Už se u nás traduje, že za většinu pohrom si nemůžeme sami, může za ně někdo jiný, většinou nějaká obluda. Pokud jde o mráz, ten přichází z Kremlu, další podobný odkaz na to, odkud, co přichází se v poslední době dovídáme v případě krize. Ta přichází pro změnu z druhé strany, z Washingtonu. Ale je to skutečně tak? Či spíše, jak dalece to tak je či není...

Dobrá, o tom by se dalo polemizovat, ale koukneme-li se s podobným nadhledem na naši kotlinu tak nějak z vrchu, můžeme při dobré viditelnosti spatřit několik zvláštních, řekněme přírodních úkazů. Záměrně píši přírodních, že za ně asi nikdo nemůže, jak už u nás Švejků a Cimrmanů bývá zvykem. Jsou u nás regiony, například kraje moravskoslezský či ústecký, kde krize, tahle obluda, bez záře reflektorů a ramp, řádí již nejméně deset let. Ta musela dojít až do Washingtonu, aby si i u nás někdo všiml, že je tu. Je tu krize, už je to tady!

Není vlastně ani moc podstatné, kdo, za co může, zda za to takzvaně mohou Marťané, Američané, nebo kdo, jisté je, že si to tu budeme muset pořešit sami, a to v řadě prvé krizi ducha. S vidinou toho, že teď nás možná čeká pár měsíců vládnutí nějakého překlenovacího kabinetu, a následně nějaká další slabá vláda, čekají nás opravdu zajímavé časy. Možná jinde v Evropě se již dávno bude mluvit o krizi ve vzpomínkách a čase minulém, to bylo tenkrát, když..., zatímco u nás budeme třeba zase řešit nějakou další, Bůh ví kolikátou, překlenovací vládu, krize ne krize. A mezitím, než se to všechno vyřeší, můžeme se jít zatím pást na louku zelenou, zpívat si „travička zelená...“ a uzavírat sázky, jak dlouho při současném volebním systému vydrží, která vláda.

Nebylo by ale nakonec přeci jen lépe poohlédnout se po nějakém smysluplnějším volebním systému, či změnu ústavy ve smyslu zvýšení politické odpovědnosti našich zastupitelů apod.? V některých zemích, například v Kanadě, může být jakémukoliv poslanci vyslovena voliči nedůvěra, kdykoliv v průběhu funkčního období. Politici, kteří na téma volební systém byli v posledním týdnu tázáni, převážně zmiňovali, napříč politickým spektrem, nedostatek času do předčasných voleb či onu známou slovní hříčku „nedostatek politické vůle“.

Když to vše sečtu, zdá se mi, jakoby už tady ani nebyli poslanci pro občany, ale poslanci pro poslance. Co ještě můžeme udělat, aby politici znovuobjevili onu politickou vůli?

V Praze 12. 4. 2009
Marcela Zahálková, občanka