Vize Prahy roku 2043 u příležitosti oslav 20 let existence AutoMatu, osmá z devíti, citlivě inspirativní.







Praha roku 2043, stejně jako jiné metropole, jak už nás učil na fakultě architektury blahé paměti sociolog Jiří Musil, pulzuje permanentní revolucí, jak to pověstné srdce české kotliny. Systola/diastola – kontrakce/relaxace – příliv/odliv. Město svou gravitací přitahuje jednu generaci, aby pak tu následnou uvolnilo do svého okolí a do krajů bližších i vzdálených, do Roztok, do Sudet či na Puka Puka, kde dávají ptakopysci dobrou noc.

Na úvod
Aby nedošlo k nedorozumění, v kostce řečeno, dlouho jsem byl příznivcem koncentrace výstavby do hranic Prahy. Přesně do té doby, než si VŠECHNY rozvojové oblasti rozebraly velcí developeři, vytvořili kartel a začala řízená inflace jejich prodejních cen z 50 tisíc na 80, 100, 120 a teď jsme tuším na 150 tisících za m2. Za 15 let nárůst 300%. Z relativně "dostupných" bytů se staly nedostupné a Praha tak v letech 2011-2021 dle sčítání lidu přestala růst a štafetu rozvoje Prahy převzal logicky Středočeský kraj, který roste tempem 10 tisíc obyvatel za rok. Z toho plyne, pokud chceme zachránit Prahu před zácpou a zajistit dostupné bydlení, je nutno v první řadě aplikovat princip 15 minutového města už v samotných satelitech, tj. pražskou metropoli decentralizovat a dnes už nově budovat jako konurbaci, tj. jedno velké souměstí. *


Pro orientaci rychlé historické shrnutí
V roce 1922 vznikla sloučením pražské aglomerace tzv. Velká Praha, čímž se 8 krát zvětšila plochou, 3 krát počtem obyvatel a vznikly všechny ty pěkné prvorepublikové čtvrti vnitřní Prahy. Po válce v 50. a 60. letech růst díky odchodu Němců zpomalil. V letech 1968 a 1974 došlo ke druhému velkému spojování a Praha se oproti roku 1900 rozrostla 24 krát plochou a 5 krát počtem obyvatel. Během 70. a 80. let vyrostla hradba monofunkčních unifikovaných sídlišť. Po pádu železné opony v 90. letech se Praha samovolně neřízeně vylila z hranic na předměstí a její počet obyvatel poprvé v moderní historii klesl, aby v nultých letech ztrátu částečně dohnala. V novém tisíciletí se probudil k životu Středočeský kraj, který v roce 2010 předstihl počtem obyvatel Prahu a v roce 2020 už získal sto tisíc lidí náskok a je nejlidnatějším a nejrychleji se rozvíjejícím krajem v České republice.





V 10. letech se Praha ve snaze zmírnit dopravní zácpy způsobené Středočechy snaží nově koncentrovat do svých hranic, ale drahá a často nehezká developerská výstavba není většinově dostupná, tak Praha zaznamenává po 90. letech již druhou dekádu v historii pokles obyvatel, který je v meziročních statistikách maskovaný odcházejícími občany, kteří se neodhlašují z evidence, a projevil se až v pravdivějším sčítání lidu v roce 2021. Bez zbytečných nadějí lze ve 30. a 40. letech 21. století realisticky očekávat, že i nová generace zavlaží svým odlivem blízké i vzdálené zápraží Středočeského kraje, kde je vše levnější a k tomu čerstvý vzduch, zahrada, stodola a přátelští sousedé.



Je to dobře nebo špatně?
Z hlediska ekonomiky města je odliv obyvatel v 10. letech na první pohled nežádoucí. Při bližším zkoumání není ale nijak nelogický. Není to tentokrát ani tak věc generačního vkusu, jako spíše neviditelné ruky trhu, která jde přirozeně tam, kde je nižší cenový práh a dost místa. Stále platí to, že za cenu garsonky pořídíte na zápraží 3x větší rodinný dům. Aby Praha zvítězila nad předměstím, musí něco nabídnout. Ale co? Středočeský kraj se už v roce 2043 pomalu učí a umí zajišťovat komfort, který zatím nabízela Praha. Je bezkonkurenční v dostupnosti bytů, ale výborná už je ve všech okresech i dostupnost vzdělání, sportu, kultury, obchodu a služeb. Rozvojem příměstské železnice se stává pražská konurbace, polycentrickým územím, souměstím 15-ti minutových měst krátkých vzdáleností, od Poděbrad po Beroun a od Mělníku po Příbram relativně komfortně prostupná křížem kráž. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy se snaží Prahu seč může koncentrovat do „světově“ vysoké a husté metropole s tvrdým jádrem, ona ale, potvora, mezi tím přirozeně roztáhne svou fraktální sukni od Českého Brodu po Slaný a vyroste počtem obyvatel na dvojnásobek a plochou na osminásobek. Urbanizující se konurbaci můžeme nazývat posměšně sídelní kaší, kosmopolitně globální vesnicí, či ideálně zahradním městem, podstatné je ale jedno, že se zde v celé této nově spojené a propojené rozsáhlé oblasti stírá rozdíl mezi městem a venkovem.






Město 21. století může mít díky dopravním technologiím všeho druhu nově výhody venkova a roztáhnout se do šíře, k volnosti a prostorovému luxusu. A venkov může mít, co se týká dostupnosti obchodu, bohatosti služeb a sportovního a kulturního vyžití výhody města. Čím se liší centrum od subcenter a stará koncentrovaná Praha od té nové polycentrické? Že tam jsou ministerstva, univerzity, pár muzeí a divadel, památková rezervace plná opilých turistů a drahé bydlení? Kdo to ale dnes v době virtuální reality a homeoficcu skutečně ocení? Důležité je, aby subcentra nezplaněla vlčími výhonky rychlostavebníků, ale zachovala si pomocí regulačních plánů matrici měst a městeček se svými lokálními centry a náměstími s původním géniem loci a smyslem pro vzájemné poměry nejen ulic a domů, ale i lidí.



Kam výše popsanou novou perspektivou urbánní struktury mířím?
Prahu a Středočeský kraj není třeba nějak složitě transformovat, jen je nutno je citlivě a promyšleně regulovat. Města sama díky svému genetickému kódu ví, kam a jak růst. Stačí je prostě nechat se bez zbytečných bariér spolu spojit a vnímat je jako jeden velký polyfunkční a polycentrický celek. Jediné správné a logické řešení je vzít na vědomí skutečnost, že Praha už není milionové provinční město o 500 km2, ale 8x větší komplexní krajinná metropole o 4000 km2 zabírající 5% plochy České republiky, kde žije 20% obyvatel a vzniká 30% HDP. Stačí změnit úhel pohledu a místo trochu většího stísněného historického města vidíme zdravou urbanistickou strukturu 21. století s věncem satelitů. Pravda, potřebovali bychom ještě zapracovat na důsledné prostupnosti a hlavně na vkusu Pražáků, aby vše bylo nejen účelné, ale i krásné. V době rozvinutých informačních technologií se to už ovšem nejeví jako neřešitelný problém, ale jako chytrá výzva.









Jak vypadá evropská metropole 21. století?
Moderní supercity už dnes není semknuté a vysoké jako Tokio, Šanghaj či New York, kde slabší povahy chytají agorafobii. Znovu objevujeme vzdušný luxus zahradních měst, jejich trvalou udržitelnost, tj. ekonomii, ekologii a sociální vlídnost. Město-venkov je fraktálně strukturovaná oblast, kde velká pražská subcentra mají okolo sebe další a menší, nízkopodlažní, pohodlná a bezpečná. Makro, mezo, mikro. Cílem jeho prosperity jsou spokojení zdraví lidé.













1. září 2023



* doplněno 27.11.2023