Těžké časy dolehly na tuto zemi, jen co je pravda.

Tak těžké, že se ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, Calamity Jane české politiky, odvážila srovnání dnešní situace se situací v Protektorátu Čechy a Morava. Kromě odsouzení, které si tím vysloužila od mnohých politiků a občanů, prokázala i fatální ochablost svých analytických schopností. Pro mě se, poněkud překvapivě – je přece sociální demokratka, vyhnula srovnání s velkou hospodářskou krizí z let 1929-1932.

Místo ekonomické a politické kritiky výroku, odrážejícího stav její mysli, nabízím postřeh člověka, který hospodářskou krizi prožil. Svůj popis situace na venkově a svůj názor vyjádřil v roce 1932 ve verších s mnoha gramatickými prohřešky. Hlas lidu.

Autor, JF (1888-?), byl obecním kronikářem, od svých 17 let invalida (revma, nepohyblivé koleno, chodil o holi), katolík, domkář a dobrý hospodář. Žil v obci Březí kousek od Blatné. Ve 30. letech 20. století měla obec kolem 160 obyvatel a dvě knihovny, obecní a spolkovou, v nichž bylo více knih než obyvatel obce. Dnes má Březí 68 obyvatel.

1. Těžké časy hospodářské
na náš národ dolehly;
mnozí těžce hospodaří
na té rodné oulehly.

2. Kapital nás chce udusit,
proletář mu pomáhá;
berní šroub nás těžce tísní
prý nás svlečou do naha.

3. Chudákovi zafenduje
exzekutor poslední;
boháčům se odpysuje,
milyony jen to hřmí.

4. "Je to vzláštní spravedlnost,"
praví smutně chalupník;
"milý brachu to nic není,"
směje se mu bolševyk.

5. "Přiď jen do Ruska k nám brzy
tu se teprv podíváš;
jak sme mužíka zřídily,
údivem pak stratíš hlas."

Přeji všem hezký den, pevné zdraví a zdravou mysl.