Rozhovor s Táňou Fischerovou

První kolo prezidentské volby se blíží. Je zajímavé, že se v médiích jen velmi málo mluvilo o zásadních postojích jednotlivých kandidátů. Rozbory se soustředily spíše do blogů, které ovšem byly poznamenány stranickostí jejich pisatelů. Z nich tedy vyplývaly zase jen negativní a jen málokdy relevantní odsudky kandidátů, které autoři nechtěli volit. Není ti líto, že nedošlo k zásadnější diskusi?

Je to škoda. Byly sice televizní a rozhlasové debaty, ale nemyslím si, že stačily pokrýt celou problematiku. V tištěných médiích hlubší rozbory či postoje kandidátů chyběly. Na otázky systému a jeho změny či konzervace nedošlo vůbec, nebo jenom v náznaku.

Jednou z otázek považovanou zároveň za kontroverzní či provokativní je tvůj postoj k Armádě České republiky. Jak by ses zachovala jako vrchní velitelka ozbrojených sil? I během tvých debat byla hodně žhavou otázkou nasazení armády do zahraničních misí.

Nepodpořila bych žádnou zahraniční vojenskou misi či intervenci, pokud by nebyla schválena Radou bezpečnosti OSN. I v takovém případě bych požadovala a prosazovala i na mezinárodní úrovni, aby mise byla vedena v duchu tzv. policejní akce. To znamená, že kolaterální škody jsou nepřípustné a každý velitel i voják jsou odpovědni za bezpečnost a ochranu všech civilistů a v co největší míře i jejich majetku. Je jasné, že takové nasazení vyžaduje skutečně dobře vycvičené jednotky a žádní dobrodruzi v nich nemají místo. To ovšem vyžaduje také odpovídající péči o vojáky během výcviku, nasazení i po návratu. Veteránům by měla být poskytnuta odpovídající péče a zajištěno jejich náležité ohodnocení a využití jejich zkušeností v armádě, policii či státní správě.

Česká armáda by se měla orientovat především na ženijní, zdravotní a strážní úkoly. Tak může být využita i v případě krizových situací jako jsou přírodní či průmyslové katastrofy v rámci EU. Účastnit se humanitárních akcí v zámoří by se měla jen výjimečně a v rozvojových projektech by se neměla angažovat vůbec.

Nezbytné je také kontrolovat přiměřenost vojenských nákladů, které zatím neúměrně zatěžují náš rozpočet a alokují obrovské částky do neužitečného a mnohdy nefunkčního vybavení, místo aby pomáhaly k rozvoji naší země. Nevím, zda to není otázka koncepce armády, která tady nebyla. Pak se mění množství gripenů a různé techniky a nikdo neví, proč a jestli je vlastně potřebujeme.

Policejní akce, tento termín se často používal k maskování vojenské intervence, aby nemusela být vyhlášena válka.

Samozřejmě, to je typické zneužití nějakého spíše pozitivního termínu k negativním účelům. Já mluvím o policejní akci ve smyslu, v jakém ho používají někteří pacifisté například ve Spojených státech. Je to odlišný koncept než tzv. „spravedlivá válka“. Policejní, nebo donucovací akce je vymezena jasným cílem, tedy zamezit násilí proti civilistům. V případě, že dochází k porušování mezinárodních dohod a konvencí a jsou ohroženy lidské životy, je potřeba se jich zastat. Ale není možné kvůli jednomu násilí působit další násilí a destrukci. Stejně jako policisté nemohou použít nepřiměřeného násilí a třeba střílet na rušné ulici na řidiče překračujícího rychlost. Stejně tak není možné, aby vojáci, kteří mají zabránit násilí, plošně odstřelovali budovy či bombardovali osvobozovaná města. Cesta policejní, nebo donucovací akce je samozřejmě mnohem náročnější, ale to nás také povede k větší rozvaze při nasazení v zahraničních misích.

Také se hodně mluvilo o tom, jak by měla prezidentka podepisovat či nepodepisovat zákony.

Zásadně bych nepodepsala žádný zákon, který obsahuje přílepky.

Rozhodně bych více využívala práva prezidentky účastnit se zasedání vlády či jednání parlamentu. Především při projednávání klíčových zákonů, které mají dlouhodobě a zásadně měnit paradigma ve společnosti. Takové zákony by měly být projednány a schvalovány na základě širokého konsensu, nejen na objednávku mocných zájmových skupin.

Mnoho se diskutuje o našem postavení v Evropské unii, o tom, zda přijmout euro. Prezidentské pravomoci jsou v tomto ohledu malé, nicméně prezident je určitě osobou, která bude formovat povědomí v této otázce.

Evropská unie je společenský projekt. Já v něm vidím hlavně Evropu spolupracujících regionů. Vzájemnou podporu, výměnu zkušeností, sdílení myšlenek i kultury.

Evropská unie nám dnes dává o čtyřicet miliard více, než do ní dáváme my. Dostáváme více, než nejchudší země planety. To znamená, že máme také nějakou odpovědnost se na činnosti EU podílet. To ale samozřejmě neznamená, že budeme schvalovat každý nesmysl, který přijde z Evropských institucí, především z Rady – nikoli z Komise. Mám na mysli věci jako Pakt stability nebo Euro plus.

A pokud jde o euro, je třeba si uvědomit, že jsme jednou ze čtyř posledních zemí EU, která není v eurozóně či nemá měnu navázánu na euro. Pak není divu, že ani stimulace hospodářské aktivity prostřednictvím nízkých úrokových sazeb nevede k výsledkům, které slibují monetaristické teorie. Mnohé podniky či občanské organizace, které musí používat euro, jsou v obrovské nevýhodě, protože nemohou kvůli nestabilnímu kursu dostatečně finančně plánovat.

V současné době začíná stavba finanční unie, která by v budoucnu měla omezit nekalou daňovou konkurenci mezi zeměmi EU a zabránit „černým pasažérům“, aby profitovali z infrastrukturních a vzdělanostních výhod, aniž by v dané zemi platili daně. Česká republika by měla finanční unii podporovat, protože na ní může jen vydělat, a v návaznosti na ní pomalu nazrává čas i k přijetí eura.

Navíc jsem přesvědčena, a dnes o tom mluví i experti Spolkové banky, že mnoho problémů by vyřešily komplementární měny, které by především v méně vyspělých ekonomikách pomohly udržet dostatečný objem financí v regionech.

Jak v této souvislosti vidíš radu České národní banky?

Bankovní rada v dosavadních složeních neprokázala příliš kompetentnosti, zejména pokud jde o její kontrolní funkci. Permanentní selhávání v dozorové povinnosti od devadesátých let vedlo k obrovským ztrátám v tunelovaných bankách. Poslední kauza s fondem Key Investment ukazuje, že zřejmě ani současná bankovní rada není schopna konat jednu ze svých základních povinností.

Nevím, zda na poli monetárním vykazuje bankovní rada příliš úspěchů, včetně jejího skepticismu k přijetí eura. Zdá se, že ani stimulace hospodářské aktivity prostřednictvím nízkých úrokových sazeb nevede k pozitivním výsledkům.

Nová bankovní rada by se měla podílet na přípravě efektivních nástrojů, které by umožnily vytvářet tradiční instituce komunálního a družstevního bankovnictví, jak fungují v celém světě. Především u našich sousedů v Německu a Rakousku se jasně ukázalo, že právě družstevní a komunální banky jsou vůči spekulacím odolnější než velké bankovní domy. Samozřejmě by to mělo být provázáno s dostatečnou kontrolou a nikoli s legislativními dírami pro tuneláře, jak tomu bylo v devadesátých letech.

Co v této souvislosti říkáš na amnestii Václava Klause? Nemyslím tak ani tu část, kterou se odpouští lehké trestné činy a která je běžná v mnoha zemích. Jde mi spíše o tu část, která zastavuje řízení proti korupčníkům a tunelářům?

Je to další potvrzení dávného podezření, že Václav Klaus je prezidentem tunelářů. Nikdy proti nim nezvedl slovo a dnes jim umožňuje uniknout trestní odpovědnosti. Všichni, kdo jej kdysi volili, nesou svoji spoluodpovědnost za to, jak se ve své funkci chová.