Čas se nám zase poněkud zrychlil. To, co bylo před měsícem absurdní, se denně stává běžným, a tak je velmi pravděpodobné, že to, co nám připadá absurdním dnes, bude běžným za měsíc. Ano, mluvím o Krymu.

Rusofilové se v diskuzích mydlí hlava nehlava s rusofoby, protože na Ukrajině na diskuze jaksi nebyl čas a teď je na ně pozdě. A tak vzpomínám na Sametovou revoluci a rozchod se Slovenskem a říkám si, že to s námi není tak zlý...dali jsme příklad, na který svět nikdy nezapomene. Ano, máme spoustu problémů, ale přesto jsem šťastný, že jsme to v devětaosmdesátém zvládli za cenu jednoho falešného mrtvého. A pokud jde o situaci, která se líbí asi málokomu, podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby se pan Obama s panem Putinem sešli osobně v Praze (nebo kdekoliv jinde). A ať se k nim klidně přidá pan van Rompuy, ale hlavně ať spolu mluví osobně. Svět se pomalu a bolestně probouzí ze sna a podle mě teď jde hlavně o to, najít to nejlepší ze špatných řešení, což se po telefonu a přes média nemůže podařit. A navíc to není tak dlouho, co se podobná schůzka v Praze konala, i když to bylo, pravda, v poněkud jiné atmosféře. Svět se mění...jen lidé jsou pořád stejní...