Nomenklatura ODS sem pozvala tisíce zahraničních dělníků s příslibem pohádkových výdělků. Vládnoucí úředníci se je snaží zahnat zase zpátky domů.

Vůdce ODS Topolánek měl v roce 2008 vizi, která na něj přišla při jeho návštěvě ve Vietnamu. Říkal, že roku 2010 bude české ekonomice chybět 450 000 pracovních sil, a pokud tuto mezeru nezaplní pracovníci ze zahraničí, zkrachují stovky firem, a tisíce Čechů přijdou o práci. Různé druhy vidin, halucinací a falešných představ má kde kdo, ale většina lidí má dostatek rozumu, aby je nerozšiřovala po světě, zvláště pak v oficiálních projevech.

Současná úřednická vláda se rozhodla zatlačit na úřady práce, aby přestaly vydávat pracovní povolení zahraničním pracovníkům. Samozřejmě jen těm nejméně vzdělaným a kvalifikovaným. Ti ostatní si totiž najdou v pohodě práci i jinde. Navíc při směřování našeho školství do modrozelené industriální fachidiocie budou brzy inteligentní vysokoškoláci pouze z dovozu. Chacharství mimoparlamentního předsedy nejsilnější parlamentní strany si opět našlo další slabou oběť.

Pokus eliminovat zahraniční dělníky vypadá z prvého pragmatického pohledu celkem pochopitelně. Na rozdíl od Topolánkových fantazií dnes máme oficiální nezaměstnanost kolem deseti procent, což znamená, že ta skutečná bude kolem patnácti. To reprezentuje na tři čtvrtě milionu lidí. Naděje, že se nám ji podaří snížit odsunem dvou set tisíc zahraničních dělníků, může uspokojit duši leckterého úředníka, politika, či člověka podobně odtrženého od reality.

Situace je však mnohem komplikovanější. Nejhorší ze všeho je samozřejmě otřesná pozice zahraničních dělníků. Přišli sem na pozvání pravicových ekonomických snílků. Jejich rodiny se zadlužily, aby je mohly poslat za vidinou rychlého zbohatnutí v nekonečně prosperující české ekonomice. Jejich peníze skončily v kapsách zkorumpovaných úředníků a nenasytných pracovních agentur. A když na nich naši podnikatelé dost vydělali, přesvědčili své kamarády z vlády, ať je pošlou domů.

Podnikatelé, kteří si na cizincích kapsu dosud nenamastili, ovšem nadšeni nejsou. Kdo bude dělat tu hnusnou a špatně placenou práci? Češi určitě ne! Bodejť by jo.

Kdysi jsem dělal technika, ale pak jsem se dal raději na zámečničinu. Měl jsem alespoň placené přesčasy a bylo jasně vidět, co jsem udělal. Ale do dolů bych nešel, i když tam za tutéž práci platili mnohem lépe. Ať si ti, kdo mluví o štědrém systému dávek, jdou zkusit vykopat pár metrů výkopu a pak ať vyprávějí o tom, kdo co chce dělat a za kolik peněz. Ani je by z kanceláře nikdo ke krumpáči nedostal, i kdyby tam platili pětkrát víc. Totéž platí o montovnách a jiných potírnách, kde rozumný člověk za tu almužnu nevydrží, pokud tím nemá uživit hladovějící rodinu třeba v Moldávii.

Prostě pokud chceme, aby práci, kterou nabízíme, někdo dělal, musíme za ni zaplatit odpovídající cenu. Rozhodně nemůže být řešením, že výdělky podnikatelů budou stát na mizerně placené práci dělníků, které sem dovezeme, když se nám to hodí a které vyženeme, když už je nepotřebujeme. Nadávat českým zaměstnancům, že nechtějí dělat mizernou práci za mizerné peníze je pokrytectví. Někdo má to „štěstí“, že práce je pro něj zábavou i životní náplní. Ale většina lidí pracuje proto, aby uživila sebe a svou rodinu. Jestliže práce tato kritéria nesplňuje, pak se nemůžeme divit, že ji nechce nikdo dělat.

Pokud si firmy stěžují, že adekvátní mzdy jsou pro ně příliš vysoké, měly by začít dělat něco jiného. Nebo se podívat na mzdy managementu a začít uvažovat o restrukturalizaci.

Jako daňového poplatníka mne také zneklidňuje, že celé tohle vyhánění cizinců je placeno z daní. Proč máme nést na svých bedrech náklady za repatriaci migrantů, kteří dosud zajišťovali profit firmám. Podnikatelé je chtěli, podnikatelé je zaměstnávali, ať se o ně tedy teď postarají, a to se vší důstojností, kterou si tito lidé zaslouží.

Do budoucna je nezbytné, aby zahraničním dělníkům byla garantována stejná práva jako domácím. Aby každý cizinec, který je zaměstnáván na černo, měl možnost přijít na úřad práce a na náklady zaměstnavatele dostat legální pracovní povolení. Není totiž možné, aby kriminální činnost zaměstnavatelů byla za peníze daňových poplatníků podporována na úkor obyvatel z chudších zemí.

Pokud se ilegální zaměstnanec vzepře zaměstnavateli, ten ho prostě udá a na jeho místo přijme jiného. Taková je současná praxe. A navíc nešťastníka, který si dovolil dožadovat se svých lidských práv, za naše peníze pošlou domů kamarádi z imigrační policie.

Pracovní agentury by směly nabírat zahraniční dělníky jen na dobu neurčitou a náklady na jejich příjezd i na jejich repatriaci garantovat. Jakékoli zprostředkovatelské poplatky musí být vyrovnány v rámci vztahu agentura – dočasný zaměstnavatel, ne aby o ně byli odíráni migrující dělníci. Dnešní pracovní agentury až velmi často žijí více ze zprostředkovatelských poplatků migrantů a méně z toho, že by zajišťovali reálnou práci. Jedná se o státem garantovaný podvod.

Současné jednání vlády a neoliberální rétorika pravice mají jeden smysl. Zhoršovat podmínky zaměstnanců, aby mohli zaměstnavatelé udržovat své vysoké zisky na jejich úkor. Manipulace se zahraničními dělníky je součástí této hry.

Přehlížení úděsných podmínek zahraničních dělníků znamená zhoršování podmínek nás všech. Porušování jejich práv je dalším zhoršováním právního řádu v naší zemi. Je to další krok na cestě z civilizace do džungle mafiánských kapitalistů a jejich politických poskoků.

článek vyšel v Deníku Referendum dne 19. 3. 2010