Třetí řada show Love Island skončila v pondělí 30.10. večer, kdy televize odvysílala finálový díl a vyhlásila vítězný pár – zvláštní duo Majku a Chrise. Pokud pořad náhodou neznáte - je založen na tom, že štáb na dva měsíce zavře skupinu mladých lidí do kamerami prošpikované vily na Kanárských ostrovech a divák pak účastníky sleduje při „hledání pravé lásky“.

Pravidla „soutěže“ o 2 miliony korun, nutí soutěžící se vzájemně párovat, produkce vylučuje na základě velmi podivných a dost flexibilních pravidel (z části i za pomoci hlasování diváků) neúspěšné hledače vztahu. Posílá do vily nové rádoby přitažlivé mužské i ženské posily. Nazývá je nehezkým slovem „bombshells“ – v češtině to zní ještě hůř „bombšeláci a bombšelky“ a ti mají za úkol stávající páry rozdělit nebo prověřit pevnost jejich vznikajícího vztahu před kamerami. Zkrátka další z řady reality show, které pohodlně vyplňují hromady vysílacího času na obrazovkách různých televizních stanic a placených streamovacích kanálů. A ještě si rozsáhlý štáb zajede točit na krásná místa do teplých krajin.

Já se dívala, aby vy jste nemuseli

Když v posledních dvou měsících můj muž dorazil z práce domů a zjistil, že u nás doma běží reality show s názvem Love Island a že to s dcerou sleduji i já, lomil rukama nad strmým poklesem naší inteligence, soudnosti a nevážení si času.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to zkoumám z poněkud jiných důvodů a problematičnost toho pořadu vnímám.

Kdykoliv slyšel onu otravnou znělku, vydával nesouhlasné zvuky a mohl si hlavu ukroutit nad prazvláštními bytostmi na vysokých podpatcích v miniplavkách (většinou s umělými ňadry a přifouknutými rty) a nabušenými svalovci odhazujícími trika s vyrýsovaným pekáčem buchet, kteří mezi sebou 2 měsíce vedou nekonečné a naprosto banální konverzace o ničem, tedy promiňte – „o lásce“, nechají si produkcí říkat hromadně „srdíčka“ (a to i chlapi) a hrají infantilní soutěže, často se sexuálním a velmi trapným podtextem.

Neustále si vyznávají vznikající a zanikající city, otevírají a uzavírají se sobě. Slova jako „citově se otevřel(a) či uzavřel(a) a pak zase otevřel(a)“ padla za 8 týdnů natáčení milionkrát. Až by si z toho jeden raději otevřel flašku nebo raději rovnou sud. Kromě otevírání se taky často „buduje vztah“, „vystupuje se z komfortní zóny“, odhaluje se, kdo je „fejk“ a jaký má kdo „vibe“. A protože letos byl navíc sponzorem pořadu obchod s erotickými pomůckami, show se v mnoha směrech vymykala normálu. Což ovšem opět produkci dělalo spíše radost než vrásky na čele. A soutěžící se chtě-nechtě museli přizpůsobit. Podepsali totiž smlouvu. A stali se majetkem produkce.

V dnešní době, ve společnosti, která se tváří, že si zakládá na rovnosti pohlaví a odmítá stereotypy a přehnanou sexualizaci žen, zde máme reality show, kdy se účastnice, které jsou najímány především kvůli vzhledu a rekrutují se hlavně z řad modelek či bývalých missek, smluvně zavazují celé dny chodit na vysokých podpatcích, v titěrných bikinách, prý aby to bylo pro diváka dost atraktivní. Muži jsou sice často „nahoře bez“, ale mají na sobě kraťasy a na podpatcích si nohy huntovat nemusí. Jaká nespravedlnost. Ovšem ano, jsou tam všichni dobrovolně a já se na to nemusím dívat. Ovladač mám.

Co stojí za oprášeným zájmem o podobné pořady?

Od roku 2005, kdy do Česka poprvé dorazila reality show Big Brother a konkurenční pořad Vyvolení, se změnilo mnohé. Po kostrbatých začátcích to dokonce vypadalo, že o podobné pořady Česko zájem příliš nemá a budou fungovat spíše pro menšinové publikum mimo hlavní vysílací časy. Přesto se po určitém útlumu nyní podobné show znovu začínají vyhřívat na výsluní divácké pozornosti. Zčásti za to může i covidová pauza, kdy lidé zavření doma ze zoufalství sledovali v rámci „vypnutí mozku a odreagování od reality“ právě různé zahraniční pořady tohoto typu například na Netflixu. A velmi si je oblíbili. Důkazem oživeného zájmu o tento typ pořadů je i velká popularita zahraničních reality show, které natáčejí jednu řadu za druhou, ať už je to „Love is Blind“, „The Circle“ nebo „Perfect Match“, „Bachelor“ a další. A Česko nemohlo zůstat pozadu - i proto přímo na Love Island navazuje již v listopadu další série Velkého bratra, stejně tak se pravidelně opakuje nábor do Survivora.

Produkce není kamarád

Vždy mě fascinovala odvaha a určitá naivita lidí účastnit se podobných pořadů a upsat se produkci, která si s jejich osudy, nedokonalostmi, slabými místy a charaktery pohrává jako s kostkami ve Vegas a působí různá nečekaná dramata, ve kterých se jednotlivci nešťastně zmítají a odhalují víc, než kdy sami chtěli.

I když chápu, že touha být známý, vydělat si peníze a objevit se v televizi je pro některé lidi neuvěřitelně lákavá a už je zřejmě příliš nezajímá, čím přesně se proslaví. Protože ve společnosti velmi rezonuje heslo „negativní reklama, taky reklama.“ Jenže…

Na to doplatila v této řadě nejvíc účastnice jistá Adriana Brabencová, bývalá miss AGRO, která se v soutěži chovala poněkud nekonzistentně a produkce si na každém jejím protichůdném jednání či chybě s radostí smlsla a pěkně to v pořadu rozmázla.

Po vypadnutí byla tato slečna celá zaskočena vlnou nevole a nenávistnými komentáři hodnotícími její působení ve „vile lásky“. Nejprve totiž tvořila pár se začínajícím zpěvákem Lacem Jamborem zvaným (LU), kterého si diváci (i produkce) oblíbili natolik, že ho za pomocí petic a demonstrací, po brzkém vypadnutí do vily vrátili. Když se však Adriana (po mnoha vyjádřeních o morálních zásadách a sexuální zdrženlivosti před kamerami) nakonec namísto miláčka publika Lua podlým způsobem rozhodla pro erotické hrátky s modelem Oliverem (Ach ta jména, je to úplná argentinská telenovela live). Nastalo na jejím instagramu hotové peklo, které trvá doposud. Zaskočená účastnice se teď téměř obává vyjít na ulici a přemýšlí, zda se bude řídit komentáři, které „zdobí“ denně její profil: „Choď raději kanálem, ty couro! Tohle si Lu nezasloužil!“

V dřevních dobách reality show byla na prvním místě především touha mihnout se v televizi. Sláva těchto hvězdiček, které neměly žádné reálné dovednosti, většinou zhasla pár týdnů po skončení pořadu a už jsme o nich neslyšeli. Sociální sítě a nyní tak populární influencerství však dodalo účasti v podobných pořadech obludný rozměr. A účastí bohužel nekončí.
Nejeden manažer či agentura nabádá své svěřence (modelky, modely, fitnessky a jiné wannabe), aby se do reality show hlásili.

„Běž se zviditelnit a nebudeš už muset nikdy normálně pracovat. Stačí se tam udržet pár dní a udělat rozruch. Narostou ti čísla (rozuměj počet sledujících na instagramu a tik toku) a budeš žít už jen pohodlný život na volné noze a vydělávat si příspěvky, podcasty a spoluprací se zavedenými značkami, které ti zaplatí desetitisíce za jeden příspěvek, ve kterém zmíníš jejich zboží na sítích.“ To je současná motivace. A pak taky najít si v televizi tu lásku, že ano… Tak určitě…
Abych nebyla tak úplně zlá, musím přiznat, že jeden pár vzniklý z této reality show měl nedávno svatbu a několik dalších spolu dosud chodí. Na tento „úspěch“ pak produkce láká další slávychtivé oběti.

Účast v reality show lze přirovnat s trochou nadsázky k Faustově smlouvě s Mephistophelem. Protože se jedná o prodej osudu i duše produkci pořadu za krátkodobý požitek a zviditelnění. Za „čísla“. Produkce, ač se tváří, že pomáhá mladým lidem ke slávě a k nalezení lásky, dobře ví, že nemůže vytvářet pořady o krasavcích a modelkách, kteří vedou nudné řeči. Je potřeba drama. Na jedné straně soutěžící oprašuje a slibuje jim snadnou slávu, na druhé straně využije jakoukoliv jejich slabost, výrok, dvojznačnost, nesoulad, pomluvu, problém z minulosti.

Vždy se snaží najít a vytvořit „zloducha šou“ v angličtině „villan of the show“ a když ho/ji najde, má vyhráno, chytí se příležitosti, protože ví, že se jí to ve sledovanosti vrátí. Jaký to bude mít následně dopad na psychiku jednotlivých účastníků, už je každému jedno.

Soutěžící v reality show jsou jen ubohé naivní figurky v rukou profesionálů, kteří dobře vědí, jak podobné sociální experimenty vyhranit a zařídit dramatickou podívanou. Jen opravdu malá část z nich si uvědomuje, co bude muset podstoupit a skutečně z toho po skončení něco vytěží. Pokud člověk reálně nic neumí a nemá v dlouhodobém horizontu nic zajímavého, co by sledujícím nabídl, čeká ho většinou jen mírný nárůst sledovanosti, několik pozvánek na béčkové večírky či premiéry, pár tisíc za několik instagramových příspěvků a pokud si nezařídí nějaké další drama či skandál, přichází následný pozvolný pokles zájmu a zapomnění. Závisláci na pozornosti, kterých podobné show budou produkovat stále více a více, pak končí zklamaní, neúspěšní a psychicky poznamenaní.

Tereza Boehmová