Slavný nepřeložitelný výrok (P. Eisner: Chrám i tvrz) dokonale vystihuje mé pocity po skončení „historického“ – protože prý reformního – summitu EU.

Vážně nevím, co si o tom všem myslet. Nebo vím, a pak tedy opravdu nevím! Náš pan premiér vypíná hrudníček a tvrdí, že se spoluzasloužil o zachování britského členství v EU. Šlo prý o to "pomoci Británii, aby zůstala v Unii“. Pak hrdě sdělí občanům České republiky, že vedle „vznešených“ a „velkých“ témat nezapomněl ani na naše malá česká témata: "My jsme … do poslední chvíle a velmi energicky bojovali za práva našich občanů“ (čti „přídavky na děti“). Hm. A potom co? Zazněla salva? Ohňostroj? Sklapli jsme desky s papíry nebo jen kufry?

Řeči o „reformě Unie“ jsou blábol. To přece není žádná „reforma EU“, to jsou legislativní změny v postavení UK vůči EU. A to je úplně jiná pohádka, než jakou nám naši borci vypravují.

Konec konců se přece dohodli, že případné změny ve prospěch UK nebudou až takové, jak si Britové přáli. Docela pozitivně by pro české zájmy znělo schválené ustanovení, že finanční krizové mechanismy eurozóny „se nebudou dotýkat rozpočtů zemí mimo ni“. To by se nám mohlo hodit, až třeba zase vypukne v Řecku nějaký finanční požár. Jenže ouha, formulace je obecná, ale v praxi toto pravidlo budou moci využít pouze Britové.

Z toho, co jsem se dočetl v českých médiích, se nemohu zbavit dojmu, že z britské strany šlo o vydírání na úkor těch občanů ČR, Polska a dalších zemí, kteří budou pracovat a odvádět prostředky do britského sociálního systému podle britských pravidel. Přídavky na děti budou ale dostávat ve výši odpovídající poměrům v ČR, Polsku atd. To je asi takový nesmysl, jako kdyby otec pracující v Praze, kde jsou statisticky nejvyšší platy, dostával přídavky ve výši odpovídající cenové hladině v místě bydliště jeho dětí v kraji, kde jsou ceny statisticky nižší než v Praze.

Nějak jsem si nevšiml, že by se mluvilo i o tom, co se bude dít s těmi občany EU, kteří pobývají v Británii, nepracují a pobírají dávky. Těm budou odebrány? Pokud ano, chtěl bych o tom vědět. Pokud ne, chtěl bych vědět, proč.

Velmi ochotně všichni naskočili na hru Davida Camerona, předvedli hlučnou hádku o drobné a pak si spokojeně klepali na ramena, jakou skvělou dohodu to uzavřeli. Cameron tím stejně nic nezíská - finančně je to nula nula nic, politicky je to jen vějička na ty lehkověrnější v Británii a v EU. Jestli tohle britský daňový poplatník spolkne, tak si jiného premiéra nezaslouží.

V halasu kolem přídavků na děti lidí, kteří ještě ani neopustili své nynější domovy, by ale nemělo zaniknout chřestění zbraněmi onačejšího kalibru.

Pozice naší delegace byla podle slov premiéra založena na „nediskriminaci českých občanů, rovném zacházení s evropskými občany v Británii a zachování svobody pohybu a možnosti pracovat v zahraničí.“ Jsou to všechno jen prázdné fráze, které zní jako pořádné chucpe!

„Nediskriminace“ je přece dnešní výchozí stav, který je zákonnou normou v celé EU. Na čem jiném chtěl premiér svou pozici založit? „Rovné zacházení“ vychází z předchozího, ale jeho zdůrazněním možná chtěl premiér naznačit, že čistě teoreticky pojem zahrnuje i možnost diskriminace, snad pod podmínkou, že bude „rovná“.

Svoboda pohybu a možnost pracovat v zahraničí patří k základním svobodám dle Lisabonské smlouvy, takže nemohou být tématem diskusí. Už přece dávno skončila „přechodná období“, kterými nás počastovali naši „starší bratři“ v EU, kteří nám svou větší vyspělost dovedou tak roztomile dávat najevo.

Jsou tu ještě onačejší „špíčky“. Například dohoda, podle které mohou národní parlamenty dosáhnout toho, aby se členské země „musely přestat zabývat některým legislativním návrhem“. Rozumí se za předpokladu, že se těch národních parlamentů domluví dostatečný počet. To je totéž, jako to bylo s kvótami – prostě způsob, jak někomu vnutit „vůli většiny“, když se jí nelíbí jeho nápady.

Také si myslíte, že takhle se brání české národní zájmy? Jestli tohle je obrana zájmů „českých občanů“, tak o takového ochránce nestojím. Hlavně že zůstal nedotčen svatý grál evropské solidarity.

Helmuth Kohl blahé paměti mluvíval o "mizerném kompromisu", ale výsledek bruselského maratonu je fakt bída. Kdyby se premiér Sobotka and his melody friends nechválili, tak ani nevíme, že je co chválit. Davidu Cameronovi to doma spočítají (UKIP už s tím začal, ti další mají nabito), ale Britové v EU nejspíš zůstanou. Potřebují Unii nejen jako dobré prostředí pro své politické a ekonomické hry, ale i jako slaměného panáka, na něhož mohou házet všechny nešvary své vlastní provenience.

Řekové se dál smějí do obličeje skoro všem, s výjimkou České republiky. Nám totiž rovnou vytkli naše nezdvořilé a nekolegiální jednání. Nedolehla ke mně jediná informace, že by náš premiér výtku odmítl nebo na ni dokonce reagoval nějakou poznámkou, třeba tou o potrefené huse.

Rakušané si postavili hlavu, dupou nožičkama a nechávají ostatní, ať si s následky jejich rozhodnutí poradí, jak budou umět. Angela Merkelová zachovávala low profile (její den přijde, až jednou přijedou i Turci), Francii se podařilo Britům nic nedat a ani se přitom neumazali.

Prostě opravdová unijní solidarita a pohoda v mezích intelektuálních a politických schopností dnešních ubohých šéfů evropských vlád. Chudáci my!