Uspějí ruské úřady v boji proti hitům současné hudby?
Boj státních institucí proti populárním muzikantům: je to projev síly nebo slabosti státní politiky? A nechají se interpreti a jejich posluchači osedlat nebo zastrašit?
Dosavadní vývoj oboru, kterému se kdysi říkalo “kulturní politika”, nebyl až na výjimky v postsovětském Rusku vcelku vzato nijak brutální.
Sice se opakovaně stalo, že nějakou výstavu přišli zdevastovat skupiny pravoslavných nebo “patriotických” vandalů a následně byly souzeny místo barbarských útoků kurátoři a umělci. Zacházení s uměleckými aktivisty, protestujícími proti režimu, vyvolávalo nejednou oprávněné podezření z politické podujatosti a manipulovatelnosti soudci, policií, vyštřovateli i samotnými zákony. Už od srpna 2017 sedí v domácím vězení na základě mlhavých obvinění mezinárodně proslulý divadelní a filmový režisér Kirill Serebrennikov.
Nicméně na pozadí způsobu, jakým se v Rusku zachází s představiteli politické opozice nebo s kritickými (nezávislými) médii, na tom kultura byla dosud vlastně relativně dobře. Cenzura v oblasti literatury vpodstatě neexistuje a i v ostatních uměleckých druzích je ojedinělá (což jistě neznamená, že by její případy nebyly alarmující).
V posledních týdnech došlo ale k celé vlně perzekucí. V řadě ruských měst byly pořadatelé koncertů, s kterými dosud nebyly žádné problémy, podivnými agenty a aktivisty nuceni, aby vystoupení zrušili, hudebním skupinám policisté údajně vyhrožovali, že pokud nepřistoupí na jejich podmínky a pokyny, můžou jim podvrhnout do osobních věcí drogy a pak je za to nechat zavřít (je to v Rusku už nejednou použitý způsob uplatňování “zákonů").
Jistým vyvrcholením byl případ, kdy raper Chaski (Husky) byl na dvanáct dní uvězněn za to, že po zrušení svého koncertu v jihoruském Krasnodaru uspořádal improvizované vystoupení na ulici a vylezl přitom na kapotu auta (jeho majitelka nežádala žádnou náhradu způsobené škody). Násilně byla zrušena i řada koncertů skupiny IC3PEAK, kterou kritici přiřazují ke stylu goth-rap - “gotický rap”. Pětadvacetiletý Chaski pochází z jižní Sibiře, vyrůstal v Ulan-Ude — burjatské metropoli, odkud si přinesl drsný pohled na skutečnost i společnost. Jeho jímavé vnímání hrůz každodennosti magnetizuje miliony posluchačů, popularitu zvyšují naprosto profesionální klipy. Jen v YouTube, což není zdaleka jediný kanál masového šíření hitů, má jeho song o provinčním paneláku (“Panel’ka”) téměř 4 miliony poslechů, starší "Pulja-dura” ("Blbá kulka”) obsahující text o básni napsané ve vlastním jazyce, kterou si hrdina nese v ruksaku, dokonce 6,6 milionu. Největší hit skupiny (vlastně dua) IC3PEAK s titulem “Smerti bol'še nět” (“Už není smrt”), který je kriticky poetickým, temným generačním manifestem a zároveň svrchovanou milostnou básní, zpívanou zčásti sugestivním šepotem, má v YouTube téměř 9 milionů posluchačů.
Kulturní politika patřívala k základním kamenům reprezentace moci. V Československu po válce do stejnojmenného týdeníku psal úvodní články sám E.F.Burian, po sovětské invazi v roce 1968 byly kulturní časopisy podrobeny obzvlášť ničivé “normalizaci”. Sovětská kulturní politika kdysi vyloučila z veřejného prostoru špičkové autory snad ve všech uměleckých oborech. Ale i na západě se umění považovalo za mocnou ideologickou zbraň, byť jejím krédem nebyl socialistický realismus, ale třeba abstraktní expresionismus jako v USA a v západní Evropě na počátku druhé poloviny 20. století.
V postsovětském Rusku nejdřív zavládla neřízená svoboda a euforická reintegrace ruské umělecké a intelektuální scény do globálních souvislostí.
Po roce 2000 se zdálo, že režim vpodstatě ignoruje neloajální umělecké projevy, protože si je vědom, že jejich společenský dopad je minimální, obzvlášť když jsou pod kontrolou všechna hlavní média. Pro vládnoucí ideologii dokonce může být prospěšné, když se každý může přesvědčit, že nevystavuje nezákonnému pronásledování projevy, nesouznějící se státní ideologckou doktrínou a dokonce umožňuje jejich export do zahraničí.
Nyní to vypadá, že tento přístup už neplatí, přinejmenším existuje tendence současné umění podřídit státním zájmům v užším smyslu (v širším smyslu je pro stát svobodné umění koneckonců výhodná investice…). Do boje se vložila řada institucí není to jen FSB (dříve KGB), ale také například FAS (federální antimonopolní úřad), jehož složky v každém městě kontrolují, zda nedochází k nepřístojnostem ohrožujícím například děti a mládež — s ohledem na tento společenský úkol je možné kdykoliv zakázat vpodstatě jakékoliv dílo (nejen) výše zmíněných umělců.
Je to projev síly nebo slabosti státní politiky? A nechají se muzikanti osedlat nebo zastrašit? První reakce na 12 dní vězení pro Huskyho byla jednoznačná: jeho kolegové svolali obrovský koncert na jeho podporu pod hlesem “budu zpívat svoji hudbu”. Je to citát z textu jednoho z jeho hitů, kde se jeho typicky podlomeným hlasem skanduje text, prokládaný neartikulovanými vzdechy: “budu zpívat svoji hudbu, / nejčestnější hudbu, / hudbu zlomených očí.” V úřadu prezidenta údajně byli s rozhodnutím soudu nespokojeni a Chaski byl za tři dny na svobodě, těsně předtím, než začal koncert za jeho propuštění.
IC3PEAK (zdroj: kanobu.ru)
Dosavadní vývoj oboru, kterému se kdysi říkalo “kulturní politika”, nebyl až na výjimky v postsovětském Rusku vcelku vzato nijak brutální.
Sice se opakovaně stalo, že nějakou výstavu přišli zdevastovat skupiny pravoslavných nebo “patriotických” vandalů a následně byly souzeny místo barbarských útoků kurátoři a umělci. Zacházení s uměleckými aktivisty, protestujícími proti režimu, vyvolávalo nejednou oprávněné podezření z politické podujatosti a manipulovatelnosti soudci, policií, vyštřovateli i samotnými zákony. Už od srpna 2017 sedí v domácím vězení na základě mlhavých obvinění mezinárodně proslulý divadelní a filmový režisér Kirill Serebrennikov.
Nicméně na pozadí způsobu, jakým se v Rusku zachází s představiteli politické opozice nebo s kritickými (nezávislými) médii, na tom kultura byla dosud vlastně relativně dobře. Cenzura v oblasti literatury vpodstatě neexistuje a i v ostatních uměleckých druzích je ojedinělá (což jistě neznamená, že by její případy nebyly alarmující).
V posledních týdnech došlo ale k celé vlně perzekucí. V řadě ruských měst byly pořadatelé koncertů, s kterými dosud nebyly žádné problémy, podivnými agenty a aktivisty nuceni, aby vystoupení zrušili, hudebním skupinám policisté údajně vyhrožovali, že pokud nepřistoupí na jejich podmínky a pokyny, můžou jim podvrhnout do osobních věcí drogy a pak je za to nechat zavřít (je to v Rusku už nejednou použitý způsob uplatňování “zákonů").
Jistým vyvrcholením byl případ, kdy raper Chaski (Husky) byl na dvanáct dní uvězněn za to, že po zrušení svého koncertu v jihoruském Krasnodaru uspořádal improvizované vystoupení na ulici a vylezl přitom na kapotu auta (jeho majitelka nežádala žádnou náhradu způsobené škody). Násilně byla zrušena i řada koncertů skupiny IC3PEAK, kterou kritici přiřazují ke stylu goth-rap - “gotický rap”. Pětadvacetiletý Chaski pochází z jižní Sibiře, vyrůstal v Ulan-Ude — burjatské metropoli, odkud si přinesl drsný pohled na skutečnost i společnost. Jeho jímavé vnímání hrůz každodennosti magnetizuje miliony posluchačů, popularitu zvyšují naprosto profesionální klipy. Jen v YouTube, což není zdaleka jediný kanál masového šíření hitů, má jeho song o provinčním paneláku (“Panel’ka”) téměř 4 miliony poslechů, starší "Pulja-dura” ("Blbá kulka”) obsahující text o básni napsané ve vlastním jazyce, kterou si hrdina nese v ruksaku, dokonce 6,6 milionu. Největší hit skupiny (vlastně dua) IC3PEAK s titulem “Smerti bol'še nět” (“Už není smrt”), který je kriticky poetickým, temným generačním manifestem a zároveň svrchovanou milostnou básní, zpívanou zčásti sugestivním šepotem, má v YouTube téměř 9 milionů posluchačů.
Kulturní politika patřívala k základním kamenům reprezentace moci. V Československu po válce do stejnojmenného týdeníku psal úvodní články sám E.F.Burian, po sovětské invazi v roce 1968 byly kulturní časopisy podrobeny obzvlášť ničivé “normalizaci”. Sovětská kulturní politika kdysi vyloučila z veřejného prostoru špičkové autory snad ve všech uměleckých oborech. Ale i na západě se umění považovalo za mocnou ideologickou zbraň, byť jejím krédem nebyl socialistický realismus, ale třeba abstraktní expresionismus jako v USA a v západní Evropě na počátku druhé poloviny 20. století.
V postsovětském Rusku nejdřív zavládla neřízená svoboda a euforická reintegrace ruské umělecké a intelektuální scény do globálních souvislostí.
Po roce 2000 se zdálo, že režim vpodstatě ignoruje neloajální umělecké projevy, protože si je vědom, že jejich společenský dopad je minimální, obzvlášť když jsou pod kontrolou všechna hlavní média. Pro vládnoucí ideologii dokonce může být prospěšné, když se každý může přesvědčit, že nevystavuje nezákonnému pronásledování projevy, nesouznějící se státní ideologckou doktrínou a dokonce umožňuje jejich export do zahraničí.
Nyní to vypadá, že tento přístup už neplatí, přinejmenším existuje tendence současné umění podřídit státním zájmům v užším smyslu (v širším smyslu je pro stát svobodné umění koneckonců výhodná investice…). Do boje se vložila řada institucí není to jen FSB (dříve KGB), ale také například FAS (federální antimonopolní úřad), jehož složky v každém městě kontrolují, zda nedochází k nepřístojnostem ohrožujícím například děti a mládež — s ohledem na tento společenský úkol je možné kdykoliv zakázat vpodstatě jakékoliv dílo (nejen) výše zmíněných umělců.
Je to projev síly nebo slabosti státní politiky? A nechají se muzikanti osedlat nebo zastrašit? První reakce na 12 dní vězení pro Huskyho byla jednoznačná: jeho kolegové svolali obrovský koncert na jeho podporu pod hlesem “budu zpívat svoji hudbu”. Je to citát z textu jednoho z jeho hitů, kde se jeho typicky podlomeným hlasem skanduje text, prokládaný neartikulovanými vzdechy: “budu zpívat svoji hudbu, / nejčestnější hudbu, / hudbu zlomených očí.” V úřadu prezidenta údajně byli s rozhodnutím soudu nespokojeni a Chaski byl za tři dny na svobodě, těsně předtím, než začal koncert za jeho propuštění.