Máme to ale pěkné skalní, jen co je pravda, povzdechl by si možná oddaný slávista pan Načeradec (ano, Muži v offsidu).

Dnešní skalní slávista už by musel volit silnější slova, aby v Ďolíčku i na Letné vzali na vědomí, že ne všichni slávisti jsou ze stejného těsta jako dnešní šéfové slávistického fotbalu. A to jsme za posledních 30 let zažili pěkné ptáky!

Hráči, trenéři a další členové týmu jsou v tom nevinně. Nevinně je v tom Tribuna sever, nevinně jsem v tom já a tisíce dalších, kteří někdy jdou, někdy nejdou do Edenu na fotbal. Všechna ta páchnoucí břečka patří na hlavy pana Tvrdíka, jeho melody boys a hrstky rádoby prominentů. Nadutost a poddanská vděčnost z toho čouhají jak sláma z bot.

Před pár týdny se na Floridě hrálo finále Super Bowl amerického fotbalu, podle amerického tisku „největší sportovní událost na světě“. V sázce nebylo jen vítězství, ale taky pár miliard dolarů. Současná situace dovolila zaplnit stadion diváky jen z jedné čtvrtiny. Fajn. Jenže významnou část té čtvrtiny tvořili zdravotníci, které pořadatelé na zápas pozvali. Chtěli jim vyjádřit svou úctu a poděkování za to, co dělají pro zdraví lidí. Vstupenky dostali zadarmo a věřím, že si to všechno krásně užili. Plným právem.

Blik a jsme v Čechách. Amatérští sportovci nesmí trénovat, kluci a holky nemohou chodit na žádné sportovní akce. Fandové na Bohemce se koukají na fotbal přes plot ze štaflí a my ostatní jim závidíme nízké tribuny. Jinde se fanoušci hromadí u zamčených bran na stadion, aby zahlédli aspoň kousek, aspoň něco. Do Edenu se z nich na hodně sledované utkání nedostal nikdo. Ani jeden z přítomných nebyl – pokud vím – zdravotník z „první linie“ (pan Prymula se nepočítá, ten sloužil ve štábu). Jestli dostali vstupenky zadarmo nebo je ani nepotřebovali nevím a je mi to jedno. Všichni ale přišli přesto, že věděli, že se do hlediště nikdo jiný nedostane. Všichni byli pyšní na své privilegium.

Výrok pana Tvrdíka, že chtěli poděkovat těm, kdo nesou břímě boje s pandemií, je hloupý, a navíc i lživý. Jaké pandemiální břímě nesou, s dovolením, třeba pan Vondra nebo pan Mynář a jeho žena? Pan Marounek aspoň musel něco v souvislosti s pandemií rozhodovat, ale asi nebude úplně snadno vyvracet nabízející se podezření, že jeho vstupenka byla odměnou za nějakou službičku.

Ale možná to bylo skutečně jen nešikovně zrežírováno a z příjemně stráveného večera několika desítek „pupíků“ se rázem stalo něco na způsob hostiny, po které se ukázalo, že snědli upytlačeného srnce a že někdo ukradl stříbrné lžičky.

Kdyby snad čtenář usoudil, že ze mě mluví bledá závist, vězte, že se mýlí. Jsem slávista, už víc než šedesát let. Zažil jsem toho se Slavií dost, chodíval jsem na ligu pravidelně a lístek jsem si vždycky koupil (jen na Spartu a na Duklu jsme jako kluci chodívali přes plot od trati a zadem na stráň, neplatili jsme). Držím se zásady, že v životě může člověk změnit skoro všechno, ale svůj klub nikdy. Jsem slávistou, ale od toho dne, kdy do SK Slavia Praha – fotbal vstoupily čínské peníze, jsem v Edenu nebyl a nešel bych ani na pozvánku. Papalášské panoptikum ze čtvrtka tohoto týdne mi potvrdilo, že je to tak správně.