K přímé politické angažovanosti členů mediálních rad, kteří jsou s spojování s katolickou církvi, jako je Lipovská a Nerušil, ve fašizujících populistických stranách, nelze mlčet.
Právem si vážíme křesťanů, kteří se včas ozvali v době nástupu fašismu, nacismu a komunismu - např. kardinála Berana za jeho článek "Nemlč, arcibiskupe" v době komunistického puče - a varovali veřejnost. I dnes je třeba varovat před lidmi, kteří navíc ohrožují morální autoritu křesťanství kolaborací s extrémisty.


Jsem velmi vděčný arcibiskupu Graubnerovi, předsedovi České biskupské konference, že vyjádřil jasné odmítavé stanovisko ke kandidatuře lidí, spojovaných s katolickou církví (jedná se zejména o Nerušila a Lipovskou) za nebezpečná politická seskupení fašizující pravice. Pokud tito lidé záměrně matou veřejnost a snaží se vydávat tyto politické subjekty, jejichž ideologie a praxe je v naprostém rozporu se základními principy křesťanství, s katolickým sociálním učením a stanovisky encyklik papeže Františka, za "obhájce křesťanských hodnot", křesťané k tomu nemohou mlčet.
Právem si vážíme křesťanů, kteří se včas ozvali v době nástupu fašismu, nacismu a komunismu - např. kardinála Berana za jeho článek "Nemlč, arcibiskupe" v době komunistického puče - a varovali veřejnost. I dnes je třeba varovat před lidmi, kteří navíc ohrožují mravní autoritu křesťanství kolaborací s extrémisty.
Pravdu o prostředí, z něhož vyrůstá dnešní „katolicismus bez křesťanství“ nelze nadále před veřejností utajovat. Jsem proto vděčný za svědectví bývalého ministra školství ČR Ondřeje Lišky o jednom konkrétním příkladu, o Nerušilovi a jeho partnerovi, knězi, který až do své nedávné smrti byl nejbližším spolupracovníkem (osobním sekretářem a ředitelem pro vztahy s veřejností) kardinála Duky. Kardinál si tohoto kněze (bývalého řeholníka jím vedeného kláštera) do této funkce zvolil, byť věděl o jeho temné minulosti a morálních selháních v době komunismu i o tom, že v posledních letech jako kněz a čelný pracovník arcibiskupství provozoval s Nerušilem na Malé Straně pofidérní vinárnu, kde se scházel s redaktory dezinformačních serverů podobné sexuální i politické orientace a podle všech indicií jim předával důvěrné informace z arcibiskupství. Právě on zřejmě vtáhl kardinála Duku do světa Parlamentních listů a extrémní pravice a jeho společník a nástupce Nerušil pokračuje bohužel po této šikmé ploše.
Modlím se za kardinála Duku, aby v závěru své pastýřské dráhy našel odvahu rozejít se s těmito lidmi a zejména za to, aby jeho nástupce ukázal věrohodnější tvář křesťanství, větší věrnost papeži a učení církve v oblasti společenské morálky a odvahu "nazývat dobro dobrem a zlo zlem", jak k tomu církev vždy vyzývala biskupy při obřadu jejich svěcení.
Tak jako utajování zla sexuálního zneužívání (včetně činů lidí, kteří už stojí před Božím soudem), tak utajování zla zneužívání autority církve (týkající se zemřelých i živých) je ranou, z níž je nutné vymačkat všechen hnis a vypovědět celou pravdu, byť je to pravda bolestná. Právě úcta k biskupskému úřadu, spoluzodpovědnost každého křesťana za církev a morální povinnost řídit se svědomím, stejně jako občanská povinnost postavit se silám, jejichž nacionalisticko-populistická politika by vedla k politické a ekonomické sebevraždě našeho státu (např. vystoupením z rodiny západních demokratických států, k němuž nás nabádá ruská propaganda a její spojenci mezi nacionalisty a populisty postkomunistických zemí) nás zavazuje nemlčet, nebýt aktivními ani pasivními kolaboranty extrémistů v současných politických zápasech. Jejich součástí budou i nadcházející parlamentní volby v naší zemi.
Apeluji na všechny křesťany v naší zemi, aby se nedali zlákat lživou propagandou stran, jako je SPD, strany Volného bloku či Trikolóry.
Apeluji na strany demokratické opozice, aby se vzájemně respektovaly, nedaly se rozeštvat a připravovaly se k povolební spolupráci. Tím, že si demokratické bloky budou jasně vědomy, odkud hrozí skutečné nebezpečí pro demokratický, proevropský a prozápadní vývoj naší země a zřeknou se během předvolební kampaně vzájemného napadání, prokážou svou politickou zralost a odpovědnost. Letos si připomeneme deset let od smrti prezidenta, kterého nám záviděl svět. Po tragickém selhání současných mocenských elit tato země nutně potřebuje takovou vládu a takové představitele státu, za které bychom se nemuseli stydět.
Tomáš Halík

--
P.S.
Pro úplnost připojuji i citované osobní vyjádření a svědectví Ondřeje Lišky, bývalého ministra školství ČR.
Souhlasím s tím v tom, že potřebujeme obrodu duchovní i politickou.
Liška píše:
"Nominandka České biskupské konference do Rady ČT Lipovská kandiduje za
náckovský Volný blok. Josef Nerušil, blízký spolupracovník kardinála
Duky, kandiduje s Dukovou podporou za fašizující SPD, jíž je přitom
členem - navzdory tomu, že je zároveň členem Rady Českého rozhlasu, což
je na hraně zákona či dokonce v rozporu s ním. Je načase, aby se všichni
nespokojení katoličtí křesťané v této zemi ozvali: Kardinál Duka a s ním
i někteří biskupové mají s podstatou křesťanství pramálo společného,
neboť aktivně přispívají k hlásání a praktikování nenávisti zaměřené na
lidi odlišného původu a sexuální orientace. Ani o jednom jsem od Ježíše
v evangeliu neslyšel a pravý opak slýchám i od papeže Františka.
Josef Nerušil dokonce říká, že jde do voleb v hnědých barvách SPD právě
proto, že SPD nejlépe hájí křesťanské hodnoty a mj. brání také
homosexuálním svazkům. Nerušil tím přilévá do ohně intolerance,
primitivního nacionalismu a homofobie. Jako "Dukův Lipovská" a v
budoucnu možná i jako poslanec k tomu bude mít ještě víc příležitostí.
Není tajemstvím, že Nerušil úzce spolupracoval (a sdílel domácnost) s
knězem a dalším Dukovým nejbližším spolupracovníkem, který žil prakticky
otevřený gay život. Což by bylo za všech jiných okolností úplně jedno,
ovšem působí přinejmenším paradoxně, že právě církevní elitní
představitelé se zřejmou homosexuální orientací buď LGBT+ lidem upírají
jejich důstojnost a práva anebo dokonce podporující xeno- a homofobní
politické strany. (Výše zmíněný kněz je již pro smrti. Jelikož se
zaměřoval na dospívající chlapce a pokoušel se je manipulovat,
upozorňoval jsem již před mnoha lety na nebezpečnost jeho chování
církevní autority - bezvýsledně.)
Je mi soukromý život kohokoliv ukradený, ale považuji za znepokojivé,
když se představitelé české katolické církve politicky angažují v
barvách fašistů, xenofobů a v hnutí upírajících důstojnost lidem s
odlišným původem nebo sexuální orientací. Cítím povinnost se vyjádřit v
zájmu nás všech, kdo se s tímto jednáním a úpadkem české katolické
církve i politiky odmítají smířit. Ať si Lipovská, Nerušil či Duka mají
osobní život, jaký chtějí (a díky liberální demokracii, proti které
bojují, ho také mít, jaký chtějí, můžou). Tady jde o to, že svým
pokrytectvím a komplexy ohrožují možnost žít důstojný a láskyplný život
beze strachu a překážek jiným, kteří se třeba se svojí orientací
dokázali vyrovnat lépe a statečněji. Přeji si slyšet silné hlasy, že
lidskou důstojnost je třeba chránit - že toto je jádro křesťanství a
chování těchto rádobykatolíků je s ním v rozporu. Potřebujeme obrodu
duchovní i politickou."
Ondřej Liška