Zemanovi hradní lokajové byli případem politického kšeftování s řádem pro Jiřího Bradyho zaskočeni. Proti jasnému vyjádření manželky pana Bradyho i sdělení ministra Hermana postavili jen mlžení. Nemohli si dovolit obvinit pana Bradyho a jeho manželku, kteří nemají nic společného s naší vnitropolitickou situací, ze lži, sami se ale báli přiznat pravdu. (Forejt nejspíš pod hrozbou nevyslání jako ambasador do Vatikánu). Při tiskové konferenci, kterou oba lokajové svolali, protože skandál už začal eskalovat, Jiří Forejt, šéf hradního protokolu na všechny přímé otázky, zda s Bradyovými telefonoval, jak oni po příletu sdělili médiím, opakoval, že nebude nic sdělovat.. Jak jména oceněných, tak procedura předcházející udělování státních vyznamenání jsou prý tajné, i když na to žádný předpis ani sankce nejsou. Přitom i muzikálový zpěvák Hůlka už do médii řekl, že udělení státní ceny mu bylo sděleno telefonem. Forejtovo mlžení i Ovčáčkova pověstná arogance rozhodně věrohodnost jejich vystoupení neposílily.

Forejt jistě musí jména oceněných osob předem utajovat, protože se v mnoha případech jedná o osoby velmi kontroverzní, Zemanovy kamarády, často jeho příznivce. Přesto v předchozích letech taková jména předem pronikla do médií. Forejtova kouřová clona není tedy zřejmě tak neproniknutelná.
Je zajímavé, že úzkostlivý protokolista Forejt nepoučil Miloše Zemana o utajení tam, kde je skutečně na místě. Například že jméno designovaného velvyslance zásadně nesmí vyjít na veřejnost dřív, než dotyčnému udělí hostitelská země souhlas. V krajním případě by se to totiž dalo vyložit i jako vměšování do vnitřních záležitostí jiného státu. To porušil Zeman hned dvakrát. Nejdřív oznámil, že do Vatikánu pošle jako velvyslance Forejta, a to ještě několik let dopředu, a pak do USA H. Kmoníčka. Lze úspěšně pochybovat, že by k tomu došlo až po udělení souhlasu přijímacím státem. Je to přinejmenším nezdvořilost, ne-li přímo pohrdání hostitelskou zemí. V případě USA to u Miloše Zemana nepřekvapuje, jak dokládá třeba jeho pohrdlivý přístup k americkému velvyslanci. Dalo by se říct: jaký pán, takový kmán. Stejně pohrdavě se chová Putinův režim vůči Obamově americké administrativě. To lze lehko vyčíst ze způsobu vyjadřování českých putinofilských médií a diskuzí na sociálních sítích.
Zemanova výhrůžka, že neudělí vyznamenání Bradymu, setká-li se ministr Herman s dalajlámou, je pouze špička ledovce, možná mediálně chytlavější. Pod ní se ale skrývá závislost na Číně, do níž nás Zeman zavléká. Jestli Čína pohrozila zrušením investičního fóra, jak se podle Ovčáčka doneslo Miloši Zemanovi, je otázka. To nás tolik neohrozí. Horší je prohlášení věrnosti čtyř nejvyšších představitelů státu Číně. K tomu patří i zarážející fakt, že pro čínskou velvyslankyni není protějškem na české straně ministerstvo zahraničí jako pro kteréhokoliv jiného velvyslance, ale přímo prezidentská kancelář. V praktické rovině je ještě mnohem závažnější skutečnost, že si Čína vynucuje přidělení výstavby pátého jaderného bloku v Dukovanech bez výběrového řízení. Ministerstvo průmyslu a obchodu se zatím brání. Uvidíme jak dlouho, zda to brzy Ovčáček ministrovi Mládkovi nepřikáže!
To už by bylo opravdu omezení svrchovanosti státu, proti němuž by jistě proputinská média a jiní halasní obhájci naší „suverenity“ proti „Bruselu“ nic nenamítali. Stejně jako nic nenamítají proti tomu, že maďarský Orbán přidělil modernizaci tamější jaderné elektrárny Paks přímo Rusku, zatímco jeho halasnému a zbytečnému odporu vůči EU proti kvótám na přidělování uprchlíků, tleskají. Zřejmě už se stejným pojmům začíná opět dávat jiný význam jako to bylo za totality. A to je nebezpečné!