Krize a svědomí
Politici napříč stranickým spektrem prosazují v době krize škrty především v sociálních výdajích. Zdá se, že obyčejní lidé to vidí jinak. Dary od soukromých osob na sociální pomoc doma i na rozvojovou spolupráci v zahraničí rostou.
Ekonomická krize zasáhla celý svět. Jak už to bývá, ty nejchudší nejvíce a nejbohatší na tom ještě něco trhli. A ti bohatí, kteří byli příčinou krize a málem na ní prodělali několikanásobky svých miliardových majetků, dostali pomoc od států. Řeči o odpovědnosti za vlastní jednání se vůči bankéřům a kapitalistům pozapomněly a znovu se objevily, až když bylo potřeba, aby tuto rozmařilost zaplatili pracující.
Škrty v rozpočtech samozřejmě tvrdě dopadají především na nejchudší. A také na ty, kteří se snaží jejich úděl zlepšit a pomoci jim ven ze začarovaného kruhu bídy a zbídačování. Kohoutky pro charitu se začaly pomalu, ale jistě uzavírat.
O to zajímavější jsou zprávy, že osobní dárcovství v době krize neklesá, ale naopak se zvyšuje. Dánská DanChurchAid například uvádí, že od počátku krize v roce 2007 do konce roku 2009 vzrostly příspěvky o třetinu. Ředitel organizace říká, že v roce 2010 lze očekávat další nárůst, jak tomu nasvědčují meziroční výsledky. Podle něj je zvýšený zájem lidí o podporu charitativních aktivit dán právě krizí, která rozkolísala zavedené jistoty. Nejen ty ekonomické a sociální, ale i myšlenkové stereotypy.
Lidé si najednou uvědomili, že svět není jen procházka růžovým sadem a že jsou i tací, kteří jsou na tom mnohem hůře, kteří měli méně štěstí.
Růst výše příspěvků zaznamenal i UNICEF. Příspěvky této organizace se v roce 2009 dostaly na úroveň roku 2005, kdy lidé věnovali velké obnosy pod vlivem katastrofy tsunami. Podle vedení UNICEF to bylo pro všechny velké překvapení, protože na rok 2009 chystali v rámci krize naopak úsporná opatření.
Nárůst potvrzuje i dánský daňový úřad, který zaznamenal, že částky, z nichž lidé žádali daňový odpis, vzrostly v období 2008–2009 z šesti milionů eur na 79 milionů.
V České republice se bohužel jednou z nejznámějších donátorských kauz stal případ luxusního dámského klubu Lata Brandis ladies, který dostal dary v hodnotě mnoha milionů. Mimo jiné i 2,5 milionu od státní energeticko-rozvodné společnosti ČEPS. Na charitu političky ODS, podnikatelky a další VIP dámy věnovaly několik tisíc, jinak se bavily především v luxusních hotelích, na dostizích a při zájezdech na veletrhy pro milionáře. I tak se dají odepisovat z daní dary.
Přes tuto nestoudnost lidí, kteří na veřejnosti promlouvají do duše obyčejným lidem, aby se více snažili, i u nás stále existuje mnoho těch, kterým osud lidí kolem nich není lhostejný. Ať již jsou to lidé v jejich sousedství, nebo v zemích, kde slovo chudoba má diametrálně odlišný význam.
Ekonomická krize zasáhla celý svět. Jak už to bývá, ty nejchudší nejvíce a nejbohatší na tom ještě něco trhli. A ti bohatí, kteří byli příčinou krize a málem na ní prodělali několikanásobky svých miliardových majetků, dostali pomoc od států. Řeči o odpovědnosti za vlastní jednání se vůči bankéřům a kapitalistům pozapomněly a znovu se objevily, až když bylo potřeba, aby tuto rozmařilost zaplatili pracující.
Škrty v rozpočtech samozřejmě tvrdě dopadají především na nejchudší. A také na ty, kteří se snaží jejich úděl zlepšit a pomoci jim ven ze začarovaného kruhu bídy a zbídačování. Kohoutky pro charitu se začaly pomalu, ale jistě uzavírat.
O to zajímavější jsou zprávy, že osobní dárcovství v době krize neklesá, ale naopak se zvyšuje. Dánská DanChurchAid například uvádí, že od počátku krize v roce 2007 do konce roku 2009 vzrostly příspěvky o třetinu. Ředitel organizace říká, že v roce 2010 lze očekávat další nárůst, jak tomu nasvědčují meziroční výsledky. Podle něj je zvýšený zájem lidí o podporu charitativních aktivit dán právě krizí, která rozkolísala zavedené jistoty. Nejen ty ekonomické a sociální, ale i myšlenkové stereotypy.
Lidé si najednou uvědomili, že svět není jen procházka růžovým sadem a že jsou i tací, kteří jsou na tom mnohem hůře, kteří měli méně štěstí.
Růst výše příspěvků zaznamenal i UNICEF. Příspěvky této organizace se v roce 2009 dostaly na úroveň roku 2005, kdy lidé věnovali velké obnosy pod vlivem katastrofy tsunami. Podle vedení UNICEF to bylo pro všechny velké překvapení, protože na rok 2009 chystali v rámci krize naopak úsporná opatření.
Nárůst potvrzuje i dánský daňový úřad, který zaznamenal, že částky, z nichž lidé žádali daňový odpis, vzrostly v období 2008–2009 z šesti milionů eur na 79 milionů.
V České republice se bohužel jednou z nejznámějších donátorských kauz stal případ luxusního dámského klubu Lata Brandis ladies, který dostal dary v hodnotě mnoha milionů. Mimo jiné i 2,5 milionu od státní energeticko-rozvodné společnosti ČEPS. Na charitu političky ODS, podnikatelky a další VIP dámy věnovaly několik tisíc, jinak se bavily především v luxusních hotelích, na dostizích a při zájezdech na veletrhy pro milionáře. I tak se dají odepisovat z daní dary.
Přes tuto nestoudnost lidí, kteří na veřejnosti promlouvají do duše obyčejným lidem, aby se více snažili, i u nás stále existuje mnoho těch, kterým osud lidí kolem nich není lhostejný. Ať již jsou to lidé v jejich sousedství, nebo v zemích, kde slovo chudoba má diametrálně odlišný význam.