Krátce bych se chtěl vyjádřit k veřejné diskusi, kterou vyvolala nedávná slova členky rady ČT Hany Lipovské o základech Evropské unie, a zejména k příspěvku kardinála Dominika Duky "Pár slov o Evropské unii" ze dne 28. 8. 2020.

Krátce bych se chtěl vyjádřit k veřejné diskusi, kterou vyvolala nedávná slova členky rady ČT Hany Lipovské o základech Evropské unie, a zejména k příspěvku kardinála Dominika Duky ze dne 28. 8. 2020. Díky své šestileté každodenní práci v evropském výboru Senátu si troufám tvrdit, že patřím k přibližně dvěma stovkám lidí v ČR, kteří o faktickém dění v EU vědí zřetelně víc, než poskytují spíše letmé zmínky v našich médiích.

Dominik Duka píše, že "Evropská Unie je dílem katolických křesťanů, jakými byli Konrad Adenauer, Robert Schuman, Alcide De Gasperi, či Charles de Gaulle...(tito) otcové Evropy nezakládali ještě útvar, který dnes známe jako Evropskou unii, nýbrž tzv. Evropské společenství uhlí a oceli...Evropská unie je nový produkt, který vzniká až začátkem 90. let na základě Maastrichtské smlouvy. Zakládali ji politici, v jejichž řadách se praktikující katolíci objevují již jen v nepatrné menšině."

Dovolím oponovat ve dvou souvisejících bodech. Za prvé, EU není nový projekt nijak nesouvisející s předchozími stádii evropské integrace. Je to celkem logicky navazující další inkrementální krok tohoto procesu (jistě, bylo možné si představit i jiné trajektorie). Za druhé, z textů a projevů otců zakladatelů lze celkem snadno doložit, že už oni chápali Evropské společenství uhlí a oceli jako první krok v potřebném procesu dále se propojující Evropy. To, že u jednoho z dalších kroků tohoto zakladateli zamýšleného procesu byli politici, které někdo oznámkuje jako ne "praktikující katolíky" (já bych raději toto známkování nechal na Hospodinu) vůbec neznamená, že by se odchýlili od úmyslu "praktikujících katolíků"(?) otců zakladatelů.

Otec Duka dále píše, že Lisabonská smlouva už pak ani neobsahuje odkaz na židovsko-křesťanské kořeny Evropy. Podle něj nám tím říká, že už nemá stejného ducha jako měla Evropa, jež byla založena výše zmíněnými "otci zakladateli". K tomu mne napadá, že ani zakladatelské texty Evropského společenství uhlí a oceli, připravené otci zakladateli "praktikujícími katolíky" takový odkaz neobsahovaly. V čem tedy máme spatřovat onen posun ducha? Podle mě víc než na jedné větě v preambuli opravdu záleží na tom duchu. A to je stále duch spolupráce, solidarity a míru. Z mého pohledu stále dost židovsko-křesťanský koncept, který se neotupil, nýbrž prohloubil.

Dále se dočteme, že "velká část politiků, kteří se v evropské politice tak rádi zaštiťují křesťanstvím, připouští kompromisy takové povahy, že se ideály, na nichž byla myšlenka Evropy postavena, ocitají zcela na okraji, nejsou-li zcela pošlapávány." Musím říct, že by mě opravdu zajímalo, které kompromisy má konkrétně autor na mysli. Stále tajně doufám, že nemá na mysli třeba papežem Františkem podpořené iniciativy proti násilí na ženách. K jednotlivým aspektům návrhů legislativních aktů EU, které v evropském výboru projednáváme, mívám různé věcné výhrady, někdy k celým těmto dokumentům, ale nevybavuji si, že by to byly výhrady kvůli tomu, že by odsouvaly na okraj či zcela pošlapávaly ideály, na nichž byla myšlenka Evropy postavena.

Na závěr pan kardinál opakuje známou nekonkrétní frázi o potřebě reformy EU (cituje přitom Václava Klause). S tím velmi souhlasím, jen se moc bojím, že v tom, co si pod tou reformou představovat, budou velké rozdíly, dokonce i mezi těmi, kdo tuší, jak na tom současná EU ve skutečnosti je. Ostatně stejně jako v případě potřebné reformy katolické církve, s níž to pan kardinál na závěr (odkazem na kardinála Schönborna) srovnává.