Pražské stavební předpisy se staly jedním z největších mediálních hitů posledních měsíců. Kampaň - iniciovaly a mohutně ji živily billboardové firmami, obávající se o stamilionové zisky - byla jak vystřižená z učebnic propagandy – lži se mísily s polopravdami, mnozí vyvozovali tvrdé soudy na základě pochybných argumentů.

Panu Richardu Fuxovi a jeho společnosti BigBoard se jedno vskutku podařilo: systematický „trolling“ vedl k tomu, že o smysluplné normě, která měla zajistit, aby se Praha rozvíjela jako normální, ekonomické a moderní město, dnes mnozí naprosto iracionálně pochybují. Je to podobné jako důsledky ruské propagandy v ukrajinském konfliktu, která chrlí lži, manipuluje s fakty a způsobuje tak chaos.

Do takové propagandy se vždy hodí i hlasy různých „nezávislých“ podporovatelů. Tím posledním v kauze pražských stavebních předpisů je regionální pražská buňka organizace jménem Česká komora autorizovaných inženýrů a stavebních techniků. Zatímco ve věci logicky velmi zainteresové autority – komora architektů, urbanisté i ekonomové se jasně postavili za stavební předpisy, další a podstatě věci vzdálenější miniorganizace (koho osloví pan Fuxa z reklamní společnosti příště?) vytrhává z předpisů jednotlivosti a účelově je kritizuje.

Věc je přitom velmi jednoduchá: Vypracování nových Pražských stavebních předpisů město pod mým vedením zadalo Institutu plánování a rozvoje proto, že stará norma se přežila. Bylo jedním z klíčových úkolů odbourat byrokratický přístup, kdy se o rozvoji města rozhoduje jen z odněkud z kanceláří. Rozvoj města dnes - na rozdíl od situace v Česku před rokem 89 - musí být souhrou tria aktérů:
1) Obyvatel, kteří (dohnáno ke krajnosti) chtějí bydlet ve srubu mezi stromy a jeleny na Václavském náměstí.
2) Stavitelů, kteří chtějí maximalizovat svoji investici šířit věhlas své firmy.
3) Městské samosprávy, jenž hledá maximální udržitelnost, nízké náklady a vysoký užitek.

Je to stejný trojúhelník, na jehož základě funguje společnost se třemi vrcholy – lidé, stát a trh (o tom více příště). Když je příliš silný stát/město, zavání to komunismem. Když je ale slabé město a neurčuje žádná pravidla, buď míříme k anarchii, nebo přehnanému liberalismu. A 30 let staré předpisy městu rozhodně v tomto nepomáhaly. Stavitelé plnili na jedné straně zastaralé pokyny a zbytek pravidel se naučili obcházet. Ke škodě právě městu a jeho obyvatelům.

Přesně s tímto záměrem byla aktualizace pražských stavebních předpisů zadána. Protože se v této oblasti a moderních světových trendech (vzorem jsou zejména Švýcarsko a Rakousko) vyznal v prostředí pražské radnice málokdo (rozuměj nikdo), oslovil Institut plánování a rozvoje přední české odborníky a jejich náměty posléze oponovali desítky expertů z různých dotčených oblastí. S jasným cílem – aby v expertní rovině nebyly opomenuty další názory. Po téměř třech letech od zadání této aktualizace, obrovském množství odvedené práce, desítkách hodin projednávání s orgány státní správy, městskými samosprávami, experty i veřejností byl dokument vyhotoven a podle programového prohlášení tehdejší rady (500 dní pro Prahu - smlouva tehdejších stran v zastupitelstvu) byl Radou hlavního města Prahy předpis loni v létě schválen.

Mela, která se kolem stavebních předpisů strhla, je málem smetla. Až do chvíle, kdy se ukázalo být jasné, že bez nových předpisů se zkrátka neobejdeme. Samozřejmě, žádný dokument není nikdy bez chyby. Zákony i vyhlášky, ostatně stejně jako celá společnost, všechno prochází vývojem a po nastolení jednoho rovnovážného stavu už zase směřujeme k jinému. Sbírejme tedy další podklady, veďme diskuze, evidujme pozitivní a negativní dopady a za nějaký rok dva dejme všechno na papír a připravme aktualizaci. Preferujme dobro a zdravý rozum namísto zla skrytého v chaosu. Myslím si, že nám všem prospěje trocha klidu na práci a na další veřejné a expertní diskuze, jaké se v posledních dvou letech v Praze po 20 letech obnovily – a pak teprve konejme a v případě potřeby znovu aktualizujme stavební předpisy.