Naše mediální scéna pohlíží na tureckého diktátora jen prizmatem smlouvy o uprchlících. Přes jeho arogantní prohlášení si bere na mušku německou kancléřku Angelu Merkel, která se mu v jejich podání jakoby vydává všanc. Nejde ani tak o Erdoğana jako o módní útoky na Evropskou Unii.
Erdoğan však rozhodně není ten velký silný manipulátor s Evropskou Unií jak se někdy z mediální masáže může jevit. Jeho manipulace směřuje především dovnitř Turecka, které hodlá absolutně ovládnout. Dá se říci, že se mu to daří. Podněcováním násilí po loňských červnových volbách, které nedopadly podle jeho představ, své poddané dostatečně zastrašil a v „reparátu“, který jim na podzim uložil, už volby vyhrál na celé čáře.
Zaslepen svojí touhou stát se novým sultánem Turků a chalífou všech muslimů vršil však jednu zahraničně politickou chybu za druhou, až se dostal do zahraničně politické izolace.