Téma: 30 Kč jako regulační poplatek
Obvodní lékař mě kvůli ... (nemoc) poslal na neurologii. Na neurologii jsem uvedl, že cítím bolest i za okem. Neurolog mě poslal na oční oddělení na vyšetření oka.
Na poliklinice byla čekací lhůta na vyšetření dva měsíce, v nemocnici šest týdnů, jiná volba nebyla, musel bych do jiného okresu, to by se nelíbilo pojišťovně a lékařům. Mám takovou zkušenost, že když jsem šel do jiného okresu, tak první dotaz, velmi nelibě položený, zněl „Vy tam ... (místo, okres) nemáte žádného ... (lékař specialista)?“. Zvolil jsem nemocnici kvůli kratší čekací lhůtě, ale i tak byla dlouhá.
Po šesti týdnech jsem se konečně dočkal. V nemocnici byla čekárna „narvaná“ hlavně/převážně důchodci. Přestože jsem byl objednán na určitou hodinu, tak jsem musel přibližně dvě hodiny čekat. Vyšetření se dělalo na etapy, takže jsem celkem vyšetřením strávil včetně čekání přibližně čtyři hodiny.
Protože trpím krátkozrakostí korigovanou brýlemi, tak jsem se jen tak pro informaci lékařky zeptal, zda bych byl vhodný na operační korekci laserem. Nepotřeboval bych po operaci brýle.
Vyšetřující lékařka ihned volala telefonem kolegovi, měl jsem být okamžitě vzat na vyšetření. Když už to vyšetření měla částečně vyjednané, tak si uvědomila, že vyšetření není možné provádět, protože jsem měl kvůli předchozímu vyšetření tzv. "rozkapané" oči. Určila nový termín vyšetření, tzn. za dva (!) pracovní dny, z pohledu uklidnění „rozkapaných“ očí to byl ten nejbližší termín.
Když jsem se zeptal: „Co to vyšetření bude stát?“, tak mi odpověděla, že nic, přestože žádná pojišťovna toto vyšetření nehradí. Toto vyšetření dělala nemocnice zadarmo z toho důvodu, aby si u potencionálního pacienta „šplhla“, nemocnice/lékaři chtěla/i inkasovat za operaci, která u nich stála 15 tisíc (za jedno oko).
Lékařka jednala tak extrémně rychle, že jsem jí neměl možnost ani pořádně říci, že jsem svůj dotaz myslel pouze jako informativní. Takovou extrémní rychlost, až přehnanou, jsem nikdy ve zdravotnictví nezažil.
Měl jsem do okresního města (nemocnice) cestu za ty dva pracovní dny, tak jsem proti objednacímu termínu neprotestoval.
Když jsem za dva pracovní dny dorazil, tak fronta před čekárnou příslušného lékaře byla nulová/žádná, okamžitě jsem byl přijat.
Hned na začátek, dřív než něco lékař začal dělat, jsem lékaři vysvětlil, že dotaz na jeho kolegyni lékařku byl pouze informativní, že se potřebuji nejprve vyléčit, protože by se špatně odlišovala bolest za okem způsobená ... („mojí“ nemocí) a případná bolest způsobená operací krátkozrakosti, že případná operace krátkozrakosti připadá do úvahy, pouze do úvahy, až po mém vyléčení.
Lékař to uznal a zařídil mi pro neurologii ještě jedno vyšetření placené zdravotní pojišťovnou, které se před tím neprovádělo. Byl mi sdělen termín, na nějž mne mohou objednat: za dvě hodiny (!). Řekl jsem, že si zajdu do stánku pro nějaké noviny, abych se během čekání nenudil. Jen co jsem se vrátil, byl jsem pozván na vyšetření, tzn., že čekací lhůta byla nakonec jen 15 minut (!).
Poplatky 30 resp. 60 Kč byly podle mne zavedeny jako skrytá (finanční) eutanázie pro staré, nemocné a chudé lidi, aby je odrazovaly od léčení.
Poplatek 90 Kč, tzn. za pohotovost, je jiný než poplatky 30 resp. 60 Kč, důkazem je to, že kvůli němu není modro-oranžová politická válka. Faktem je, že pohotovost byla často zneužívána lidmi, kteří si pouze chtěli „léčit“ kocovinu z alkoholu.
Jsou případy důchodců v domovech sociální péče, kterým po zaplacení domova, zbude na měsíc kapesné 50 Kč. Platit z 50 Kč regulační poplatky je při jen trochu větší nemocnosti (který starý člověk je zdravý?), nemožné. Navíc jsou tu ještě doplatky za léky,
které se „salámovou“ metodou zvedají.
Však byly regulační poplatky zrušeny pro děti, ale ne pro důchodce. Děti potřebuje každá vláda, ale důchodce pravicová vláda nepotřebuje, důchodci ze/z státního/veřejných rozpočtu/ů/pojištění peníze přímo (důchod) nebo nepřímo (léčení) berou, ale už nic (finančně) nepřinášejí, protože nejsou zaměstnáni, případně nepodnikají, tzn. že neplatí daň ze mzdy, zdravotní a sociální pojištění.
V zákoně sice je, že regulační poplatky mohou být odpuštěny lidem v hmotné nouzi, ale v praxi to tak jednoduché není. Potvrzení o hmotné nouzi je potřebné si vyřídit („vyběhat“) na úřadě. Jednak fyzicky (nohama), čehož jsou mnozí staří a nemocní lidé neschopni, ale také duševně, toho je důchodce, který před důchodem dělal málo kvalifikovanou nebo zcela nekvalifikovanou práci, také neschopen.
Mnozí pravicově zaměření lidé se ozývají (píší tak i v diskusích na aktuálně.cz) ve stylu, že „socky prodali demokracii a budoucnost národa/státu za 30 Kč“. Když jde někomu o život (skrze nemoc) a v kapse nemá těch 30 Kč, tak i 30 Kč je významná částka, kterou zohlední u voleb. Navíc volič, tzv. „socka“ předvídá budoucnost, tzn. nebudu-li protestovat/volit proti kvůli těmto regulačním poplatkům, tzn. teď 30, 60 Kč, tak pravicová vláda, ve snaze ušetřit, regulační poplatek/y zvedne.
Část lékařů zastává názor, že „když lidé platí 200 tisíc za auta, tak by mohli platit za větší cennost než je auto, tzn. za zdraví“.
Ti lidé, kteří kupují (nová) auta, jsou ve své převážné většině lidé v produktivním věku, jsou ve své převážné většině (téměř) úplně zdraví, lékaře mnohdy mnoho let vůbec nepotřebují.
Nejčastější pacient lékařů, tzn. starý, nemocný a chudý důchodce si auta za 200 tisíc nekupuje, převážná většina si vůbec žádné auto nekupuje.
Někteří lidé, pravicově zaměření, vznášejí dotaz, zda pro oblast zdravotnictví máme mít (stále ještě) socialismus, když ten byl zrušen v listopadu 1989.
Myslím, že by se to mělo pojmout jinak. Klasickým případem je vymýcení černých neštovic. Když by se mohl proti černým neštovicím očkovat jen ten člověk, který má/měl 30 Kč, tak by černé neštovice dodnes nebyly vymýceny, dodnes by se muselo proti nim očkovat. Lékaři, nějaká zdravotnická organizace, očkovali pacienty zadarmo hlavně v těch nejchudších a nejvíce nebezpečných (válečných) státech.
Tomáš Stříhavka