Pravidelně v této době sleduji www stránku “COVID-19: Přehled aktuální situace v ČR”, která každodenně ukazuje nové číselné údaje týkající se pandemie v ČR. Pro mne jsou ta čísla hodnotná především v časových řadách a případně v různých vzájemných poměrech.

Co z nich tedy čtu?

První výborná zpráva je, že ta čísla vůbec jsou, jsou veřejně k dispozici a dá se jim věřit. To v dnešním světě není ani náhodou samozřejmost. Existují dobré důvody mít za to, že údaje z Číny jsou nejméně posledních pár týdnů významně a záměrně podhodnoceny. Ani ruský režim se do nějakého exaktního zveřejňování nehrne, tam navíc lze předpokládat, že v odlehlejších částech Sibiře ani nebude faktický rozsah problému nikomu (ani režimu) doopravdy znám. V Africe zatím Covid-19 zdá se příliš neběží, ale až se rozběhne (obávám se, že nás to čeká, a nebude to vůbec hezký obrázek), detailní faktografie asi bude v řadě zemí iluzí. ČR je prostě na poměry docela zorganizovaná a otevřená společnost, a to pomáhá.

Druhá velmi dobrá zpráva je, že setrvalým a slušným tempem roste počet otestovaných (přes 10% nárůst každý den). Dnes (všechny údaje jsou k 3. 4. 2020 11:30) je otestováno přibližně 0.65% populace, což je úroveň, na které byla (již tehdy pro svůj přístup právem chválená) Jižní Korea před 3 týdny. To je významné proto, že masivní testování a na něj navazující kroky jsou jedinou rozumnou alternativou plošné sociální izolace a tedy jedinou rozumně dlouhodoběji udržitelnou cestou vpřed. Vděčíme za to nejen nasazení těch, kteří takovéto věci normálně mají na starosti, ale i mnoha mediků a dalších dobrovolníků a také bezprecedentnímu společnému zapojení relevantních laboratoří vysokých škol, AV a dalších vědeckých pracovišť.


Další informace, kterou považuji za docela dobrou, je stálý (resp. dokonce velmi zvolna klesající) a celkem nízký podíl pozitivních případů z celkového počtu testovaných (dnes necelých 6%). To je podle mě užitečnější údaj, než prostý počet pozitivně detekovaných, který roste, ale který je kriticky závislý na počtu testovaných. Když se víc testuje, víc se detekuje. Ale ten mírně klesající poměr podle mě naznačuje, že nějaký explozivní rozvoj epidemie se u nás (zatím?) asi moc nekoná.


Mírně slibný je i poslední vývoj podílu počtu zemřelých na celkovém počtu pozitivně testovaných. Ne přesně, zato názorně se dá říct, že to je pravděpodobnost toho, že pozitivně testovaný zemře (zavádějící je to zejména proto, že je to zatím naštěstí založeno na velmi nízkých číslech, tedy statisticky velmi slaboučké, a také kvůli délce onemocnění). Tato hodnota (dnes něco málo přes 1%) od 22. 3., kdy v ČR zemřel první člověk s pozitivním testem na SARS-CoV-2, celkem strmě rostla, ale v posledních 3 dnech se tento nárůst zdá se poněkud zpomalil. V této věci je zcela jistě velmi předčasné dělat nějaké solidnější závěry, čísla jsou malá a časový úsek příliš krátký (i vzhledem k obvyklé délce těžšího průběhu onemocnění), ale závan naděje by to snad být mohl. Podobně lehce slibný je zatím i spíše stagnující podíl pozitivně testovaných pacientů, kteří potřebují intenzivní péči (umělou ventilaci či dokonce mimotělní oběh). Každopádně to zatím nevypadá na nějaký prudce exponenciální nárůst. Jsem rád alespoň za to.


Pak je tu informace, která není ani dobrá ani špatná, ale je užitečná. Mezi pozitivně testovanými velmi mírně (nevýznamně) převládají muži (1.06:1). To je samozřejmě údaj, který závisí na poměru testovaných žen a mužů, a ten stránka MZ neposkytuje. Nicméně je zřejmé, že zřetelně vyšší incidence Covid-19 u mužů než u žen, hlášená svého času z Wuchanu, asi opravdu nesouvisí s biologickými rozdíly mezi pohlavími. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je skoro desetinásobně vyšší incidence kuřáctví u mužů než u žen ve Wuchanu. U nás je v tomto ukazateli nerovnost mezi pohlaví daleko menší (asi 2:3) a tedy i rozdíly v náchylnosti ke Covid-19 jsou malé. Poučení? Existuje u nás početná část populace (asi čtvrtina), která může udělat nejspíš dosti účinný krok pro svoji ochranu proti koronaviru, a to jsou kuřáci. Tím krokem je přestat kouřit. To je vlastně také docela dobrá zpráva.

Za povšimnutí také stojí to, že zatím skoro 11% mrtvých je mladších než 60 let (6.5% dokonce pod 50 let). Beze sporu tedy platí, že nejohroženější skupinou jsou starší lidé. Ale současně i to, že mladší věk není žádnou stoprocentní ochranou.

A na konec údaj, který zatím povzbudivý není. Vzrostl a na nepříjemně vysoké hodnotě (kolem 60%) zůstává poměr počtu zemřelých ku těm, kteří potřebují umělou ventilaci nebo mimotělní oběh. I tady ovšem zatím jakýmkoliv pevnějším závěrům brání nízká čísla a krátká doba.


Závěr? Držme si i nadále palce, chovejme se zodpovědně k sobě i druhým, ale nepropadejme rozhodně malomyslnosti.