Některá doba zřejmě potřebuje svého Xavera. Osobu X.

Moji vrstevníci si nejspíš vzpomenou na právem opomíjenou obskurní figuru raně normalizačního rozhlasového glosátora. Chraplavým hlasem nás oblažoval poznámkami a rádoby vtipnými komentáři k soudobému dění. Svá extempore končíval slovy „…zdraví vás Xaver“.

Při vší myšlenkové vyprázdněnosti a kolaborantské nátuře přesahoval intelektuální obzor a „vtipnost“ svého současného rozhlasového jmenovce. Ten se přihlásil do služby poté, co začal selhávat téměř ke všemu ochotný majitel televize Barrandov. Počáteční groteskní kouzlo už také vyvanulo z mluvčího našeho prezidenta. Bylo třeba nové krve.

Dnešní doba mnoha lidem docela právem připomíná neblahé normalizační časy, dokonale zosobněné v postavě a konání našeho premiéra a jeho pomocníků. Prezident se z jakéhosi podivného důvodu nebo snad z rozmaru nechal vtáhnout do hry intelektuálních pidilidí s mravním kodexem prodavačů horkého vzduchu. Snad mu chybí těsnější kontakt s obecenstvem, snad má toho ještě mnoho co říci (kdysi se říkalo „je to v něm jako v koze“), a tak se mu dostalo jeho „vlnky“. Já vím, to je výrok zase někoho úplně jiného, ale připadá mi zde pertinentní.

Je to smutný symptom doby těžko postižitelné jedním slovem nebo stručnou charakteristikou. Kouzlem nechtěného sáhli naši demokraticky zvolení představitelé po osobě, která užívá stejné jméno jako někdejší totalitní propagandista. Toho řídili soudruzi skrze své lidi v rozhlase. Tohoto jakoby znovu oživlého Xavera řídí jeho vlastní velikášství (tak časté u těch nejmenších z nás), ochotně spolupracující rozhlasoví činitelé a poptávka. Ne od publika, ale poptávka shůry – politické, tedy nikoli oné transcendentní.

Někdejší Xaver působil v počátcích hnusné doby a sloužil vskutku hnusným lidem. Utěšuji se myšlenkou, že znovuoživený Xaver je příznakem úpadku a uvadání doby sice ne hnusné, ale nepěkné.