Reakce na můj poslední blog (Povolební šaráda pokračuje) mne nepřekvapily. Z téměř 1900 otevření a snad i přečtení vzešlo asi 160 komentářů.

Většinou jsou jako obvykle polemikou mezi samotnými diskutujícími. Ostatním to nestálo za komentář, ať už s obsahem souhlasí nebo nesouhlasí. Hlasitých kritiků mého textu je tedy jen hrstka.

Nepřestává mne překvapovat, že kritikou nešetří lidé, kteří nepochopili, o čem text vlastně je. Například čtenář, který si plete Sněmovnu a vládu. Nebo jiný, který mi předhazuje, že „vyspělá demokracie“ (jeho uvozovky) Německo stále ještě nemá vládu. A co má být? Nepsal jsem o Německu, nepohoršoval jsem se nad tím, že vládu nemáme. Naopak jsem připomněl, že ji stále máme, i když se o ní nemluví.

Bylo mi vytknuto, že nenavrhuji řešení. Nevím, proč bych je měl navrhovat. Nejsem politik. Řešení samozřejmě existuje, a ne jedno. Jeden z kritiků vážně tvrdí, že „Každý řádný člen ODS (i všech ostatních tradičních státostran) má stranický úkol budit ve veřejnosti beznaděj a dojem neřešitelnosti volebních výsledků“. Je to nesmysl a o autorovi říká jen to, že zjevně není členem žádné demokratické strany. To spíš nějaké jiné.

Osobně bych uvítal předčasné volby, ale na ty asi hned tak nedojde. Ne proto, že „tentokrát nedostane (ODS) 11 %, ale třeba jen 7“. Nemyslím si, že ji „přeskočí Okamura i Bartoš. A Babiš dostane 30 procent.“ Vím o lidech, kteří nevolili ODS z obavy, že se nakonec přidá k ANO (jeden ze čtenářů to přiznává). Ti by nyní dali ODS svůj hlas bez váhání.

Hlavním problémem nejspíš nejsou ani peníze (snad s výjimkou ČSSD). Problémem je, že ANO dosáhlo svého stropu. Už nikdy nedostane víc a jeho vedení to moc dobře ví. Potenciál získat víc mají jen ODS (asi i na úkor TOP 09), STAN a ČSSD. Piráti zatím neplní to, co od nich valná část jejich voličů očekávala, KDU-ČSL má stabilní základnu a komunistům vzali hlasy Okamurovci. Ti už také nikdy nedostanou víc. Předčasné volby nebudou, protože si je nepřejí Babiš, Zeman a Okamura.

Místo předčasných voleb budeme mít vládu s trestně stíhaným premiérem (jeho stíhání trvá, nebylo ukončeno) za účasti nebo s podporou vůdce bizarní skupinky bytostí. Jejich pomatené, nesmyslné nebo neonacisticky laděné výroky do seriózní politiky nepatří. Jestli se k tomuhle přidají i poslanci za KSČM, tak u mne nejsou žádná levice.

Složitá vyjednávání považuje jeden z čtenářů za návrat do „období kontraproduktivního politikaření v čele se známými firmami.“ Jen těžko se může mýlit víc – jím vychvalovaná „4 leta výjimečně stabilního vládnutí“ nastala v důsledku stejného procesu. Formálním vítězem se tehdy stala ČSSD, skutečným vítězem A. Babiš. Do trojky se přidala KDU-ČSL, velmistr zákulisních tahů. Nikomu z nich to nevyčítám, tak se totiž politika dělala vždy a bude se dělat i nadále. Zákulisní šachy se hrají i v totalitních režimech, nejsou doménou „prohnilé demokracie“. Kdo věří něčemu jinému, je naivní.

Jeden z mých stálých kritiků, s nímž občas diskutuji, napsal, že „´Vítěz prostě nevyhrál dost.´ To má pan Hubinger svatou pravdu! Kam se ANO hrabe na nějakých 99,8 % pro kandidáty Národní Fronty!!!“ Jo, má také svatou pravdu! Jak spočítal jiný kritik, "´Vítěz´ získal celých 18 % hlasů všech oprávněných voličů, zatímco zbytek od 3 % do 6 % hlasů“. Vítěz skutečně nevyhrál dost na to, aby mohl vládnout sám. Navíc je vítěz zatížen takovým batohem etických a snad i trestně stíhatelných problémů, že s ním nikdo nechce jít do party.

Podle mého kritika to je „Furt ten stejný nonsens logicko-etický“. Není to nonsens, je to problém morální a politický. Vítězi voleb nikdo nebrání v podnikání, kde tyhle kategorie mají posunutý význam (ne že by tam neexistovaly). Brání mu v politickém angažmá. Že to u nás hodně lidí nevidí nebo nechce vidět, to je na pováženou. Eticko-politická slepota je jeden z důsledků marasmu, do kterého nás zatáhlo i bývalé (podtrhuji!) vedení ODS ve spolupráci s vedením ČSSD.

Na závěr trochu legrace. Jeden z komentujících se ptá: „Proč nenechat babišovce, aby dokázali, že opravdu umí – když se nebudou mít na koho vymlouvat.“ Autor výroku zde patrně posledních několik let nežil. Jinak by si pamatoval, že jsme čtyři roky sledovali jen jednoho politika, který všechno a vždycky svaloval na druhé. Jeho fňukání a žalování, osočování „kalouska“ (jméno se v jeho ústech stalo synonymem pro všudypřítomného škůdce) a „tradičných strán“ se skutečně nedalo přeslechnout. Kdyby vládl sám, bylo by to jako pustit tchoře do kurníku. Také bychom se ale mohli stát svědky znovuzrození čtyř nepřátel socialistického zemědělství. Pro ty mladší: jsou to jaro, léto, podzim a zima.