Slovo Czechia se údajně objevuje u jistého barokního autora (jeho jméno neznám a ani je nehledám) v latinském textu. O to se dnes opírá argumentace stoupenců Czechie.

Když se hledaly argumenty pro, byl použit tento. Ne proto, že by byl normativní, ale proto, že se hodil. Tento novotvar přitom nebyl utvořen od slova Česko (žádné tehdy neexistovalo), nýbrž od slova Čechy.

Název Česko, který je doložen až z roku 1777, byl tehdy použit jako označení samotných Čech, tedy jen jedné z historických zemí. To je ve flagrantním rozporu s tím, co se nám dnes tvrdí veřejně. Slovo Česko se - pro mne celkem pochopitelně - neobjevuje ani v dnes platné Ústavě. S takovým detailem už si naši jazykobrusiči nepochybně brzy poradí.

Jednoslovný název státu, bez ohledu na to, který to nakonec bude, je ovšem téma poněkud obecnější než hledání toho správného nebo nejpřijatelnějšího. Od samého začátku mi šlo o jednoslovný název státu, jedno který, nikoli o krátké pojmenování historických Českých zemí, Zemí koruny české atd. To zůstalo v podstatě mimo zorný úhel jak mých kritiků, tak souhlasných komentářů. Rád bych zde tedy zopakoval svůj dotaz: proč je nám toho třeba? Proč se tvrdí, že je to „nutné“? Teprve až v tom budeme mít jasno, měla by přijít diskuse o tom, které slovo vybrat jako to nejlepší.

Kolem mého minulého blogu, který měl pro mne překvapivě mnoho čtenářů, se rozeběhla docela zajímavá debata. Většina diskutujících se v ní zabývala vhodností názvu Czechia, případně hledáním alternativy, která jim připadá lepší nebo rozumnější. Přidám zde tedy svou trochu do mlýna, který ale tak jako tak mele naprázdno a marně.

Velice instruktivní je trochu podrobnější pohled do zeměpisného atlasu. Snadno zjistíte – pokud jste to nevěděli – že se na českých mapách objevují názvy zemí a lokalit nejrůznějšího původu. Počeštěné (Vídeň, Řezno, Paříž), koloniální (těch už je dost málo), umělé (Indonésie – slovo řeckého původu, které dali indonéští nacionalisté bývalé Nizozemské Východní Indii) a místní, včetně těch, jež jsou přepsané do latinky z jiného písma (mnoho míst v Evropě i v Asii). Pochybuji, že někde někoho trápí, jaký název naši geografové přijali jako oficiální normu a publikovali ji v české edici atlasu.

My říkáme Čína, Číňané své zemi říkají Čung-kuo (omlouvám se za průškovský přepis), Rusové zase Kitaj (to dokonce není odvozeno od etnonyma Chanů, ale jejich středověkých nepřátel ze severu, Kitanů), anglofoni té zemi říkají „čajna“ a přitom stejným slovem klidně označují porcelán… Dříve se u nás psalo o Žaponsku, teď o Japonsku, ale je to Nippon-koku. Je to běžný jev ve všech jazycích světa a týká se všech zemí, států a národů.

Ministr zahraničí použil v televizi pozoruhodný argument. Slovo Czechia je prý důstojnější. Už neřekl ve srovnání s čím, ale asi to myslel tak nějak všeobecně. Prosím pěkně, v čem je to důstojnější než jiné označení? A je důstojnost ten hlavní důvod? Pokud ano, je celá diskuse bizarní a dadaistická. Ovšem pokud ji bereme vážně, měli bychom si pospíšit a pokárat Brazilce a Portugalce (a všechny další, kdo mluví portugalsky) za to, že mluví opravdu hanlivě o naší zemi, krásné Czechii, a urážejí naše hlavní město, stověžatou a zlatou Prague.

V evropské portugalštině se náš stát označuje República Checa (šéka), ale v brazilské República Tcheca („čeka“, název totiž převzali z francouzské transkripce). Jenže v brazilské portugalštině „tcheca“ je totéž, co česky – s prominutím – „prdel“ (za připomenutí děkuji panu Jaroslavu Vaníčkovi). Banho tcheco („česká lázeň") pak je způsob, jak říci, že si někdo umyl zadek. Pokud jde o naše hlavní město, „praga“ je nejen jméno Prahy v portugalském znění, ale také totéž, čemu na Slovensku říkají „pliaga“ – tedy mor, svinský neřád.

Do této chvíle jste to asi mnozí ani netušili, ale teď to víte. Co s tím budeme dělat? Máte nějaký nápad? Já ano – nebudeme dělat nic. Necháme to plavat, protože na tom houby záleží. Ono opravdu záleží hlavně na tom, co o nás kdo ví nebo chce vědět. Je úplně jedno, jestli náš stát někdo označuje jedním, dvěma nebo více slovy, a která slova to jsou. Brazilci se mi několikrát omlouvali za „tcheku“ (vždycky se přitom aspoň trochu usmívali), Portugalci se zase často ubezpečovali, že vím, že oni vědí.

V jedné anglofonní zemi, kde jsem měl čest zastupovat Českou republiku, mi jistá žadatelka o vízum řekla, že k nám chce jet hlavně proto, aby konečně uviděla krásnou Paraguay. Chtěla říci Prague, ale nějak se jí to, chudákovi, popletlo. Je třeba z takové drobnosti dělat problém? Není vlastně urážkou Paraguaye, když historku zmiňuji právě v tomto kontextu? Safra, co si s tím teď počnu? A co Paraguayci? O Pražácích raději ani nemluvě.

Jednoslovný moderní geografický název pro všechny historické země ČR neexistuje, s výjimkou (podle mého soudu) patvaru Česko. To proto, že historicky byly všechny součásti ČR politickými, církevními, soudními a současně geografickými jednotkami. Minimálně od doby, kdy zanikla hradská soustava. Problém jednoslovného názvu země to neřeší, ale to je mi dost jedno. Jen se znovu zeptám: proč je to nutné?

Jako téma k diskusi je to samozřejmě super. Pro jednotlivé názory totiž nelze najít uspokojivý kompromis a diskuse tak může pokračovat až do skonání věků. Proto s ní končím. Svůj názor si ovšem hodlám zachovat.