Ministerstvo zahraničních věcí mívá v každé zemi trochu zvláštní postavení.

Je to dáno problematikou, kterou řeší. Ta vyžaduje poněkud odlišný typ expertízy a do jisté míry jiné osobnostní typy než ostatní úřady. Obyčejně pak MZV mívá větší personální stabilitu než jiná ministerstva.

Žádný úřad není imunní vůči změnám politické povahy. Někdy přinášejí radikální personální změny jako u nás po roce 1989. Kolem roku 1995 se situace stabilizovala a ať byli naši ministři zahraničí z jakékoliv politické strany, prováděli jen menší změny v nejvyšších patrech ministerské hierarchie.

Ministr Zaorálek si po svém nástupu přivedl mnoho nových spolupracovníků od náměstků po referenty, od diplomatů po administrativní a technické pracovníky. Samo o sobě by to nevadilo, kdyby vždycky šlo o zvýšení kvality. Mnozí z nich mají společné to, že pocházejí z prostředí ministrovy politické strany nebo z jeho volebního obvodu.

Souběh této změny a uvedení v platnost zákona o státní službě mělo očekávatelný neblahý důsledek. Noví pracovníci obsadili zpravidla pozice uvolněné těmi, kdo právě pobývali na misích v zahraničí. Někteří z „navrátilců“ se pak ocitli na nižších pozicích, jiní se bezcílně potulují po chodbách Černína a nikdo neví, co s nimi. Další odcházejí, dobrovolně i z nezbytí. Jak bude tato situace vyřešena, netuším, ale že to nebude pěkný pohled, na to si lze vsadit.

Chabou útěchou může být, že jinde nastávají i mnohem horší situace. Jako například v Turecku a v USA.

Turecké MZV bylo po desetiletí baštou sekularismu, kterou drželi v rukou absolventi několika elitních univerzit. Turecká diplomacie patřila ve světě k nejlépe organizovaným a nejvýkonnějším.

Ministr zahraničí A. Davutoğlu po roce 2010 otevřel brány MZV „novým lidem“ z univerzit, jež dříve nebyly považovány za dost dobré. Oficiálním zdůvodněním bylo dát šanci těm, kdo nepatřili k tradiční elitě. Společným rysem nových diplomatů byla jejich náboženská orientace. Sekulární ráz ministerstva nezmizel, ale velice brzy byl znát pokles kvality jeho práce a chování „starých“ diplomatů připomínalo dobu normalizace.

Koncem prosince 2013 zveřejnil tisk policejní odposlechy premiéra (dnešního prezidenta), jeho rodinných příslušníků a několika ministrů. Šlo o korupční skandál a astronomické sumy peněz. Premiér vše popřel, obvinil klerika F. Gülena, že organizuje kampaň a z práce byly vyhozeny nebo přeloženy do provincií stovky policistů, prokurátorů a soudců. Také z MZV propustili mnoho zaměstnanců. Všichni to byli „noví lidé“. Po pokusu o převrat v roce 2016 (vinen je prý zase F. Gülen) čistky pokračují s ještě větší intenzitou. Nedávno bylo zatčeno asi 120 pracovníků MZV. Také samí „noví lidé“.

Kouzlem nechtěného upadli, jakožto ostentativní muslimové, do podezření z účasti na spiknutí. Ze „starých“ nebyl postižen nikdo, protože se u nich vazba na nenáviděného klerika nedala předpokládat.

Třetí příklad je ze zámoří. Ze State Departmentu USA se už nějakou dobu ozývají hlasy varující před rozkladem zahraniční služby v důsledku počínání prezidenta D. Trumpa. Dalo by se to přičíst očekávatelné reakci těch, kdo jsou navázáni na politiku Demokratické strany a představují Washington, s nímž si Trump vyřizuje účty. To je ale jen částečná odpověď.

Od ledna, kdy nastoupil do úřadu nový ministr, prochází americké MZV reorganizací. Americká diplomacie je specifická tím, že mnoho velvyslanců jsou takzvaní „političtí“. Obyčejně lidé, kteří v minulosti s něčím prezidentovi pomohli. Protože i političtí nominanti prochází stejnou schvalovací procedurou jako diplomati kariérní, nedá se mluvit o korupčním jednání. V praxi potom velvyslanci kryje záda zkušený diplomat jako jeho zástupce.

Vedle toho existuje početná skupina velvyslanců – kariérních diplomatů. Obyčejně pracují v teritoriích, kde jsou pro svou profesionalitu nenahraditelní. Od začátku letošního roku prý USA přišly o 60 % takových velvyslanců. Vesměs odešli sami, protože se jim nelíbí současná politika ministra. Nikoli ta zahraniční, ale personální.

Vláda (čili ministr) se rozhodla snížit počet povyšovaných diplomatů (je to stejný systém jako v armádě) o více než o polovinu. Jsou prý mezi nimi ti, kteří byli otevřeně nespokojení s volbou prezidenta. Byl také vyhlášen tzv. stop stav na přijímání nových zaměstnanců. Zůstává tak neobsazeno mnoho vyšších funkcí. Madeleine Albrightové to prý „dělá velké starosti“. Podle jejího názoru „není možné být největší světovou velmocí bez fungující diplomatické služby“.

Možná je to jen nářek potrefených. Varujícím signálem je ovšem sice pomalu, ale přece rostoucí počet politických nominantů do důležitých funkcí na MZV. Když byl prezident dotázán na problém neobsazených míst, odpověděl: „Jediný, na kom záleží, jsem já.“


Forum24, 11.11.2017