Regulace hazardu, kterou bude zítra projednávat Senát, je nesmírně potřebná. Varování internetových odborníků ohledně 2 paragrafů navržených k regulaci nelegálního hazardu po internetu je třeba brát vážně. Obavy z ohrožení svobody internetu však nepovažuji za natolik opodstatněné, aby byly důvodem nyní celý zákon ohrozit. Zítřejší rozhodování Senátu o rozšíření pravomocí NKÚ bude delikátní. Proti potřebě důkladné veřejné kontroly stojí nedořešený problém faktické efektivity mnoha, často protichůdných kontrol.

Přestože Poslanecká sněmovna svým zamítnutím novely zákona zbavila Senát možnosti projednat tolik potřebný zákon na ochranu před pasivním kouřením, pořád nám v Senátu zbývají některá složitá a nejednoduchá rozhodování. Dvě z nich rovnou na probíhající 24. schůzi. Jedná se jednak o trojici provázaných zákonů o regulaci hazardu a dále o novelu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, resp. s ním související novelu Ústavy.

Pokud jde o zákony týkající se hazardu, je třeba zdůraznit, že se náměstkovi ministra financí Závodskému a jeho spolupracovníkům podařila jedinečná a potřebná věc. Tou je přísnější regulace hazardu a zavedení opatření znesnadňujících propadnutí herní závislosti a vzniku sociálně patologických jevů s ní souvisejících. Hazard patří mezi podnikání, které navzdory značnému osobnímu profitu majitelů a provozovatelů přenáší náklady na celou společnost. Je proto skoro s podivem, že se dosud společnosti nedařilo tento jednoznačně společensky negativní fenomén účinně regulovat. V nynějším návrhu figurují taková opatření jako je např. zákaz hraní pro patologické hráče prostřednictvím rejstříku, resp. pro ty, kdo pobírají dávky v hmotné nouzi, byl proti nim vyhlášen pravomocně úpadek, kterým to zakázal orgán činný v trestním řízení či těm, kteří o to sami požádají. Dále se jedná o možnost kontroly a vstupu do heren pro Celní správu či o dvoustupňové povolování hazardních her. V neposlední řadě pak jde o dosud v podstatě chybějící regulaci a zdanění rostoucího on-line hazardu.

Přesto jsem v poslední době dostal celou řadu podnětů, které jsou k návrhu značně kritické. Ne však kvůli úmyslu regulovat hazard, s tím nikdo nesouhlas nevyjadřuje, nýbrž kvůli dvěma paragrafům, jejichž cílem je omezit nelegální hazard na internetu. Přitom regulace on-line hazardu je velmi důležitá, protože už dnes tvoří hazard na internetu výraznou část tržeb tohoto "průmyslu". Celosvětově i u nás se navíc očekává trend jeho dalšího výrazného nárůstu, který by byl navíc ještě nejspíše posílen navrhovanými omezeními fyzických forem hazardu. Internetoví odborníci nicméně kritizují technickou nejednoznačnost uvedených paragrafů, které podle nich budou stavět poskytovatele internetového připojení do právně obtížné a nejasné situace a výrazně jim zvyšovat náklady. Mnozí navíc varují, že by mohlo jít o precedent možného budoucího omezování svobody internetu, popř. že i stávající úprava by mohla být např. politicky zneužita.

Tato rizika beru velmi vážně. Jsem však přesvědčen, že pokud jde o možné zneužití, návrh obsahuje pojistky, které riziko zneužití sice zcela neodstraňují, ale alespoň jej dosti zmenšují. Situaci ale bude samozřejmě třeba velmi bedlivě hlídat. Pokud jde o precedent, s tímto argumentem nesouhlasím. Myslím, že je odpovědností zákonodárců jakékoliv případné budoucí omezení svobod přesvědčivě obhájit. Pokud bych použil analogii, tak to, že se zakazuje pít před řízením auta, ještě neznamená, že za chvíli zakážeme pít vůbec. Nynější možné omezení nelegálního hazardu na internetu nijak neusnadňuje případné budoucí pokusy o jiná omezení (nekriminálních) aktivit na internetu.

I přes částečně opodstatněné obavy z uvedených dvou paragrafů považuji tento návrh zákona za velice důležitou normu, kterou naše společnost mnoho let potřebuje, ale z různých důvodů jí dosud nemá. To, že zákon o hazardu prošel Poslaneckou sněmovnou, dokonce s velkou podporou, je malým zázrakem. I když si lze představit dokonalejší úpravu regulace internetového hazardu (byť opravdu robustní návrh jsem zatím neviděl), považuji v tuto chvíli za důležitější nevylít s vaničkou (možnou lepší formulaci regulace internetového hazardu) i dítě (komplexní moderní regulaci hazardu ve všech jeho podobách). Nepovažuji proto za vhodné riskovat vracením zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, že se konstelace či názory v Poslanecké sněmovně z jakéhokoliv důvodu změní (jistě by se našli lobbisté, kteří by to podpořili) a tolik potřebný zákon by nakonec padl jako celek.

Druhá nelehká oblast se týká Národního kontrolního úřadu. Novela zákona o NKÚ a s ní související novela Ústavy rozšiřují působnost NKÚ. V současné době je NKÚ příslušný pouze ke kontrole státního majetku, státního závěrečného účtu, prostředků ze zahraničí, státních cenných papírů a státních zakázek. Nově by měl NKÚ získat pravomoc (a implicitně i povinnost) kontrolovat hospodaření s veřejnými prostředky, s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů a majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo samospráv. Konkrétně by šlo mj. o zdravotní pojišťovny, veřejné výzkumné instituce, svazky obcí, příspěvkové organizace, ČT, ČRo, veřejné vysoké školy, školské právnické osoby, ČNB.

Jsem pevně přesvědčen, že výdaje veřejných rozpočtů je nutné pečlivě kontrolovat a činit je co nejtransparentnějšími. To jsem stvrdil i svým podpisem většiny bodů iniciativy Rekonstrukce státu. V tomto konkrétním případě mám ale bohužel některé důležité pochybnosti o optimálnosti navrženého způsobu kontrol. Nejvíce mi chybí, že nebyla dosud vypracována slibovaná analýza systému kontrol a doprovodné zákony, které by odstranily duplicity (občas i triplicity, někdy kvadruplicity...) kontrol, které často byrokratickou náročností znesnadňují praktické fungování uvedených institucí. Pokud nebyla analýza vypracována a multiplicity odstraněny, tak se v podstatě NKÚ stane jen dalším úřadem, byť asi o trochu nezávislejším než jsou ostatní, který bude kontrolovat to, co je již kontrolováno. Jako bývalý rektor Univerzity Karlovy mám bohaté zkušenosti s často protichůdnými nálezy různých kontrolních orgánů. Co jeden shledal jako zcela v pořádku, jiný označil za pochybení. Mnohem důležitější, než to, kdo přesně bude kontrolovat (všechny uvedené typy institucí už nad sebou kontrolní mechanismy mají), a zda to bude či nebude NKÚ, je podle mě provázání systému kontrol tak, aby si pokud možno vzájemně neodporovaly. Jde o to, aby kontroly napomáhaly efektivnímu využití veřejných prostředků, nikoliv aby podvazovaly aktivitu a iniciativu jednotlivých institucí. Obávám se, že to se nyní děje (možná dokonce v pomalu rostoucí míře), protože vedoucí pracovníci jsou si vědomi, že dříve či později některá z mnoha různých kontrol "něco najde". V tomto je podle mě současný návrh nedostatečný. Nicméně aspekt důkladné veřejné kontroly je extrémně důležitý. Proto budu velmi bedlivě sledovat zítřejší debatu v Senátu, než se definitivně rozhodnu, jak budu nakonec sám hlasovat.