Předseda Evropské komise představil zjara diskusní dokument o budoucnosti EU, tzv. Bílou knihu. Senát PČR projednal Bílou knihu na svém zasedání 20. 7. 2017 a přijal k ní (s lehkými modifikacemi) usnesení, které jsem připravil a projednal v senátním výboru pro záležitosti EU. Věřím, že pro ty, kdo se o EU a naší pozici v ní zajímají, může být text tohoto usnesení podnětný, a proto ho zde uvádím.

Senát PČR

I. se seznámil

s Bílou knihou Evropské Komise o buducnosti Evropy nastiňující možné scénáře pro vývoj Evropské unie v příštích letech a s rámcovou pozicí vlády k tomuto dokumentu;

II. zastává názor, že pro Českou republiku

je zásadně důležité se jasně přihlásit k tomu, že v současné geopolitické situaci nemá Česká republika lepší alternativu, než je členství v EU (přes její nedokonalosti), a vedle členů NATO nemá spolehlivější spojence v politickém, ekonomickém i bezpečnostním smyslu, než EU a její členské státy;

bude podstatné, aby vláda v závislosti na plnění Maastrichtských kritérií stávajícími členy stanovila jasný plán vstupu do eurozóny, a to kromě jiného také proto, že členství v eurozóně bude i nadále hlavní dělící linií v EU, a navíc schopnost dodržet dobrovolně přijatý závazek v takto důležité věci významně přispívá ke kvalitě spojeneckých vztahů;

III. je přesvědčen, že pokud jde o Evropskou unii,

strategická rozhodování o budoucím směřování by měla vždy spočívat v konsensu členských států, dosaženém po důkladném projednání v Evropské radě; to je obzvláště důležité v oblasti justice a vnitra;

východiskem všech dalších úvah musí být snaha o zachování jednoty EU-27 a integrity vnitřního trhu;

ve stávající situaci je zvláště důležité, aby všechny členské státy a instituce EU postupovaly v duchu vzájemné spolupráce;

úsilí o zvýšení akceschopnosti EU je zcela na místě, což by ale nemělo probíhat formou častého přehlasovávání v Radě EU, neboť to je jedním z faktorů, který snižuje spokojenost a důvěru občanů dané země v EU;

diferencovaná integrace vedoucí k užší spolupráci jen některých členských států by měla být až krajním krokem při neúspěchu poctivě vedené snahy vyjednat řešení přijatelné pro všechny členské státy; případný takový způsob spolupráce musí zůstat otevřený všem členským státům a musí se vyvarovat negativních dopadů na fungování společných politik EU a na jednotlivé členské státy;

kromě obecných scénářů uvedených v Bílé knize by měly být na expertní bázi připraveny postupy pro řešení dalších možných krizových situací (jako je např. odchod dalšího členského státu z EU nebo z eurozóny);

IV. shledává, že pokud jde o priority Evropské unie,

je třeba se zaměřit na konkrétní realistické cíle, které budou mít širokou podporu členských států a zjevné přínosy pro občany EU, tedy koncentrovat činnost EU do oblastí, v nichž EU v souladu se zásadou subsidiarity přináší skutečnou přidanou hodnotu oproti samostatnému jednání členských států;

měla by EU postupovat společně a jednotně především v oblastech, v nichž je prohlubování spolupráce všech členských států v kontextu stávající výzev v Evropě a ve světě zásadní, přičemž jde zvláště o:

bezpečnost, obranu a zahraniční politiku;

ekonomický rozvoj;

kvalitu života v širším smyslu;

procesní a institucionální záležitosti;

v bezpečnostní, obranné a zahraniční politice by se měly zaměřit především na:

bezpečnostní, návratovou, readmisní a rozvojovou politiku včetně spolupráce se třetími zeměmi;

rozvíjení spolupráce EU a NATO;

ochranu vnějších hranic;

boj proti terorismu;

rozvoj informačních systémů usnadňující spolupráci v schengenském prostoru a v souvisejících politikách;

další rozvíjení aktivní politiky sousedství, zejména na podporu evropské perspektivy zemí západního Balkánu a Východního partnerství;

v ekonomické oblasti by se měly zaměřit především na:

dobudování vnitřního trhu zejména v oblastech energetiky, služeb a digitální ekonomiky; negativní sociální dopady pravidel vnitřního trhu související s ekonomickými rozdíly mezi členskými státy je přitom třeba řešit především výraznější podporou hospodářské konvergence členských států a sbližováním standardů v těch oblastech, kde to je možné;

stabilizaci společné měny;

rozvoj obchodní politiky;

společný postup proti daňovým rájům a agresivní daňové optimalizaci;

infrastrukturní investice;

v oblasti širší kvality života by se měly zaměřit především na:

sociální adaptace na změny přinášené technologickým vývojem;

vědu, výzkum a inovace;

péči o životní prostředí;

v oblasti institucionálního fungování EU by se měly zaměřit především na:

posílení demokratické kontroly legislativních a politických procesů EU z národní úrovně za účelem zajištění skutečného dodržování zásady subsidiarity a respektování potřeby rozhodovat o politicky citlivých otázkách na národní úrovni;

řešení nadužívání aktů v přenesené působnosti svěřené Evropské komisi;

respektování postoje Evropské rady Evropskou komisí a zachovávání nestrannosti a rovného přístupu Evropské komise ke všem členským státům;

důsledné a nediskriminační kontrolování a prosazování dodržování přijatých závazků, a to nejen pokud jde o kontrolu, zda členské státy přijaly implementační předpisy, ale i pokud jde o jejich faktické naplňování; kromě jiného i proto, že dlouhodobě tolerované nedodržování závazků v oblasti hospodářské a měnové unie a v oblasti spolupráce a standardů azylových systémů výrazně zhoršilo dopady finanční i migrační krize;

zvyšování efektivity stávajících politik EU (zejména společné zemědělské politiky a politiky soudržnosti), zejména pokud jde o výdaje z rozpočtu EU a náklady členských států;

zlepšování vzdělanosti občanů o EU a kvalitu transparentní diskuze nad její budoucností a výzvami, kterým v současnosti čelí, a tyto postoje občanů zohledňovat v rozhodování orgánů EU;

hledání cest ke zjednodušování procesů v EU a tím také k jejich větší srozumitelnosti pro občany;

V. konstatuje, že

proces přípravy výstupů Evropské rady, včetně výstupů z veřejných konzultací, která by dle Bílé knihy měla v prosinci 2017 vyvodit první závěry, by se neměl koncentrovat do několika málo dnů před jejím konáním tak, aby nedošlo k neočekávaným návrhům, jež nebudou dostatečně projednány v národních parlamentech členských států;

VI. žádá vládu,

aby Senát informovala o případných změnách rámcové pozice k Bílé knize o budoucnosti Evropy;

s ohledem na možnost, že ČR bude na Evropské radě v prosinci 2017 zastupovat již předseda nově jmenované vlády, aby Senát s dostatečným předstihem informovala, pokud by se v mandátu pro předsedu vlády na toto jednání Evropské rady hodlala jakkoli odchýlit od stávající rámcové pozice;

VII. pověřuje

předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.