aby s ním mohli udělat rozhovor,televize ho chtějí točit. Ženské mu píšou dopisy.Lidé jezdí kdoví odkud aby mohli vidět dům, kde se právě nachází. Ano, dostal doživotí, doživotí v Rakouském blázinci, sice hlídaném, ale vězení to není. Dokonce si může vybrat, kde nastoupí trest. Ve kterém,hlídaném „domově důchodců“ dožije těch pár let, co mu zbývá. Tam bude moci konečně napsat svou knihu,možná i scénář k filmu. Stal se celebritou.

A oběti?

Proč se takhle usmíváte pane Fritzle? Co je to, co vy víte a my ne?

Michal Macek

P.S.: Celebritózní manýry vrahů a šílenců nejsou novinkou – například největší sériový
vrah ruské historie A. Čikatilo, kterému se podařilo prokázat 53 případů vražd a kanibalismu, a který byl odsouzen v Sovětském Svazu k popravě zastřelením, řekl před smrtí jako poslední slova: „Nepoškoďte mi mozek,chtejí ho koupit Japonci!“.