Předválečné časy
Absurdní se dál stává normálním a hranice je stále v nedohlednu. Kdyby tu někdo před rokem psal o anšlusu Krymu a válce na Ukrajině, kdekdo by si pomyslel cosi o blázinci a pustil to z hlavy. Ne na dlouho...
Na Ukrajině probíhá válka, v níž jeden nemůže vyhrát, protože je sám a slabý, a druhý nemůže prohrát, protože je velmoc a člen Rady bezpečnosti OSN. Obávám se ale, že Ukrajina je pouze začátkem cesty, prvním krokem naplňování grandiózního plánu, který se snad zrodil v hlavě kteréhokoliv zlosyna v kterékoliv bondovce. Rusko zjistilo, že je silnější než zbytek světa, nebo si to přinejmenším myslí. Uvidíme, co nám na to velmi brzy poví generál Zima. Myslím, že tak jako teď se na zimu v Kremlu těšili naposled v roce 1941. Ve chvíli, kdy uhodí první mrazy, přestane proudit plyn. Stane se to samozřejmě vinou "fašisticko-teroristicko-banderovských bojůvek z Majdanu", takže Rusko v zájmu udržení dodávek do Evropy anektuje území plynovodu, čímž Ukrajinu rozdělí. A máme je zase skoro doma. Kyjev za čtrnáct dní, do Prahy to bude taky tak. Slovensko se přidá, my zahrozíme pěstmi na tanky jako obvykle a budeme s láskou vzpomínat na dobu, kdy jsme mohli mluvit česky. Jsem blázen? Doufám, že ano, a bojím se, že ne. Vítejte v předválečných časech...
Na Ukrajině probíhá válka, v níž jeden nemůže vyhrát, protože je sám a slabý, a druhý nemůže prohrát, protože je velmoc a člen Rady bezpečnosti OSN. Obávám se ale, že Ukrajina je pouze začátkem cesty, prvním krokem naplňování grandiózního plánu, který se snad zrodil v hlavě kteréhokoliv zlosyna v kterékoliv bondovce. Rusko zjistilo, že je silnější než zbytek světa, nebo si to přinejmenším myslí. Uvidíme, co nám na to velmi brzy poví generál Zima. Myslím, že tak jako teď se na zimu v Kremlu těšili naposled v roce 1941. Ve chvíli, kdy uhodí první mrazy, přestane proudit plyn. Stane se to samozřejmě vinou "fašisticko-teroristicko-banderovských bojůvek z Majdanu", takže Rusko v zájmu udržení dodávek do Evropy anektuje území plynovodu, čímž Ukrajinu rozdělí. A máme je zase skoro doma. Kyjev za čtrnáct dní, do Prahy to bude taky tak. Slovensko se přidá, my zahrozíme pěstmi na tanky jako obvykle a budeme s láskou vzpomínat na dobu, kdy jsme mohli mluvit česky. Jsem blázen? Doufám, že ano, a bojím se, že ne. Vítejte v předválečných časech...