Klimatická inkvizice se neostýchá ukázat prstem i na ty, kteří ani netuší, že "škodí", když si zachraňují život. Dřív nebo později si najde každého z nás.

BBC zveřejnila článek Uhlíková stopa astmatu je „tak velká, jako pojídání masa“ (www.bbc.com/news/health-50215011), napsaný na základě výzkumu týmu z Cambridgeské univerzity a publikovaného v časopise BMJ Open pod titulkem Costs of switching to low global warming potential inhalers. An economic and carbon footprint analysis of NHS prescription data in England (https://bmjopen.bmj.com/content/9/10/e028763).
Podle autorů výzkumu a redakce BBC astmatici, kteří používají inhalátor, škodí životnímu prostředí a měli by zvážit způsob jeho užívání a typ inhalátoru. Podle možností by měli zaměnit dávkovací inhalátor obsahující beclomethasone dipropionate (BDP) ve formě aerosolu, poháněný hydrofluoroalkanem-134a (HFA), za nějaký jiný. Možná nepoužívám správné označení substance, ale nejsem lékař ani chemik a raději jsem zachoval anglickou verzi názvu.

Nejde mi o samotnou substanci či korektní název plynu, ale o neuvěřitelnou bezohlednost autorů výzkumu. Uživatelé takového inhalátoru jsou konfrontováni s faktem, že hnací plyn patří mezi tzv. skleníkové plyny. Jeho používání prý zatěžuje životní prostředí.

V roce 2017 bylo ve Velké Británii pacientům předepsáno asi 50 miliónů inhalátorů. Sedmdesát procent z nich („sedm z deseti“) jsou dávkovače, jež „obsahují skleníkové plyny“. V Británii jsou tak astmatici zodpovědní za 4% všech emisí pocházejících z tamějšího zdravotnictví. Jeden inhalátor je tak prý za rok zdrojem znečištění odpovídajícího produkci 150 – 400 kg oxidu uhlíku.

Podle výzkumu citovaného BBC by výměna takového inhalátoru za méně rizikový byla rovna tomu, kdyby nešťastný astmatik přestal jíst maso a stal se vegetariánem. Kdyby prý každý desátý takový inhalátor byl nahrazen třeba práškovým, mělo by to ročně stejný dopad, jako ušetření 58 kilotun oxidu uhlíku. Prý to odpovídá 180 000 zpátečních jízd autem mezi Londýnem a Edinburghem.

Klimatický alarmismus nespí ani vteřinu a zásobuje nás neuvěřitelnými údaji o tom, co všechno a jak moc škodí životnímu prostředí a posiluje skleníkový efekt. Jako v podstatě žádoucí, bohulibý a k přírodě šetrný krok je vyzdvihován například přechod (úplný nebo částečný) na vegetariánskou stravu. Když uvážíme ty miliardy lidí, kteří by tak mohli potenciálně učinit, jde mi z toho mráz po zádech. Je totiž v praxi dobře ověřitelnou skutečností, že vyšší podíl rostlinné stravy nutně vede k větší produkci plynů v zažívacím traktu. Ty plyny musí ven a všichni asi víme, co to znamená.

Kromě efektu estetického a společenského je nezanedbatelný i efekt chemický a fyzikální – sirovodík a metan rozhodně nejsou neutrální plyny a rovněž posilují skleníkový efekt. Rostlinnou stravu musí někdo někde vypěstovat. Už dnes jen Brazílie živí 1,4 miliardy lidí na celém světě. Když se tam nebude chovat hovězí dobytek, nahradí jej rostlinná výroba. Má někdo pocit, že pěstování rostlin nemá dopad na životní prostředí?

V pravěku žil člověk ekologicky čistě, ale celkově nebezpečně. Umíral brzy, skolila jej kdejaká infekce nebo zranění, ale jeho uhlíková stopa byla prý nepatrná. Jak kde. Například původní obyvatelé Austrálie desítky tisíc let úspěšně vypalovali lesy, až zásadně změnili krajinu v rozlehlé pastviny pro klokany, svou hlavní masitou potravu.

Dnes žijeme ve srovnání s lovci klokanů či mamutů dlouho a bezpečně. Pokud nějakému nebezpečí čelíme, není nutně přírodního původu. To je daň za komfort, kterému se těšíme. Ekologický alarmismus si – bůhví proč – vybral za svého nepřítele oxid uhlíku. Chudák oxid. V atmosféře je ho 0,4 % (dusík 78%, kyslík 21%, 1% dalších plynů včetně CO2), ale může za všechno. Trochu mi vrtá hlavou, jestli by do skladby atmosféry neměl být do položky „kyslík“ započítán i tento oxid. Vždyť jej tvoří jeden atom uhlíku (fuj) a dva atomy kyslíku (hurá).

Proč nebyl vybrán třeba metan? Nebo plyn, jehož název si nepamatuji (snad síran nevím-už-jaký), který je obsažen v součástkách všech moderních elektrických zařízení, ve všelijakých spínačích, vypínačích a přepínačích? Uniká z nich a jeho podíl v atmosféře trvale roste. Zatím není velký, ale na rozdíl od oxidu uhlíku je to plyn umělý a přírodními pochody nezničitelný. Bude tu tisíce let s námi a další tisíce let po nás. Před několika lety rozhodla EU, že jeho produkci a užívání nebude omezovat.

Proč se nepřítelem nestala třeba vodní pára? Její obsah v atmosféře je s oxidem uhlíku nesrovnatelný a její podíl na skleníkovém efektu je mnohem větší. Jenže bojujte s vodní párou! Té potvoře vděčíme za to, že tady vůbec jsme. Nebýt jí, tak už jsme všichni, i mikrobi, dávno zmrzli nebo pomřeli na rakovinu z ozáření, pokud bychom vůbec kdy vznikli.

V reakci na alarmistickou propagandu vznikla Evropská klimatická deklarace (There is no Climate Emergency, www.clintel.nl/wp-content/uploads/2019/09/ED-brochureversieNWA4.pdf), která se má stát základem deklarace celosvětové. Je možné ji podepsat (https://principia-scientific.org/no-climate-emergency-please-sign-the-declaration/) a připojit se tak k několika stovkám odborníků a zájemců o tuto problematiku.

Z ČR je zatím pod deklarací jediný podpis – Václava Klause staršího. Nechce se mi věřit, že by u nás o deklaraci nikdo nevěděl a že by případné české zájemce odrazoval jeho podpis a strach objevit se v sousedství našeho bývalého prezidenta. Svědčilo by to totiž o jediném – ideologie převažuje a vědecká čest a erudice musí jít stranou.

Nikdo neví, zda opravdu nastává klimatická změna, a pokud ano, jaké jsou její příčiny. Klimatické periody jsou tak dlouhé a komplikované, že sebedelší řada měření o tom nevypovídá vlastně nic. Ledovec, který po sedmi stoletích existence zmizel, má pomník. Proč jej nemají ti, kteří Island osídlili v době, kdy tam ještě nebyl? Sahara bývala rájem zvířat. Zemědělství se do Evropy začalo šířit teprve tehdy, když bylo na našem kontinentě možné. Ne před více než deseti tisíci lety jako v západní Asii, ale před asi šesti tisíci lety.

Černé moře je tak mladé, že u jeho vzniku byli lidé, kteří vybudovali základy Göbeklitepe v dnešním Turecku. Dno Baltského moře skrývá archeologické artefakty z dob, kdy na něm žili lidé. V 10. a 11. století se v jižním Grónsku pěstoval oves. Do Austrálie přišli lidé v době, kdy moře v jihovýchodní Asii bylo jen malou ukázkou toho, co je tam dnes. Do Ameriky přišli lidé severní cestou z Asie a s táním ledovců se rychle šířili na jih a na východ. Je to asi 11-15 tisíc let. Inuitové (Eskymáci) se stali tím, co jsou dnes, asi před šesti či sedmi tisíci lety. V době začátků českého státu se v Anglii pěstovalo víno.

Příroda, život a dějiny jsou samá změna, třeba i klimatická.

31. října 2019, Forum24