Otevřený dopis řediteli a náměstku Ústavu pro péči o matku a dítě
Vážený pane řediteli Feyereisle, vážený pane náměstku Křepelko,
dovoluji si reagovat na váš komentář na Facebooku ze dne 7. září 2022 (uveden níže), který odpovídá na mou přechozí úvahu, tímto otevřeným dopisem.
Jsem rád, že můj příspěvek o necitlivém přístupu v pražských porodnicích rozpoutal diskuzi. Cíleně jsem v něm nikoho konkrétního nejmenoval. Paradoxně však ohlas vzešel od porodnice v Podolí – a to tedy právě té, se kterou má špatnou zkušenost má rodina, ale také obě ženy, které jsou zmíněny v mém úvodním příspěvku k diskuzi. Pro mě je to velký signál, že problém tu je mnohem hlubší, než jsem předpokládal.
Zároveň jsem nesmírně rád, že je spousta žen spokojena s péčí, jakou Podolí i další pražské porodnice nabízejí. Ani to nás však neopravňuje se k těm ženám, které z mnoha důvodů pocítily příkoří, stavět s despektem. A zřejmě jich není málo a nejsou to ojedinělé případy. A já jim velmi rozumím. Porod (a tedy i těhotenství a následná péče o dítě samozřejmě) je pro ženu klíčový okamžik jejího života. Ženy považují za důležité, že se s porodem či porody řádně vypořádaly. Nikoliv, že porodník odrodil, nýbrž že žena porodila.
Očekával bych právě od expertů v oboru – tedy mimo jiné i od vás – že budou umět přijít na způsob, jak lékařské standardy skloubit se vřelostí, úctou a respektem k právům ženy, dítěte i celé rodiny. Vaše reakce směřující vlastně zcela opačným směrem mne, přiznám se, o to více motivuje se problému intenzivněji věnovat.
Proč můj příspěvek vznikl? Nechci, abychom vyháněly k domácím porodům ty z žen, které v porodnici zažily nějaká porodní příkoří.
Máme v rodině za sebou dvě dobré zkušenosti s porody v ostravských porodnicích a jednu špatnou zkušenost z předporodní péče v pražské porodnici (právě té podolské). Nemám problém jmenovat desítku prohřešků. Například pět a čtvrt hodiny čekání na předporodní kontrolu v 9. měsíci na přeplněných chodbách v době největšího COVIDu - to asi zrovna nebylo selhání jednotlivce (u vás běžný standard). Ostatní problémy obdobného, spíše systémového charakteru, zde zatím zmiňovat nebudu. Porod nakonec u vás neproběhl (náš třetí syn přišel na svět doma). A to nejsem nějakým příznivcem domácích porodů, obzvláště v dnes nastaveném legislativním systému, který v Česku máme.
Následně nás doslova velmi překvapilo množství žen, které s námi sdílely své negativní zážitky z Podolí i některých dalších pražských ústavů. A je to závažné téma. Ženy jej řeší v podstatě celý svůj život. Proto jsem se rozhodl, v rámci mé případné veřejné funkce, tomuto tématu více věnovat.
Považuji opravdu za nezbytné a nutné, aby těhotenství, poslední hodiny před porodem, první hodiny mateřství a následnou poporodní péči ženy zažívaly v klidném, bezpečném a intimním prostředí, kdy se jim vychází vstříc a mají možnost využít kontinuální péče porodní asistentky. Musí skončit stav, kdy je rodička s jasně vyjádřeným, sepsaným i předem konzultovaným porodním plánem, brána jako "problémová pacientka". Mnoho žen si stěžuje na chování personálu po porodu (dítě jim například hned odnesli). Dále na předporodní péči (vynucené souhlasy, které nemají oporu v žádné legislativě, a které byly podmínkou pokračování v poskytování „péče“). O stížnostech na vedení samotného porodu a mnohdy i o výhružkách personálu (při odmítání preventivních a urychlovacích zákroků) nemluvě. A mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale nemusím, diskuze pod vaší reakcí je toho důkazem.
Prioritou musí být dostatečné bezpečí ženy a dítěte. Zdůrazňuji však slovo dostatečné, nikoliv absolutní. Proč?
Absolutní bezpečí při porodu nelze zajistit ani v nemocnicích, případy pochybení jsou známé. Nelze se v žádné lidské činnosti zaklínat bezpečností absolutní. To bychom stejně tak museli zakázat jízdu autem, jak je často uváděno v právní vědě u etického rozhodování. Absolutně nelze v naší společnosti zajistit nic a řízení společnosti skrze preventivní opatření je velkým právním problémem. A právě ona dostatečná bezpečnost se s porodními domy nevylučuje, stačí se podívat do zahraničí. A raději dodávám, pro případ mýlky, že celou dobu (i v mém původním příspěvku) mluvím samozřejmě o porodních domech určených pro řádně vyselektované nízkorizikové rodičky.
Důsledkem špatného prostředí a nevhodného systému v některých porodnicích jsou neasistované domácí porody, kdy žena rodí bez přítomnosti jakéhokoliv zdravotníka, tedy ani porodní asistentky. Obsáhlá studie Univerzity Karlovy z roku 2020 potvrzuje, že jsou to mnohdy právě negativní zkušenosti z prostředí porodnice, co ženy vede k domácím porodům. Podle ní by ženy doma nerodily, pokud by si mohly v porodnicích vybrat porodní asistentku (66 %) nebo by existovaly porodní domy (65 %). Jak je možné, že v Praze takto ignorujeme přání a potřeby tak velké části české populace? Každá žena má právo si svobodně vybrat místo porodu. Protože těhotná žena není churavý pacient k léčení, nýbrž žena vyžadující kvalitní podmínky, péči, respekt a podporu. Drtivou většinu porodů, u kterých to stav dovolí, může vést zkušená porodní asistentka, doktor je přítomen jen pro případ problémů.
Za vůbec nejhorší důsledek špatně nastaveného systému považuji nenarozené děti. Neopakované těhotenství se jen zdánlivě může zdát jako nezaznamenáníhodné, avšak opak je pravdou. Je to zdaleka nejhorší možný případ! Při nastavování systému je třeba brát v úvahu tedy právě i tento důsledek. Jak to, že se s ním dosud nepracovalo? Nebyly k problému přizváni i další experti? Pak je ovšem na čase!
Velmi mě zarazilo, jak jsou v reakci podolské nemocnice bagatelizovány znalosti porodních asistentek.
Kdo viděl studijní program porodních asistentek, nemůže něco takového napsat. Byli to totiž lékařští experti, kteří se na tvorbě jejich studia velkou měrou podíleli. Jejich kurikulum je dobře vedeno skrze praxi. Již po druhém ze tří ročníků studia mají více než 1000 hodin praxe v nemocnici a desítky samostatně vedených porodů.
A též mne zarazilo, že je pro bagatelizaci práce porodních asistentek využíván příklad instituce ve Vysočanech. Každý jen trochu zasvěcený ví, že to za a) byl pokus o soukromou placenou porodnici a za b) v Česku dnes žádný porodní dům, o kterém ve svých příspěvcích mluvím, tedy pod patronací porodních asistentek, nemohl dosud vzniknout. Každopádně, využít tento případ v argumentaci je buďto flagrantní neznalost, či úmysl.
Je mi na jedné straně jasné, že změny nebudou rychlé. Ostatně i v zahraničí zabralo vzájemné pochopení problému a proměna určitý čas. Podstatné ale je, že si nakonec porodní domy v zahraničí pochvalují vlastně všichni - jak rodiče a porodní asistentky, tak i lékaři, kterým ubyla práce a hlavně odpovědnost a mohou se tak soustředit více na vážné situace, kde jsou absolutně nepostradatelní. A jsou to státy se stejnou či nižší mírou kojenecké úmrtnosti, než je ta česká.
Takže, vážený pane řediteli, vážený pane náměstku, otevřeme se západním trendům nebo půjdeme ještě nějakou dobu naší specifickou pražskou cestou?
S úctou a přátelským pozdravem,
Tomáš Hudeček
Otevřený dopis reaguje na tento příspěvek ÚPMD uveřejněný na Facebooku dne 7. září 2022
V návaznosti na úvahu doc. RNDr. Tomáše Hudečka, Ph.D. "Necitlivý přístup v pražských porodnicíc. Díky porodním domům ubude traumat z porodu." ze dne 31.srpna 2022 https://www.ceskenovinky1.eu/.../tomas-hudecek-necitlivy.../ bychom rádi uveřejnili naši reakci k tomuto tématu.
"Text pana Hudečka je typickým nekvalifikovaným projevem neinformované laické osoby. Negativní osobní zkušenost několika žen chce řešit porodními domy a vedením porodů porodními asistentkami bez bazální znalosti předpokladů pro „bezpečný porod“. Bez ohledu, jak budeme zařízení nazývat, zda porodnice, nebo porodní dům, jeho bezpečnost je dána dostupností odborného personálu a provozně technického zázemí. Základním předpokladem je okamžitá dostupnost operačního vedení porodu (císařský řez, kleště), celková anestezie, krevní transfúze, neonatologická péče zahrnující resuscitaci novorozence a dostupnost prostředků pro péči o kriticky ohroženého novorozence. Pokud porodní dům nebude disponovat těmito parametry, nemůže být nikdy bezpečným místem pro porod. Nevhodné chování personálu je selháním komunikace jednotlivců, nikoliv institucí. Indikátorem stavu a kvality porodních domů v Praze je porodní dům ve Vysočanech."
doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc. Ředitel ÚPMD
MUDr. Petr Křepelka, Ph.D. Náměstek pro vzdělávání
dovoluji si reagovat na váš komentář na Facebooku ze dne 7. září 2022 (uveden níže), který odpovídá na mou přechozí úvahu, tímto otevřeným dopisem.
Jsem rád, že můj příspěvek o necitlivém přístupu v pražských porodnicích rozpoutal diskuzi. Cíleně jsem v něm nikoho konkrétního nejmenoval. Paradoxně však ohlas vzešel od porodnice v Podolí – a to tedy právě té, se kterou má špatnou zkušenost má rodina, ale také obě ženy, které jsou zmíněny v mém úvodním příspěvku k diskuzi. Pro mě je to velký signál, že problém tu je mnohem hlubší, než jsem předpokládal.
Zároveň jsem nesmírně rád, že je spousta žen spokojena s péčí, jakou Podolí i další pražské porodnice nabízejí. Ani to nás však neopravňuje se k těm ženám, které z mnoha důvodů pocítily příkoří, stavět s despektem. A zřejmě jich není málo a nejsou to ojedinělé případy. A já jim velmi rozumím. Porod (a tedy i těhotenství a následná péče o dítě samozřejmě) je pro ženu klíčový okamžik jejího života. Ženy považují za důležité, že se s porodem či porody řádně vypořádaly. Nikoliv, že porodník odrodil, nýbrž že žena porodila.
Očekával bych právě od expertů v oboru – tedy mimo jiné i od vás – že budou umět přijít na způsob, jak lékařské standardy skloubit se vřelostí, úctou a respektem k právům ženy, dítěte i celé rodiny. Vaše reakce směřující vlastně zcela opačným směrem mne, přiznám se, o to více motivuje se problému intenzivněji věnovat.
Proč můj příspěvek vznikl? Nechci, abychom vyháněly k domácím porodům ty z žen, které v porodnici zažily nějaká porodní příkoří.
Máme v rodině za sebou dvě dobré zkušenosti s porody v ostravských porodnicích a jednu špatnou zkušenost z předporodní péče v pražské porodnici (právě té podolské). Nemám problém jmenovat desítku prohřešků. Například pět a čtvrt hodiny čekání na předporodní kontrolu v 9. měsíci na přeplněných chodbách v době největšího COVIDu - to asi zrovna nebylo selhání jednotlivce (u vás běžný standard). Ostatní problémy obdobného, spíše systémového charakteru, zde zatím zmiňovat nebudu. Porod nakonec u vás neproběhl (náš třetí syn přišel na svět doma). A to nejsem nějakým příznivcem domácích porodů, obzvláště v dnes nastaveném legislativním systému, který v Česku máme.
Následně nás doslova velmi překvapilo množství žen, které s námi sdílely své negativní zážitky z Podolí i některých dalších pražských ústavů. A je to závažné téma. Ženy jej řeší v podstatě celý svůj život. Proto jsem se rozhodl, v rámci mé případné veřejné funkce, tomuto tématu více věnovat.
Považuji opravdu za nezbytné a nutné, aby těhotenství, poslední hodiny před porodem, první hodiny mateřství a následnou poporodní péči ženy zažívaly v klidném, bezpečném a intimním prostředí, kdy se jim vychází vstříc a mají možnost využít kontinuální péče porodní asistentky. Musí skončit stav, kdy je rodička s jasně vyjádřeným, sepsaným i předem konzultovaným porodním plánem, brána jako "problémová pacientka". Mnoho žen si stěžuje na chování personálu po porodu (dítě jim například hned odnesli). Dále na předporodní péči (vynucené souhlasy, které nemají oporu v žádné legislativě, a které byly podmínkou pokračování v poskytování „péče“). O stížnostech na vedení samotného porodu a mnohdy i o výhružkách personálu (při odmítání preventivních a urychlovacích zákroků) nemluvě. A mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale nemusím, diskuze pod vaší reakcí je toho důkazem.
Prioritou musí být dostatečné bezpečí ženy a dítěte. Zdůrazňuji však slovo dostatečné, nikoliv absolutní. Proč?
Absolutní bezpečí při porodu nelze zajistit ani v nemocnicích, případy pochybení jsou známé. Nelze se v žádné lidské činnosti zaklínat bezpečností absolutní. To bychom stejně tak museli zakázat jízdu autem, jak je často uváděno v právní vědě u etického rozhodování. Absolutně nelze v naší společnosti zajistit nic a řízení společnosti skrze preventivní opatření je velkým právním problémem. A právě ona dostatečná bezpečnost se s porodními domy nevylučuje, stačí se podívat do zahraničí. A raději dodávám, pro případ mýlky, že celou dobu (i v mém původním příspěvku) mluvím samozřejmě o porodních domech určených pro řádně vyselektované nízkorizikové rodičky.
Důsledkem špatného prostředí a nevhodného systému v některých porodnicích jsou neasistované domácí porody, kdy žena rodí bez přítomnosti jakéhokoliv zdravotníka, tedy ani porodní asistentky. Obsáhlá studie Univerzity Karlovy z roku 2020 potvrzuje, že jsou to mnohdy právě negativní zkušenosti z prostředí porodnice, co ženy vede k domácím porodům. Podle ní by ženy doma nerodily, pokud by si mohly v porodnicích vybrat porodní asistentku (66 %) nebo by existovaly porodní domy (65 %). Jak je možné, že v Praze takto ignorujeme přání a potřeby tak velké části české populace? Každá žena má právo si svobodně vybrat místo porodu. Protože těhotná žena není churavý pacient k léčení, nýbrž žena vyžadující kvalitní podmínky, péči, respekt a podporu. Drtivou většinu porodů, u kterých to stav dovolí, může vést zkušená porodní asistentka, doktor je přítomen jen pro případ problémů.
Za vůbec nejhorší důsledek špatně nastaveného systému považuji nenarozené děti. Neopakované těhotenství se jen zdánlivě může zdát jako nezaznamenáníhodné, avšak opak je pravdou. Je to zdaleka nejhorší možný případ! Při nastavování systému je třeba brát v úvahu tedy právě i tento důsledek. Jak to, že se s ním dosud nepracovalo? Nebyly k problému přizváni i další experti? Pak je ovšem na čase!
Velmi mě zarazilo, jak jsou v reakci podolské nemocnice bagatelizovány znalosti porodních asistentek.
Kdo viděl studijní program porodních asistentek, nemůže něco takového napsat. Byli to totiž lékařští experti, kteří se na tvorbě jejich studia velkou měrou podíleli. Jejich kurikulum je dobře vedeno skrze praxi. Již po druhém ze tří ročníků studia mají více než 1000 hodin praxe v nemocnici a desítky samostatně vedených porodů.
A též mne zarazilo, že je pro bagatelizaci práce porodních asistentek využíván příklad instituce ve Vysočanech. Každý jen trochu zasvěcený ví, že to za a) byl pokus o soukromou placenou porodnici a za b) v Česku dnes žádný porodní dům, o kterém ve svých příspěvcích mluvím, tedy pod patronací porodních asistentek, nemohl dosud vzniknout. Každopádně, využít tento případ v argumentaci je buďto flagrantní neznalost, či úmysl.
Je mi na jedné straně jasné, že změny nebudou rychlé. Ostatně i v zahraničí zabralo vzájemné pochopení problému a proměna určitý čas. Podstatné ale je, že si nakonec porodní domy v zahraničí pochvalují vlastně všichni - jak rodiče a porodní asistentky, tak i lékaři, kterým ubyla práce a hlavně odpovědnost a mohou se tak soustředit více na vážné situace, kde jsou absolutně nepostradatelní. A jsou to státy se stejnou či nižší mírou kojenecké úmrtnosti, než je ta česká.
Takže, vážený pane řediteli, vážený pane náměstku, otevřeme se západním trendům nebo půjdeme ještě nějakou dobu naší specifickou pražskou cestou?
S úctou a přátelským pozdravem,
Tomáš Hudeček
Otevřený dopis reaguje na tento příspěvek ÚPMD uveřejněný na Facebooku dne 7. září 2022
V návaznosti na úvahu doc. RNDr. Tomáše Hudečka, Ph.D. "Necitlivý přístup v pražských porodnicíc. Díky porodním domům ubude traumat z porodu." ze dne 31.srpna 2022 https://www.ceskenovinky1.eu/.../tomas-hudecek-necitlivy.../ bychom rádi uveřejnili naši reakci k tomuto tématu.
"Text pana Hudečka je typickým nekvalifikovaným projevem neinformované laické osoby. Negativní osobní zkušenost několika žen chce řešit porodními domy a vedením porodů porodními asistentkami bez bazální znalosti předpokladů pro „bezpečný porod“. Bez ohledu, jak budeme zařízení nazývat, zda porodnice, nebo porodní dům, jeho bezpečnost je dána dostupností odborného personálu a provozně technického zázemí. Základním předpokladem je okamžitá dostupnost operačního vedení porodu (císařský řez, kleště), celková anestezie, krevní transfúze, neonatologická péče zahrnující resuscitaci novorozence a dostupnost prostředků pro péči o kriticky ohroženého novorozence. Pokud porodní dům nebude disponovat těmito parametry, nemůže být nikdy bezpečným místem pro porod. Nevhodné chování personálu je selháním komunikace jednotlivců, nikoliv institucí. Indikátorem stavu a kvality porodních domů v Praze je porodní dům ve Vysočanech."
doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc. Ředitel ÚPMD
MUDr. Petr Křepelka, Ph.D. Náměstek pro vzdělávání
null