Produkci geneticky modifikovaných potravin provází dlouhá diskuze o jejich škodlivosti, která je často podávána jako boj racionálních vědců proti emociálním aktivistům. Roman Bureš ukazuje, na co je ale důležité se zaměřit a proč bychom v této debatě měli pokračovat.

Debata ohledně geneticky modifikovaných potravin probíhá již poměrně dlouho. Kritici převážně z řad aktivistů či laiků jsou obviňováni z protivědeckého postoje, z emotivní ignorance vůči střízlivé a racionální vědě, jejímž úkolem je nasytit hladové po celém světě. Tento argument je ale jasným dílem PR velkých GMO (geneticky modifikované organismy) společností.

GM potraviny jsou často propagovány ve spojení s velmi ambiciózními prohlášeními – že jsou bezpečné k jídlu, jsou přívětivé k životnímu prostředí, zvýší výnosy polí, sníží závislost na pesticidech a ze všeho nejčastěji, že pomohou vyřešit problém s nedostatkem potravin v rozvojových zemích. Přesně tato prohlášení donutila tým genetických inženýrů, aby GM potraviny podrobili bližšímu zkoumání. Výsledná studie vyšla 17. června a obsahuje široký výčet rizik spojených s geneticky modifikovanými potravinami. Je navíc debatním příspěvkem zcela vědecky střízlivým, čímž bere nadnárodním potravinářským koncernům vítr z plachet. „Studie ukazuje, že geneticky modifikované potraviny mají škodlivé účinky na laboratorní zvířata při zkouškách i na životní prostředí při venkovních testech. Objem použitých pesticidů se naopak zvyšuje a často i přes to nedosahují lepší úrody. Naše zpráva potvrzuje, že na světě jsou rozhodně bezpečnější a efektivnější alternativy zemědělství, jež by pomohly naplnit potřeby zvyšujícího se počtu obyvatel,“ říká ke zprávě jeden z jejích autorů Micheal Antoniou z Kings College v Londýně.

Špatné a ještě horší
V současné době se ale nelze bavit pouze o možné škodlivosti upravených potravin. Zásadní je také samotný proces jejich testování. Právě v něm vidí autoři zprávy nejaktuálnější problém. Například ve Spojených státech neexistuje povinnost testování modifikovaných potravin, ani jejich značení. V EU je podle potravinářských společností systém regulací velmi striktní. I ten ale vyžaduje v případě GMO pouze velmi omezené množství testů. Ty navíc dělají stejné společnosti, jež mají finanční zájem na tom, aby byly GM potraviny schváleny. Ty samé společnosti se poté schovávají za patenty a ochranu obchodního tajemství, aby znemožnily nezávislým vědcům nestranně ověřovat vlastnosti modifikovaných potravin.

To vše se týká krátkodobých testů. Dlouhodobé testování geneticky modifikovaných potravin totiž prakticky neprobíhá. V mnohých případech se prokázalo, že používání GM potravin má vliv na špatnou funkci některých vnitřních orgánů či působí stresové stavy, agresivitu nebo zvyšuje úmrtnost mláďat pokusných zvířat. Kromě toho mají také negativní vliv na životní prostředí. Přes tři čtvrtě upravených potravin je modifikováno pouze tak, aby odolalo působení herbicidů. To ale vedlo k rozšíření tzv. superplevele odolného vůči herbicidům, a také k častějšímu používání chemikálií obecně a tím pádem i ke zvýšené expozici farmářů a místních obyvatel vysoce toxickým látkám. Pěstování GM potravin tedy nakonec vedlo k naprostému opaku toho, co slibovaly velké potravinářské koncerny.

Přes všechny výše zmíněné problémy ale některé země s GM potravinami nadále počítají a po důsledcích se neptají. Například Čína doufá, že Austrálie zdvojnásobí díky upraveným produktům svoji produkci jídla a nasytí tak rostoucí čínskou střední třídu. Evropa je sice kritičtější, i když Česká republika je tu opět výjimkou. Nyní je ovšem důležité v diskuzi o geneticky modifikovaných potravinách nepolevovat a rozporovat veškerá tvrzení nadnárodních koncernů. Z toho, co lze vyčíst z výše zmiňované zprávy, pro to máme dostatek dobrých důvodů a tato obezřetnost by se nám v budoucnu mohla vyplatit.

Why genetically engineered food is dangerous

Roman Bureš pro Deník Referendum