Ležel jsem na JIP, trochu zpomalený prášky, a přemítal jsem, co budu dělat, až se vrátím domů. Dík chytrému telefonu a sluchátkům jsem přitom mohl poslouchat rozhlas.

Bylo brzy ráno, sestra už mi změřila tlak, a tak jsem ležel, poslouchal a zevloval. Nad hlavou jsem měl monitor, který mi ukazoval celkem pravidelně zvlněnou linku kardiogramu. Když v rozhlase začal rozhovor s mluvčím našeho prezidenta, můj první impuls byl vypnout rádio. Vzápětí jsem si to rozmyslel. „Dobrá příležitost se podívat, co to se mnou udělá!“, pomyslel jsem si. Asi tušíte. Linka kardiogramu se doslova rozkmitala, tlak vyskočil na hodnotu, s níž mne do nemocnice přivezli, a tak jsem pořad vypnul.

Kdy už by měl člověk zjistit, jak na tom je, když ne v extrémních podmínkách! Jedno měření ještě nic neznamená, ale když dojdete ke stejnému výsledku i při několika dalších, je závěr celkem nabíledni. Některé bytosti, u nás vydávané za politiky a jejich blízké spolupracovníky, by dokázaly člověka přivést do hrobu už jen svými řečmi. Už je nechci poslouchat a nechci o nich uvažovat.

Poslední dobou jsem se soustředil na dění v zahraničí. A že je na co koukat! S údivem například sleduji amatérismus, s jakým politikové řeší – za přispění médií – otázku vypovídání ruských diplomatů ze zemí EU. Jako kdyby to byl nějaký závod, věc prestiže, kdo jich vypoví víc a s větším rámusem.

Naší prioritou by mělo být ošetření vlastního zájmu a zároveň pomoci Britům. Naším dlouhodobým zájmem je výrazné a trvalé snížení počtu ruských diplomatů (a „diplomatů“) u nás, aniž bychom se přitom sami střelili do nohy. Toho lze dosáhnout i bez pokřiku a bušení se do prsou. Britům i sobě bychom tak pomohli efektivněji. Jenže jde asi především o ten hluk a mediální obraz, ne o podstatu. Rusové to ví a mohou se klidně smát dál.

Vidíte, jak snadno do toho člověk zase sklouzne? Domácí ani zahraniční politikou nebo jejích mediálním obrazem se už zabývat nebudu. Chci si šetřit nervy, zdraví a čas na jiné věci. Je toho tolik jiného, co mě baví a co bych chtěl a možná i uměl udělat, že to zkusím. Jenom si nejsem jist, že se o to budu chtít dělit na blogu.